22 Cdo 837/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 837/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2018 Spisová značka:22 Cdo 837/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.837.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1143,1144,1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 8. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.8.2018II.ÚS 2834/18JUDr. Ludvík Davidodmítnuto27.3.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 837/2018-1466 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce K. F., zastoupeného JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalovanému T. F., o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 274/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, takto: takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, č. j. 43 C 274/2005-314, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zastavěná plocha a nádvoří, budově - objekt bydlení, parcele - zastavěná plocha a nádvoří, budově - objekt bydlení, vše zapsáno na LV vedeném pro obec B., k. ú. Č. (výrok I.) Do vlastnictví žalobce přikázal část parcely - zastavěná plocha a nádvoří, nacházející se pod domem B., a dům B., vše zapsáno na LV pro obec B., okres B., k. ú. Č. (výrok II.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zastavěná plocha nádvoří, dům na parcele - objekt bydlení, část parcely zastavěná plocha a nádvoří nacházející se pod domem B., a dům B., vše zapsáno na LV pro obec B., okres B., k. ú. Č. (výrok III.), uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na dorovnání podílu 1 025 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou, uzavřenou 30. 12. 1992, darovala účastníkům jejich matka O. F. každému ideální ½ sporných nemovitostí. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem soud prvního stupně zrušil podle § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“). Při volbě způsobu vypořádání soud zohlednil dlouhodobé spory účastníků při hospodaření se společnými nemovitostmi a usiloval o to, aby každý z účastníků nabyl pokud možno nemovitosti stejné ceny a finanční vyrovnání mezi nimi bylo co nejmenší. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, výrokem pod bodem A) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví pozemku s budovou, obojí zapsáno na LV pro katastrální území Č., obec B., okres B., vedeném u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B.; dále vyslovil, že se zřizují jednotky, jejichž specifikace podle § 1166 odst. 1 občanského zákoníku je obsažena v listině „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám“ ze dne 24. 8. 2017, autora ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav spol. s r. o.“, Brno, Foltýnova 16, která je součástí tohoto výroku a tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok I.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a žalovaného specifikované jednotky (výrok II.); zrušil podílové spoluvlastnictví pozemku s budovou, obojí zapsáno na LV pro katastrální území Č., obec B., okres B., vedeném u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B., tak, že se zřizují jednotky, jejichž specifikace podle § 1166 odst. 1 občanského zákoníku je obsažena v listině „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám“ ze dne 24. 8. 2017, autora „ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav spol. s r. o.“, Brno, Foltýnova 16, která je součástí tohoto výroku a tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok III.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a žalovaného specifikované jednotky (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu - výroky B) a C). Odvolací soud rozhodoval o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem podle § 1143, § 1144 a § 1165 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014 (§ 3081 a § 3028 odst. 2 o. z.). Podle tohoto zákoníku se stavba se stala součástí pozemku (§ 3054 a § 506 odst. 1 o. z.). Zrušil tak spoluvlastnictví k pozemkům, jejichž součástí se staly na nich se nacházející budovy. Při vypořádání vycházel odvolací soud z toho, že reálné rozdělení podle výše podílů účastníků není možné. Budova jako součást pozemku (nemovitosti na ulici S.) není reálně nedělitelná. Ohledně další budovy jako součásti pozemku žádný z účastníků netvrdil takovou schopnost vyrovnat podíl druhého v penězích, aby mohla být přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Podle znaleckého posudku Ing. Patočky, budova není reálně (stavebně) dělitelná; navíc by její rozdělení existující příčkou vyžadovalo podle odvolacího soudu zřídit služebnost opory cizí stavby pro obě stavby navzájem, což není možné. Může být jen jedna věc panující a jedna zatížená. Dále by musela být zřízena i klasická služebnost vedení okapu, inženýrských sítí a vodovodní a kanalizační přípojky). V úvahu nepřipadá ani žalobcem navrhovaná varianta společné zdi (spoluvlastnictví), kterou sice občanský zákoník připouští, ale je třeba přihlížet k tomu, že jde o „řešení věcí tak jak jsou“, nikoli o vytváření takového stavu do budoucna. Poukázal na možné budoucí spory ohledně společné dělící zdi. I když podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích, je třeba vyložit zákon tak, že takové rozdělení je možné, jen pokud je rozdíl zanedbatelný. V případě budovy na K. by tomu tak nebylo (poměr ceny nově vzniklých nemovitostí by činil 2 : 1). Odvolací soud neakceptoval ani návrh žalobce, aby cenový rozdíl byl vyrovnán přikázáním pozemku s budovou (S.), tomu, kdo nabude menší z nově vzniklých budov na K. Odvolací soud měl za to, že jsou splněny podmínky pro rozdělení domů na bytové a nebytové jednotky (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1962/2002 a sp. zn. 22 Cdo 2595/2008). Pro vypořádání rozdělením na jednotky svědčí zjevně nepoměrné obtíže reálného rozdělení budovy a je to nesporně jediná možnost takového rozdělení budovy. Odvolací soud shrnul, že řešením konfliktních spoluvlastnických vztahů je rozdělení na jednotky a rozhodl o vypořádání takovým rozdělením nemovitostí podle znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem ZNALCI A ODHADCI, spol. s r. o., jejichž cena byla stanovena znaleckým posudkem Ing. Jana Zámečníka. Podjatost znaleckého ústavu, namítanou žalobcem, z důvodu že ústav je nájemcem žalovaného v jiném domě, nepovažoval za opodstatněnou, a to „vzhledem k užité metodice znalecké práce, transparentním grafickým výsledkům a přesvědčivému a profesionálnímu vystupování obhajovatele posudku J. H.“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolání považuje za přípustné, neboť odvolací soud řešil právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou (zřízení služebnosti podle § 1269 o. z.), odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, když rozdělil nemovitosti na jednotky, ačkoliv mezi účastníky jsou vysoce konfliktní vztahy, řešil otázku dosud neřešenou, a to způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví k více nemovitostem, které netvoří související soubor, ale zcela samostatné věci. Dále vytýká, že odvolací soud učinil zjištění ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem, o jehož nepodjatosti lze mít pochybnosti; dosud neřešená je otázka obsahu „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku“. Žalobce odkazuje na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále uvádí: Odvolací soud dospěl k závěru, že rozdělení domu na K. na dva není možné, neboť by pro každou nově vzniklou nemovitost musela být zřízena služebnost opory cizí stavby, a je tak vyloučeno, aby každá z nich byla zároveň v postavení jak věci panující a služebné. Podle žalobce zřízení takové vzájemné služebnosti možné je. Publikace Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, při výkladu § 1269 o. z. uvádí, že klasickým příkladem služebnosti tohoto typu je situace, kdy se budova na panujícím pozemku opírá o společnou nosnou zeď na sousedním služebném pozemku. V