23 Cdo 1046/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1046/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1046/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1046.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neúčinnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 589 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.07.2024I.ÚS 1909/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro nepřípustnost22. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1046/2022-312 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PHARMOS, a.s., se sídlem v Ostravě, Radvanice, Těšínská 1349/296, identifikační číslo osoby 19010290, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, proti žalovanému 1) M. J., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Doubkové 1249/4, a žalovanému 2) D. R., zastoupenému Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, o určení majitele pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 153/2019, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 28 Co 389/2021-286, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 28 Co 389/2021-286, se ve výroku I v rozsahu, v němž byl ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) změněn výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 8. 2021, č. j. 9 C 153/2019-242, a ve výroku II ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala určení, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016, uzavřená mezi žalovaným 2) jako postupitelem a žalovaným 1) jako postupníkem, je vůči žalobkyni právně neúčinná, „eventuálně“ se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 2) je nadále majitelem pohledávky vzniklé podle kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2014, uzavřené žalovaným 2) jako prodávajícím a J. H. jako kupujícím, týkající se prodeje nemovitých věcí v k. ú. XY, obec XY. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 8. 2021, č. j. 9 C 153/2019-242, zamítl žalobu na určení právní neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016 (výrok I), zamítl žalobu na určení, že žalovaný 2) je nadále majitelem výše uvedené pohledávky (výrok II), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 30 800 Kč (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 37 268 Kč (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně jako věřitel se společností PRODEPHARM PRAHA s.r.o. (identifikační číslo osoby 27562042) jako dlužníkem a žalovaným 2) jako ručitelem uzavřela dohodu, kterou dlužník uznal dluh v celkové výši 1 523 922,50 Kč a současně byl dohodnut splátkový kalendář. Žalovaný 2) se zavázal ručit za závazek dlužníka a uhradit dluh v případě, že dlužník dluh nebude řádně splácet. Žalovaný 2) předmětnou dohodu podepsal dne 16. 9. 2016 a osoby jednající za žalobkyni ji podepsaly dne 30. 9. 2016 a dne 10. 10. 2016. 4. Žalovaný 2) jako postupitel a žalovaný 1) jako postupník uzavřeli dne 19. 9. 2016 smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka ve výši 13 260 000 Kč za J. H. z titulu kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2014 uzavřené mezi žalovaným 2) a J. H. Úplata za postoupení pohledávky byla sjednána ve výši 4 000 000 Kč, přičemž částka 500 000 Kč měla být zaplacena v hotovosti a zbývající část úplaty měla být zaplacena na účet otce žalovaného 2), dále na účet přítele žalovaného 2), V. K., a také na účet bývalé tchýně žalovaného 2), T. S. 5. Žalovaný 2) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 3 T 182/2019, uznán vinným přečinem poškozování věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se měl dopustit mimo jiné uzavřením výše specifikované smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2020. 6. Žalobkyně si dne 29. 8. 2017 formou notářského zápisu vyhradila právo dovolat se neúčinnosti právního jednání žalovaného 2) vůči žalovanému 1), které spočívalo v uzavření předmětné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016. Rozhodčím nálezem ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. Rsp 294/17, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 23. 5. 2018, byla žalovanému 2) a společnosti PRODEPHARM PRAHA s.r.o. uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 523 922,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. 7. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že v době učinění odporovaného právního jednání, tj. ke dni 19. 9. 2016, neexistoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným 2). Ručitelský závazek žalovaného 2) vznikl až ke dni 10. 10. 2016, kdy byl ručitelský závazek žalovaného 2) akceptován žalobkyní. Vzhledem k tomu, že ke dni učinění odporovaného právního jednání neměla žalobkyně za žalovaným 2) pohledávku, je pojmově vyloučeno, aby žalovaný 2) učinil právní jednání v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky žalobkyně. Žalobě na určení neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky tak nebylo možné vyhovět, a soud prvního stupně ji zamítl. 8. Žalobu, kterou se žalobkyně „eventuálně“ domáhala určení, že žalovaný 2) je nadále majitelem výše specifikované pohledávky za J. H., soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že z protiprávního postupu žalovaných nelze bez dalšího dovodit, že by dotčená smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016 byla neplatná, přičemž odkázal na § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, podle něhož je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, a uvedl, že je-li z tohoto pravidla připuštěna výjimka, pak pouze proto, že v daném případě existuje nějaký vyšší zájem chráněný ústavním pořádkem, popř. zájem závažnější, přednostní, který však v dané věci neshledal. 9. K odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I o určení neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávek a ve výroku II jej změnil tak, že určil, že žalovaný 2) je nadále majitelem pohledávky vzniklé dle kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2014 uzavřené mezi žalovaným 2) jako prodávajícím a J. H. jako kupujícím (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o určení majitele pohledávky před soudy obou stupňů částku ve výši 71 948 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a nepřiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení o určení právní neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 10. Odvolací soud se neztotožnil s právním hodnocením a závěry soudu prvního stupně stran žaloby o určení majitele pohledávky, přičemž soudu prvního stupně vytkl, že z pravomocného trestního rozsudku nevyvodil ve vztahu k tomuto řízení žádné relevantní důsledky. Odvolací soud měl za to, že na základě pravomocného trestního rozsudku byl žalovaný 2) odsouzen za přečin poškozování věřitele, a to právě pro právní jednání, které je předmětem tohoto řízení, a proto je takové právní jednání (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19. 9. 2016) pro rozpor s veřejným pořádkem absolutně neplatné. Jelikož jde o absolutně neplatné právní jednání, nedošlo k postoupení pohledávky, a žalovaný 2) je tak nadále majitelem předmětné pohledávky za J. H. Pokud jde o žalobu na určení neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, potvrdil odvolací soud výrok o zamítnutí žaloby jako věcně správný, ovšem z jiných důvodů, kdy s ohledem na příslušnou judikaturu dovolacího soudu odvolací soud uzavřel, že je-li právní jednání neplatné, nelze vyslovit jeho neúčinnost, a je tak namístě žalobu zamítnout. II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný 1) v rozsahu výroku I v části, kterým byl změněn zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a v rozsahu „ostatních“ na výrok I. navazujících výroků, dovoláním. Žalovaný 1) v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1802/2018), pokud uzavřel, že smlouva o