23 Cdo 1021/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1021/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2011 Spisová značka:23 Cdo 1021/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1021.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1021/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně Bohemia důlní, a. s., se sídlem Praha 2, Šafaříkova 22/371, identifikační číslo 00 55 28 44, zastoupená JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem Praha 2, Šafaříkova 22/371, PSČ 120 00, proti žalované Česká republika – Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha 10, Vršovická 65, PSČ 101 00, o určení platnosti odstoupení od smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 59/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č. j. 1 Cmo 234/2007-249, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č.j. 1 Cmo 234/2007-249 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č.j. 36 Cm 59/2003-209 se zrušují a věc se vrací soudu posléze uvedenému k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. 36 Cm 59/2003-209, že žaloba se žádostí, aby soud určil, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou žalobkyně platně odstoupila od smlouvy ze dne 25. května 1992, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované Českou republikou – Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, ke dni 6. srpna 2002, se zamítá (výrok I.) a že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze skutkového zjištění, že mezi žalobkyní a předchůdcem žalované byla uzavřena dne 1. 8. 1992 smlouva o převzetí výsledků geologických prací výhradního ložiska rud Kašperské Hory, od které žalobkyně odstoupila dopisem z 5. 8. 2002 na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu z 15. 7. 2002, č. j. 23157/02/3130 o převedení bilančních vyhledaných volných zásob zlatonosné rudy, zlata-kovu, wolframové rudy a wolframu-kovu, do zásob nebilančních. Soud prvního stupně shledal právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu nepojmenovanou dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) a odstoupení od této smlouvy posoudil podle § 344 a § 345 odst. 1 obch. zák. Soud dovodil, že ustanovení § 345 odst. 1 obch. zák. umožňuje odstoupení pouze pro prodlení se splněním závazku (též s odkazem na rozhodnutí NS ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 29 Odo 207/2001) a nikoliv při jakémkoli porušení, nýbrž pouze při prodlení ve smyslu § 365 či 370 obch. zák. V první řadě je rozhodné, zda taková povinnost na straně žalované existovala, avšak předmětná smlouva takový závazek žalované neobsahovala a proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení s jeho splněním. Tvrdí-li žalobkyně zánik hospodářského účelu smlouvy v důsledku veřejnoprávního rozhodnutí státu o jeho majetku, pak zasáhlo-li toto rozhodnutí do soukromoprávního vztahu, odpovídá stát žalobkyni za škodu podle obecných ustanovení občanského zákoníku. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl jako nedůvodnou a nezabýval se již hodnocením dalších provedených důkazů. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že zní: 1) Určuje se, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou žalobkyně platně odstoupila od smlouvy ze dne 25. května 1992, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované Českou republikou – Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, ke dni 6. srpna 2002. 2) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši Kč 9.002,-. Ve výroku II. uložil odvolací soud žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši Kč 9.181,-. Odvolací soud vyšel ze znění předmětné smlouvy ze dne 25. 5. 1992 a dále z rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 19. 6. 2002, kterým bylo rozhodnuto podle § 14 c odst. 1 zák. č. 44/1988 Sb., že se převádějí na výhradním ložisku Kašperské Hory bilanční vyhledané volné zásoby rud a kovů do zásob nebilančních. Po tomto rozhodnutí o odpisu zásob žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem z 5. 8. 2002 z důvodu, že vydání rozhodnutí ze dne 19. 6. 2002 je podstatným porušením smlouvy ze strany státu. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., odlišný právní závěr však učinil odvolací soud v otázce odstoupení od smlouvy s odkazem na ustanovení § 356 odst. 1 a 2 obch. zák. Základním účelem předmětné smlouvy z 25. 5. 1992 bylo podle jejích čl. I. a III. získání práv vyplývajících z postavení organizace, na jejíž náklady je prováděn geologický průzkum, a to s právem přednosti při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru podle § 24 odst. 3 zák. ČNR č. 541/1991 Sb. Takto vymezený účel smlouvy koresponduje se zněním ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (zákon ČNR č. 541/ 1991 Sb. je pozdější novelou cit. zákona). Rozhodnutím o odpisu zásob bilančních do zásob nebilančních, které bylo odůvodněno odsunutím těžby ve výhradním ložisku „Kašperské Hory“ do období příštích generací, byl tedy zmařen výše uvedený základní účel smlouvy, pro který žalobkyně smlouvu uzavírala. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna od předmětné smlouvy odstoupit podle § 356 obch. zákona a tohoto práva tudíž využila oprávněně. Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 220 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určovací žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání s odkazem na přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na důvody, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a konečně, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka namítá, že nebyla v průběhu odvolacího řízení s odlišným právním názorem odvolacího soudu – oproti názoru soudu prvního stupně – seznámena a dozvěděla se o něm až z odůvodnění napadeného rozsudku. Byla tak porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí a žalované byla odňata možnost účinné obrany. Nebyla splněna poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř., jež se promítá do § 213b o. s. ř. V tom spatřuje dovolatelka vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka především v nesprávné aplikaci § 24 odst. 3 horního zákona. Povolení k průzkumu ložiska bylo žalobkyni uděleno do 31. 3. 1999, takže přednostní nárok na získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru trval jen po dobu 1 roku do 31. 3. 2000. Rozhodnutí o odpisu zásob bylo přijato až dne 19. 6. 2002, tedy v době, kdy přednostní nárok žalobkyně zanikl uplynutím času, aniž byl uplatněn. Rozhodnutím o odpisu zásob nemohlo dojít ke zmaření přednostního nároku, neboť v té době již neexistoval. Nemohl tak být zmařen ani základní účel. Odvolací soud pominul nedostatek příčinné souvislosti a věc nesprávně právně posoudil. Ze zápisu z 39. zasedání komise pro odpisy zásob výhradních ložisek Ministerstva průmyslu a obchodu č. j. 38662/02/3130 z 19. 6. 2000 plyne, že žalobkyně sice provedla výpočet zásob v Etapové zprávě z 1. 4. 1997, tato zpráva však neměla náležitosti vyžadované vyhl. č. 121/1989 Sb. Nedošlo tak k řádnému výpočtu zásob jako výchozího předpokladu pro jeho posouzení a schválení, jak vyžaduje ustanovení § 14 odst. 3 horního zákona. Žalobkyně tak nesplnila základní předpoklady pro uplatnění přednostního nároku, přičemž přednostní nárok se vztahuje pouze k předchozímu souhlasu se stanovením dobývacího prostoru, nikoliv ke stanovení vlastního dobývacího prostoru. Dovolatelka dále vytýká i nesprávné právní posouzení v aplikaci ustanovení § 356 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně prokazatelně odstoupila od smlouvy podle § 345 odst. 2 obch. zák. pro podstatné porušení smlouvy, formulované tak, že „TVX Bohemia důlní, a. s. nebude mít zájem na plnění svých povinností při takovém porušení smlouvy ze