22 Cdo 837/2018 – Nejvyšší soud

22 Cdo 837/2018-1466 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce K. F., zastoupeného JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalovanému T. F., o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 274/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, takto: takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, č. j. 43 C 274/2005-314, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zastavěná plocha a nádvoří, budově - objekt bydlení, parcele - zastavěná plocha a nádvoří, budově - objekt bydlení, vše zapsáno na LV vedeném pro obec B., k. ú. Č. (výrok I.) Do vlastnictví žalobce přikázal část parcely - zastavěná plocha a nádvoří, nacházející se pod domem B., a dům B., vše zapsáno na LV pro obec B., okres B., k. ú. Č. (výrok II.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zastavěná plocha nádvoří, dům na parcele - objekt bydlení, část parcely zastavěná plocha a nádvoří nacházející se pod domem B., a dům B., vše zapsáno na LV pro obec B., okres B., k. ú. Č. (výrok III.), uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na dorovnání podílu 1 025 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou, uzavřenou 30. 12. 1992, darovala účastníkům jejich matka O. F. každému ideální ½ sporných nemovitostí. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem soud prvního stupně zrušil podle § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“). Při volbě způsobu vypořádání soud zohlednil dlouhodobé spory účastníků při hospodaření se společnými nemovitostmi a usiloval o to, aby každý z účastníků nabyl pokud možno nemovitosti stejné ceny a finanční vyrovnání mezi nimi bylo co nejmenší. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 223/2012-1322, výrokem pod bodem A) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví pozemku s budovou, obojí zapsáno na LV pro katastrální území Č., obec B., okres B., vedeném u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B.; dále vyslovil, že se zřizují jednotky, jejichž specifikace podle § 1166 odst. 1 občanského zákoníku je obsažena v listině „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám“ ze dne 24. 8. 2017, autora ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav spol. s r. o.“, Brno, Foltýnova 16, která je součástí tohoto výroku a tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok I.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a žalovaného specifikované jednotky (výrok II.); zrušil podílové spoluvlastnictví pozemku s budovou, obojí zapsáno na LV pro katastrální území Č., obec B., okres B., vedeném u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B., tak, že se zřizují jednotky, jejichž specifikace podle § 1166 odst. 1 občanského zákoníku je obsažena v listině „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám“ ze dne 24. 8. 2017, autora „ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav spol. s r. o.“, Brno, Foltýnova 16, která je součástí tohoto výroku a tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok III.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a žalovaného specifikované jednotky (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu - výroky B) a C). Odvolací soud rozhodoval o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem podle § 1143, § 1144 a § 1165 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014 (§ 3081 a § 3028 odst. 2 o. z.). Podle tohoto zákoníku se stavba se stala součástí pozemku (§ 3054 a § 506 odst. 1 o. z.). Zrušil tak spoluvlastnictví k pozemkům, jejichž součástí se staly na nich se nacházející budovy. Při vypořádání vycházel odvolací soud z toho, že reálné rozdělení podle výše podílů účastníků není možné. Budova jako součást pozemku (nemovitosti na ulici S.) není reálně nedělitelná. Ohledně další budovy jako součásti pozemku žádný z účastníků netvrdil takovou schopnost vyrovnat podíl druhého v penězích, aby mohla být přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Podle znaleckého posudku Ing. Patočky, budova není reálně (stavebně) dělitelná; navíc by její rozdělení existující příčkou vyžadovalo podle odvolacího soudu zřídit služebnost opory cizí stavby pro obě stavby navzájem, což není možné. Může být jen jedna věc panující a jedna zatížená. Dále by musela být zřízena i klasická služebnost vedení okapu, inženýrských sítí a vodovodní a kanalizační přípojky). V úvahu nepřipadá ani žalobcem navrhovaná varianta společné zdi (spoluvlastnictví), kterou sice občanský zákoník připouští, ale je třeba přihlížet k tomu, že jde o „řešení věcí tak jak jsou“, nikoli o vytváření takového stavu do budoucna. Poukázal na možné budoucí spory ohledně společné dělící zdi. I když podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích, je třeba vyložit zákon tak, že takové rozdělení je možné, jen pokud je rozdíl zanedbatelný. V případě budovy na K. by tomu tak nebylo (poměr ceny nově vzniklých nemovitostí by činil 2 : 1). Odvolací soud neakceptoval ani návrh žalobce, aby cenový rozdíl byl vyrovnán přikázáním pozemku s budovou (S.), tomu, kdo nabude menší z nově vzniklých budov na K. Odvolací soud měl za to, že jsou splněny podmínky pro rozdělení domů na bytové a nebytové jednotky (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1962/2002 a sp. zn. 22 Cdo 2595/2008). Pro vypořádání rozdělením na jednotky svědčí zjevně nepoměrné obtíže reálného rozdělení budovy a je to nesporně jediná možnost takového rozdělení budovy. Odvolací soud shrnul, že řešením konfliktních spoluvlastnických vztahů je rozdělení na jednotky a rozhodl o vypořádání takovým rozdělením nemovitostí podle znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem ZNALCI A ODHADCI, spol. s r. o., jejichž cena byla stanovena znaleckým posudkem Ing. Jana Zámečníka. Podjatost znaleckého ústavu, namítanou žalobcem, z důvodu že ústav je nájemcem žalovaného v jiném domě, nepovažoval za opodstatněnou, a to „vzhledem k užité metodice znalecké práce, transparentním grafickým výsledkům a přesvědčivému a profesionálnímu vystupování obhajovatele posudku J. H.“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolání považuje za přípustné, neboť odvolací soud řešil právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou (zřízení služebnosti podle § 1269 o. z.), odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, když rozdělil nemovitosti na jednotky, ačkoliv mezi účastníky jsou vysoce konfliktní vztahy, řešil otázku dosud neřešenou, a to způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví k více nemovitostem, které netvoří související soubor, ale zcela samostatné věci. Dále vytýká, že odvolací soud učinil zjištění ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem, o jehož nepodjatosti lze mít pochybnosti; dosud neřešená je otázka obsahu „Prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku“. Žalobce odkazuje na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále uvádí: Odvolací soud dospěl k závěru, že rozdělení domu na K. na dva není možné, neboť by pro každou nově vzniklou nemovitost musela být zřízena služebnost opory cizí stavby, a je tak vyloučeno, aby každá z nich byla zároveň v postavení jak věci panující a služebné. Podle žalobce zřízení takové vzájemné služebnosti možné je. Publikace Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, při výkladu § 1269 o. z. uvádí, že klasickým příkladem služebnosti tohoto typu je situace, kdy se budova na panujícím pozemku opírá o společnou nosnou zeď na sousedním služebném pozemku. V praktickém životě nelze vyloučit, že společná nosná zeď bude významná pro oba sousední objekty, což se podává z termínu „společná nosná zeď“. Pak je namístě zřídit služebnost ve prospěch každé ze sousedních nemovitostí, tedy každá bude v postavení věci služebné a panující. Zřizuje se vzájemně služebnost a platí, že co není zakázáno, je dovoleno. Podle § 1144 o. z. může soud při rozdělení společné věci zřídit služebnost, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem. Lze tedy rozdělit budovu dosud existující jako jedinou věc na dvě budovy, přičemž současně bude zřízena vzájemně služebnost opory cizí stavby. Žalobce ovšem podotýká, že vztahy mezi vlastníky sousedních nemovitostí, mezi kterými je společná zeď, jsou upraveny občanským i stavebním právem a že není třeba ohledně nich žádnou služebnost zřizovat. Odkazuje na § 102