23 Cdo 1212/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1212/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2020 Spisová značka:23 Cdo 1212/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1212.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 565 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1212/2019-328 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně S. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, PSČ 150 00, proti žalované EUFC CZ s.r.o. se sídlem v Brně-Holáskách, Popelova 399/75, PSČ 620 00, IČO 26942364, zastoupené Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, o zaplacení částky 101 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 75/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 Cmo 121/2018-289, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 Cmo 121/2018-289, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, č. j. 7 Cm 75/2012-255, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 101 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 101 150 Kč od 29. 6. 2012 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 1. 4. 2008 smlouvu o poskytování poradenských služeb č. 158 ve znění smluvního formuláře, specifikace a všeobecných smluvních podmínek. Žalovaná se zavázala zhotovit pro žalobkyni projekt žádosti o dotaci v rámci regionálního dotačního programu spolu se všemi nutnými dokumenty a řádně a včas předat tuto žádost dotačnímu orgánu. Předmětem dotace měla být rekonstrukce polikliniky Vltava v Českých Budějovicích. Žalobkyně zaplatila žalované smluvenou cenu v celkové výši 101 150 Kč. Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila a žádost o poskytnutí dotace dotačnímu orgánu předala. Dotační orgán poté, co žádost prošla dvěma stupni hodnocení, ve třetím stupni projekt žalobkyně vyřadil s tím, že na základě analýzy rizik zjistil, že projekt obsahoval dvě etapy s tzv. nulovými způsobilými výdaji, když ale minimální hranice těchto výdajů byla stanovena na částku 2 mil. Kč. Podle dotačního orgánu tak projekt nesplnil podmínky přijatelnosti, a byl proto z financování vyřazen. O této skutečnosti byla žalobkyně informována v červnu 2009, a protože po opakovaných jednáních mezi žalobkyní, žalovanou a dotačním orgánem nedošlo ke změně rozhodnutí dotačního orgánu, žalobkyně dne 26. 6. 2012 vyzvala žalovanou k vrácení zaplacené ceny díla ve výši 101 150 Kč a z důvodu podstatného porušení od smlouvy současně odstoupila. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně řádně odstoupila od smlouvy. Žalovaná zpochybnila, že by žalobkyně u žalované nárokovala z titulu vadného plnění opravu předmětného projektu, či že by jakkoli jinak řádně a včas způsobem vyplývajícím ze zákona uplatnila u žalované práva z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně dále z dopisu dotačního orgánu ze dne 6. 1. 2009 zjistil, že žalobkyně byla informována o provedené analýze rizik, v rámci které dotační orgán dospěl k závěru, že podaný projekt nesplňoval podmínky zadané dotačním programem, neboť pro pátou a šestou etapu měl tzv. dvě nulové etapy namísto způsobilých výdajů 2 mil. Kč stanovených Příručkou pro žadatele pro každou etapu. Z dopisu dotačního orgánu ze dne 14. 7. 2011 soud zjistil, že dotační orgán reagoval na žádost žalobkyně, potažmo žalované o přehodnocení svého záměru o vyřazení projektu z dotačního programu tak, že Příručka pro žadatele, podle které byl proces hodnocení projektu realizovaný, zahrnovala tři stupně hodnocení. V rámci třetího stupně, tzv. hodnocení analýzy rizik, dospěl dotační orgán k závěru, že projekt nesplnil podmínky přijatelnosti, a proto byl z dotačního programu definitivně vyřazen. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou opakovaně jednala, žádala ji o dosažení změny rozhodnutí dotačního orgánu, přičemž zejména v e-mailu ze dne 16. 5. 2011 byl učiněn odkaz na dohodu účastníků řízení realizovanou po předběžných rozhovorech, tj. osobních jednáních k nastalé situaci v kontextu dopisu dotačního orgánu ze dne 14. 7. 2011, který odkazoval na žádost žalobkyně o narovnání ze dne 14. 6. 2011. Předmětnou e-mailovou korespondenci soud prvního stupně interpretoval jako jednání před podáním další žádosti k dotačnímu orgánu o přehodnocení jeho stanoviska, jelikož z jeho obsahu nebylo možné dovodit, že by jím bylo reagováno na jakýmkoli způsobem řádně uplatněné právo z odpovědnosti za vady. Taková skutečnost nebyla prokázána ani z e-mailu ze dne 22. 6. 2009, jímž žalovaná sdělila žalobkyni, že zasílá podklady k podpisu dohody uskutečněné před několika měsíci ohledně dotačního projektu k uzavřené smlouvě č. 158, ve které měl být definován způsob náhrady škody pro případ problému při opětovném podání žádosti o dotaci. Citovaný e-mail byl z hlediska jakéhokoli uplatnění či na druhé straně uznání uplatněného práva z odpovědnosti za vady zcela bezobsažný, naopak zcela určitě z něho bylo možno dovodit návrh nové smlouvy č. 264, nově stanovující právní vztah k předmětnému projektu, a to vše v kontextu s ústní dohodou. Obsah e-mailu tak bylo možné interpretovat pouze tak, že předcházel plánovanému jednání žalované, v předmětné záležitosti „zastupující“ žalobkyni, s T. jako pověřeným pracovníkem dotačního orgánu, jemuž měl být předán finální text další nové v úvodu e-mailu zmíněné žádosti o přehodnocení projektu na dotaci. Důkaz o řádném a včasném uplatnění práv z odpovědnosti za vady, tj. o uplatnění konkrétního nároku z vadného plnění po 6. 1. 2009, kdy žalobkyni dotační orgán vyřazení projektu z dotačního programu oznámil, žalobkyně neoznačila. Podle soudu prvního stupně byla významnou i časová posloupnost rozhodných nastalých skutečností. Ke splnění závazku ze smlouvy o dílo ze strany žalované došlo dne 30. 7. 2008. Z dopisu dotačního orgánu ze dne 6. 1. 2009 bylo prokázáno, že se žalobkyně dozvěděla o tom, že projekt s názvem Rekonstrukce, přístavba a nástavba Polikliniky Vltava v Českých Budějovicích nesplňoval podmínky zadané dotačním programem a že jí dotace poskytnuta nebude. Důkaz o tom, že žalobkyně řádným způsobem uplatnila u žalované práva z odpovědnosti za vady, se nepodává ani z výpovědi svědka M. M., podle níž ihned s žalovanou o změně rozhodnutí dotačního orgánu jednal. Nebylo ani prokázáno, že by tak on, či kdokoli jiný za žalobkyni jednající, učinil poté, kdy žalovaná 12. 1. 2009 sepsala žádost na dotační orgán k přehodnocení jeho stanoviska, ani poté, kdy dotační orgán dne 14. 7. 2011, tj. více než po dvou letech od okamžiku, kdy poprvé odmítl zařadit žádost o poskytnutí dotace žalobkyně do dotačního programu, sdělil, že na důvodu vyřazení žádosti trvá. Teprve po dalším téměř roce dne 23. 4. 2012 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení plnění ve výši 101 150 Kč z titulu vadného plnění předmětu smlouvy s odůvodněním, že projekt byl vyřazen pro chyby ve vyplnění formuláře v rámci jeho elektronického podání žalovanou, a až dne 28. 6. 2012 žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila a požadovala vrácení zaplacené ceny díla. Soud při aplikaci § 428 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), ve spojení s § 562 obch. zák. dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy, tj. právní jednání žalované vyplývající z jejího dopisu ze dne 26. 6. 2012, nelze kvalifikovat jako platný právní úkon, neboť žalobkyně svoji notifikační povinnost podle § 428 obch. zák. nesplnila, vady díla způsobem stanoveným zákonem řádně neuplatnila a nevymezila nárok, kterého se z titulu práv z odpovědnosti za vady u žalované domáhala. Byť tudíž bylo zejména oběma rozhodnutími dotačního orgánu ve spojení s Příručkou pro žadatele ROP NUTS II prokázáno, že projekt žádosti zpracovaný žalovanou pro žalobkyni obsahoval vady, jelikož nebyl zpracován podle dotačním orgánem předem stanovených podmínek, nebylo možné nároku žalobkyně vyhovět, jelikož nebylo prokázáno, že vady díla uplatnila u žalované bez zbytečného odkladu poté, kdy byly zjištěny, nebo kdy mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče a neučinila tak ani do dvou let od předání předmětu díla, které nastalo 30. 7. 2008, když právo z odpovědnosti za vady bylo uplatněno až 23. 4. 2012 (aniž