22 ICdo 61/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 93 INS 16463/2018 193 ICm 2448/2020 22 ICdo 61/2023-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně E. K., zastoupené JUDr. Michalem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 1090/4, proti žalované INSOLV, v.o.s., IČO 28398483, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1121/3, insolvenční správkyně dlužníka GREMIUS GROUP, s.r.o. v likvidaci, o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 193 ICm 2448/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci GREMIUS GROUP, s.r.o. v likvidaci, IČO 24729817, se sídlem v Praze 9, Nademlejnská 600/1, zastoupené Mgr. Jaroslavem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 16463/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 103 VSPH 934/2021-76, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 103 VSPH 934/2021-76, se ruší a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 193 ICm 2448/2020-45, MSPH 93 INS 16463/2018, vyloučil z majetkové podstaty společnosti GREMIUS GROUP, s.r.o. v likvidaci, IČO 24729817, se sídlem v Praze 9, Nademlejnská 600/1, (dále také jen „dlužník“) budovu č. p. XY, budovu bez č. p. /č. e., garáž, postavenou na pozemku parc. č. XY, a dále elektrické, vodovodní a kanalizační přípojky k budově č. p. XY umístěné na pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně pronajala dlužníku smlouvou ze dne 28. 1. 2012 pozemek parc. č. XY za účelem výstavby „vzorového domu s garáží“. Dlužník „vzorový dům s garáží vlastním nákladem vybudoval, a aniž by byl udělen souhlas s jeho užíváním a přiděleno číslo popisné/orientační, převedl ho dne 15. 12. 2014 kupní smlouvou na společnost PONTREUS, s.r.o.“. Společnost PONTREUS, s.r.o., následně smlouvou o převodu nemovitostí ze dne 3. 7. 2017 převedla stavby domu a garáže na žalobkyni. Žalobkyně požádala o souhlas s užíváním stavby a o přidělení čísla popisného a poté podala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, „na jehož základě byla budova zapsána jako součást pozemků ve vlastnictví žalobkyně“. 3. Podle soudu prvního stupně „předmětné nemovitosti nepodléhaly v době svého vzniku ani v době následných převodů ve smyslu katastrálního zákona povinné evidenci“. Dovodil, že šlo o rozestavěné stavby, které se v katastru nemovitostí neevidují. Zápis do katastru nemovitostí byl možný až po správním řízení, v němž bylo rozhodnuto o souhlasu s užíváním budovy, přiděleno číslo popisné nebo orientační a po vyhotovení geometrického plánu. Dlužník i společnost PONTREUS, s.r.o., nezamýšleli budovy užívat k bydlení, pouze jako vzorový dům k prezentaci zájemcům, neměli tedy důvod žádat o souhlas s jeho užíváním (kolaudaci) pro potřeby bydlení. Takový důvod měla až žalobkyně, když k nim nabyla vlastnické právo. Domu bylo číslo popisné (stejně jako souhlas s užíváním stavby) přiděleno až v roce 2017. Dlužník a společnost PONTREUS, s.r.o., nebyli povinni „budovu zapsat a k převodu nemovitosti postačovala prostá kupní smlouva“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že k převodu vlastnického práva k budovám došlo účinností kupních smluv a budovy se staly se součástí pozemků žalobkyně. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 12. 2022, č. j. 103 VSPH 934/2021-76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). 5. Na rozdíl od soudu prvního stupně souhlasil s argumentací žalovaného, že stavba rodinného domu s garáží byla a je nemovitostí, která podléhá zápisu do katastru nemovitostí, a to jak podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), tak podle § 3 odst. 1) písm. b) zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), neboť se jedná o budovu spojenou se zemí pevným základem a přiděluje se jí číslo popisné. I ve fázi rozestavěnosti podléhá evidenci v katastru nemovitostí, a to požádá-li o to vlastník a dále v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného práva k ní. V této věci se však nejednalo o rozestavěnou budovu, ale o budovu podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), neboť již ke konci roku 2012 šlo o nadzemní stavbu, která byla prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Tyto okolnosti by řadily předmětné nemovitosti do kategorie nemovitostí podléhajících evidenci v katastru nemovitostí s důsledky nemožnosti je platně převést bez vkladu vlastnického práva do katastru. 6. V této konkrétní věci však odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že absence evidence nemovitostí v katastru netvořila překážku účinnosti převodní smlouvy ze dne 15. 12. 2014 mezi dlužníkem a společností PONTREUS, s.r.o., a to pro časový rámec nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2012 uzavřené mezi dlužníkem a žalobkyní jako vlastnicí pozemku na dobu 5 let do 19. 1. 2017, který založil dočasnost staveb. Po dobu jejího trvání nebylo podle odvolacího soudu možné dlužníku jako stavebníku přičíst povinnost požádat o jejich evidenci v katastru nemovitostí. Rodinný dům s garáží totiž byly na cizím pozemku ve vlastnictví žalobkyně postaveny za účelem předvádění „vzorového domu MYSET“, přičemž se strany nájemní smlouvy dohodly na převodu vlastnických práv k domu na pronajímatele nebo jím určenou osobu s jeho souhlasem za 1 100 000 Kč po skončení nájmu. Nájemce se zavázal po skončení nájmu na své náklady dům a jeho základové kotvení zcela odstranit v případě, že nedojde k odkoupení domu pronajímatelem. 7. Odvolací soud dále uvedl, že budovy domu a garáže sloužily po dobu trvání nájemní smlouvy jako „vzorový dům bez administrativně právního dokončení udělením souhlasu k užívání, přidělení čísla popisného a jejich evidence v katastru nemovitostí, které by po skončení nájemní smlouvy a případném požadavku žalobkyně na odstranění stavby představovalo pouze další administrativní překážky, např. při získání demoličního výměru“. 8. S ohledem na účelové určení staveb domu a garáže a způsob jejich užívání proto shledal ve shodě se soudem prvního stupně, že nemovitosti po dobu trvání nájemní smlouvy nepodléhaly evidenci v katastru nemovitostí. Vlastnické právo k nim proto mohlo být převedeno již účinností kupní smlouvy uzavřené 15. 12. 2014 mezi dlužníkem a společností PONTREUS, s.r.o., a nikoliv až zápisem do katastru nemovitostí. Dále dovodil, že kupní smlouva uzavřená 3. 7. 2017 mezi společností PONTREUS, s.r.o., a žalobkyní „pak již byla završena nabytím vlastnického práva žalobkyní zápisem do katastru nemovitostí a v roce 2017 se stavba stala součástí pozemku podle § 3058 o. z. ve vlastnictví žalobkyně“. 9. Odvolací soud rovněž uzavřel, že i kdyby byly kupní smlouvy hodnoceny jako „neúčinné ve svých věcně právních účincích“, nabyla by žalobkyně věcné právo ke stavbám „v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu“. II. Dovolání a vyjádření k němu 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Celkem vymezuje tři právní otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: 1) „Lze převést vlastnické právo k nemovité věci, která se povinně zapisuje do katastru nemovitostí, již účinností kupní smlouvy o převodu vlastnictví k této nemovité věci podle § 1099 občanského zákoníku, a nikoliv až zápisem (vkladem) do katastru nemovitostí ve smyslu § 1105 občanského zákoníku?“ 2) „Může stavba přestat být samostatnou věcí a stát se součástí pozemku ve smyslu § 3058 odst. 1 občanského zákoníku, aniž by se stala vlastnictvím vlastníka pozemku?“ 3) „Může odvolací soud dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, aniž by zopakoval dosud provedené důkazy, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav, nebo by doplnil dokazování?“ 11. K první otázce dovolatelka uvádí, že okolnost, zda nemovitá věc podléhá zápisu do katastru nemovitostí, se neodvíjí od účelu, k jakému byla smluvně určena, jak se fakticky užívá ani zda jde o stavbu dočasnou či trvalou. Zápis stavby do katastru nemovitostí se odvíjí od toho, zda stavba jako samostatný předmět právních vztahů naplňuje charakteristiky katastrálních předpisů – např. jde-li o budovu, které se přiděluje číslo popisné. Povinnost evidovat dům i garáž v katastru nemovitostí vy