22 Cdo 942/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 942/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2020 Spisová značka:22 Cdo 942/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.942.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Imise Dotčené předpisy:§ 1013 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 942/2020-341 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markem Janstou, LL.M., advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru 14, proti žalovanému V. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 66, o stanovení povinnosti zdržet se zásahů do výkonu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 316/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2019, č. j. 28 Co 132/2019-312, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2019, č. j. 28 Co 132/2019-312, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 10. 2019, č. j. 28 Co 132/2019-312, změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 4. 2019, č. j. 15 C 316/2017-144, tak, že „se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalovanému zdržet se sesuvu sněhu ze střechy stodoly, která je součástí pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY, na pozemky par. č. XY a XY v katastrálním území XY, a šíření zápachu, hmyzu a hlodavců ze stodoly, která je součástí pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY, na pozemky par. č. XY a XY v katastrálním území XY“. Šlo jen o formulační změnu v souvislosti s upřesněním žalobního návrhu. Ve věci šlo o objektivní kumulaci nároků; jednak o obranu proti imisím podle § 1013 odst. 1 zákona č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), jednak o negatorní žalobu proti sesuvům sněhu ze střechy na pozemek žalobce (jak bude vysvětleno níže). Pokud šlo o žalobu proti imisím (vnikáním zápachu, hmyzu a hlodavců ze stodoly žalovaného), soud prvního stupně žalobu zamítl s odkazem na provedené místní šetření, z něhož vyplynulo, že z pozemku žalovaného neproniká žádný zápach a není zde ani žádný zdroj zápachu, neboť chlév i zvířata jsou udržovány v čistotě, součástí hospodářství je jímka na močovinu a nenachází se zde hnůj; případný zápach je navíc odváděn trubkou s ventilací. Chov koz, prasete, hus, koček a psa soud označil za běžný a přiměřený v místě. Negatorní žalobu proti sesuvům sněhu ze střechy na pozemek žalobce soud prvního stupně zamítl proto, že z provedených důkazů (především znaleckého posudku K.) vyplynulo, že bodové prvky na střeše žalobce zcela dostačují místním klimatickým podmínkám. V dané lokalitě znalec nenašel žádnou střechu, která by kromě bodových prvků, které brání sesuvu sněhu ve velké ploše, měla ještě liniové ochranné prvky proti sesuvu sněhu; opatření instalované žalovaným jde nad rámec obvyklých poměrů v XY, a je proto zcela dostačující. Soud dále uvedl, že není možné sesuvu sněhu zcela zabránit a není to ani žádoucí. Odvolací soud doplnil dokazování tak, že vyslechl 13 svědků, provedl šetření na místě samém a další důkazy. Vzhledem k imisím zápachu konstatoval, že pozemek žalobce je svažitý směrem k potoku, polím a loukám, na kterých hospodaří i jiné subjekty. Město XY má necelých 5 000 obyvatel a převažuje zde zástavba venkovského typu; jsou tam běžně chována domácí zvířata, slepice, králíci i prasata. Žalovaný chová 3 kozičky a jedno až dvě prasata. Podle svědků, kteří převážně žijí v uvedeném městě a nejsou s účastníky v blízkém vztahu a nemají tak zájem na výsledku sporu, je zápach z takto chovaných zvířat neobtěžuje, nevnímají jej (o silném zápachu naopak svědčily osoby, které mají k žalobci bližší vztah). Zápach z pozemku žalovaného nikdy necítili, naopak cítili zápach z hnojených polí a potoka. Silnější zápach nebyl zjištěn ani při místním šetření, provedeném odvolacím soudem, soudem prvního stupně i Městským úřadem v XY. Místní šetření byla prováděna v různých ročních i klimatických obdobích. Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně provedl místní šetření na podzim, kdy je chladněji a zápach není tak cítit; odvolací soud proto provedl šetření 2. 9. 2019; teplota činila 17° C, ovšem v předchozích dnech, jak soud uvedl, dosahovaly teploty 30° C. Z článku Zpravodaje města XY z dubna 2015 vyplývá, že lidé z okolí XY si stěžují na zápach z hnojení polí v oblasti XY, XY a XY, prováděného firmou Agrovation Kněžmost. Žalobce tvrdil, že zápach se může šířit z pozemku žalovaného z jímky, do níž jsou sváděny výkaly zvířat; odvolací soud měl za prokázané, že k tomu nedochází, neboť žalovaný pravidelně vyváží mrvu a hnůj do ZD Stakory. Žádný ze svědků neuvedl, že by cítil zápach z jímky či uloženého hnoje na pozemcích žalovaného. Chov žalovaného nikterak nevybočuje z účelu a množství zvířat chovaných jinými obyvateli XY. Nemovitosti účastníků se nachází sice v blízkosti náměstí, avšak současně na okraji města, kde na ně navazují pole a louky, z jejichž hnojení býval ve městě cítit silný zápach. Odvolací soud pak na základě takto zjištěného skutkového stavu uzavřel: Zápach z chovaných zvířat na pozemku žalovaného, který byl zaznamenán, se šíří občas, a jen v určitém místě (poblíž stodoly žalovaného), a jen velmi slabě. S ohledem na uvedené má odvolací soud za to, že není nepřiměřený místním poměrům a neomezuje podstatně užívání nemovitostí žalobce. Ani výskyt myší není podle odvolacího soudu neobvyklý či nepřiměřený danému místu a žalobce neomezuje podstatně v obvyklém užívání jeho nemovitých věcí. V řízení nebylo prokázáno ani nadměrné šíření hmyzu na pozemek žalobce, jehož zdroj by měl být na nemovitostech žalovaného. Případný vyšší výskyt hmyzu v letním období, který řeší žalobce mucholapkami či sítěmi v oknech a dveřích svého domu, odpovídá charakteru a umístění nemovitostí. Takový výskyt hmyzu není neobvyklý či nepřiměřený danému místu a žalobce neomezuje podstatně v obvyklém užívání jeho pozemku s domem. Odvolací námitku, že sesuv sněhu ze střechy stodoly žalovaného na pozemek žalobce je přímou imisí a jako takový je zákonem zakázán, a soud prvního stupně tedy nepostupoval v souladu s legislativou, pokud zkoumal míru spadu sněhu přiměřenou místním poměrům, odvolací soud nepovažoval za důvodnou. Případný přirozený sesuv sněhu ze střechy stodoly, jejíž sklon žalovaný neměnil, na pozemek žalobce není přímou imisí. Takovou by mohl být za situace, pokud by žalovaný změnil sklon střechy proto, aby sníh přiváděl na cizí pozemek, nebo učinil opatření, kterými by sníh (případně voda) ze střechy byl odváděn na pozemek žalobce. Spad sněhu ze střechy je proto nutno v tomto konkrétním případě posuzovat jako nepřímou imisi. S ohledem na přijatý závěr o druhu imise odvolací soud považoval závěry soudu prvního stupně a jeho postup ve věci, kdy zkoumal přiměřenost této imise místním poměrům, za správné. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o tvrzení, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (§ 237 o. s. ř.). Z obsahu dovolání se však podává, že tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (poslední dva důvody uvedené v § 237 o. s. ř. a citované dovolatelem míří na rozdílnou judikaturu dovolacího soudu a dále jde o požadavek, aby dovolací soud změnil svou judikaturu – o to však dovolateli zjevně nejde). K rozhodnutí o imisích zápachem dovolatel uvádí: Odvolací soud neprovedl navrhované důkazy týkající se možnosti šíření zápachu z jímky, případně je provedl nekorektně, což vedlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu. Mělo jít o dokumenty prokazující technický stav jímky, o fotografie prokazující, že žalovaný opakovaně vyvážel výkaly hospodářských zvířat na sousední louky. Především však soud neurčil obvyklou míru šíření zápachu z chovu hospodářských zvířat v dané lokalitě, čímž se odchýlil např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1421/2003. K rozhodnutí o obtěž