23 Cdo 1232/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1232/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1232/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1232.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Splatnost pohledávky Solidarita dlužníků Dotčené předpisy:§ 340 obch. zák. § 340a obch. zák. § 391 odst. 1 obch. zák. § 392 odst. 1 obch. zák. § 511 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1232/2021-319 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně DBS invest s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Santražiny 575, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 28296389, zastoupené Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem v Blansku, Smetanova 2359/6, proti žalovanému P. H., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Filipem Černým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova 372/2, o zaplacení 621 926 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 66/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2020, č. j. 47 Co 126/2020-232, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2020, č. j. 47 Co 126/2020-232, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 11. 2019, č. j. 5 C 66/2018-173, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V posuzované věci se žalobkyně žalobou podanou dne 24. 1. 2018 domáhala zaplacení částky 624 876 Kč s úrokem ve výši 5,59 % ročně z částky 520 316,20 Kč od 9. 11 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 520 316,20 Kč od 9. 11 2017 do zaplacení, jako plnění ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, uzavřené dne 24. 9. 2008 mezi žalovaným a P. K. jako solidárně zavázanými spoludlužníky a společností Hypoteční banka, a. s., jako věřitelem, který smlouvou ze dne 2. 11. 2017 pohledávku postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný v rámci procesní obrany namítal, že úvěr byl poskytnut výhradně ve prospěch P. K., banka s ním po uzavření smlouvy o hypotečním úvěru nekomunikovala a o existenci dluhu se dozvěděl až z oznámení o postoupení pohledávky, úkony banky vůči jeho spoludlužníkovi nemohou mít vůči němu žádné účinky, když jemu doručovány nebyly, a pohledávka vůči němu se promlčela. 3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 27. 4. 2018 stran části poplatků sjednaných v čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy bylo řízení co do částky 2 950 Kč usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 5. 2018, č. j. 5 C 66/2018-78, zastaveno. Předmětem sporu tak zůstal nárok na zaplacení částky 621 926 Kč s příslušenstvím, která sestávala z jistiny úvěru ve výši 520 316,20 Kč, úroků ve výši 54 960,96 Kč, úroků z prodlení ve výši 39 748,84 Kč a poplatků za období od ledna 2014 do října 2017 v celkové výši 6 900 Kč 4. Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č. j. 5 C 66/2018-173, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 621 926 Kč s úrokem ve výši 5,59 % z částky 520 316,20 Kč od 9. 11 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 520 316,20 Kč od 9. 11 2017 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách ve výši 50 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 5. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé částečně změnil tak, že žalobu o zaplacení úroku ve výši 5,59 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 520 316,20 Kč od 9. 11. 2017 do 11. 1. 2018 zamítl, a ve zbývající části jej potvrdil s tím, že ve lhůtě k plnění jej změnil tak, že žalovaný je povinen uloženou povinnost splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že mezi Hypoteční bankou, a. s., na straně jedné a žalovaným a P. K. na straně druhé byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru, z něho byly čerpány prostředky ve výši 620 000 Kč. Následně pak došlo k úpadku P. K., k prohlášení konkurzu na jeho majetek dne 3. 2. 2014 a k částečné úhradě dluhu z exekučního a insolvenčního řízení. Článek IV odst. 4 obchodních podmínek banky obsahuje taxativně stanovené důvody, pro které může banka požadovat okamžité jednorázové splacení jistiny úvěru a příslušenství nebo odstoupit od smlouvy, a navazující odstavec 5 zakládá povinnost vrátit bance neuhrazenou část úvěru a zaplatit příslušenství do jednoho měsíce ode dne odeslání výzvy banky. 7. Soud prvního stupně vzal též za prokázané, že žalovaný přijal cestou doporučeně dodané zásilky dne 12. 3. 2015 oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k jeho zaplacení do 6. 4. 2015, toto zjištění však odvolací soud nepřevzal. 8. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je třeba posoudit podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), a že podle čl. V bod 7 obchodních podmínek i podle § 293 obch. zák. byli oba dlužníci zavázáni k plnění podle smlouvy společně a nerozdílně. Konstatoval, že úvěr ve výši 620 000 Kč byl poskytnut dne 7. 10. 2008, první splátka byla splatná 25. 8. 2010 a poslední splátka byla zaplacena 25. 2. 2011. Žalobkyně se jako postupitelka (správně postupník, poznámka Nejvyššího soudu) domáhala zaplacení úvěru po žalovaném poté, co byl úvěr zesplatněn v souladu s čl. IV odst. 4 písm. e) obchodních podmínek pro prohlášení konkursu na majetek spoludlužníka. 9. Odvolací soud dal žalovanému za pravdu, že pohledávka se promlčuje vůči každému ze solidárních spoludlužníků samostatně, zdůraznil však, že promlčení se netýká té části pohledávky, která byla splněna. Konstatoval, že poslední splátka byla zaplacena dne 25. 2. 2011, před zahájením řízení došlo ještě k plnění na úvěr v exekučním řízení částkou 66 758,25 Kč dne 17. 2. 2017 a z výtěžku zpeněžení podílu na nemovitostech v rámci insolvenčního řízení částkou 84 512,90 Kč dne 22. 5. 2017. Vyšel z názoru, že k zesplatnění úvěru podle článku IV odst. 1 písm. e) obchodních podmínek došlo pouze vůči P. K. dne 3. 2. 2014, a dovodil, že žalovaný byl podle smlouvy povinen hradit jednotlivé splátky ve výši 3 565,40 Kč ke každému 25. dni v měsíci. Plněním v exekučním a insolvenčním řízení v únoru a dubnu 2017 v celkové výši 151 271,15 Kč by bylo uhrazeno 42,4 splátek ve sjednané výši 3 565,40 Kč, od poslední splátky zaplacené dne 25. 2. 2011 tak byly částkou 151 271,15 Kč uhrazeny splátky do 25. 8. 2014 a žalovaný se dostal do prodlení s placením části splátky splatné 25. 9. 2014. V souladu s článkem IV odst. 4 písm. a) obchodních podmínek (pro prodlení s řádnou úhradou více než dvou splátek úvěru nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce) tak mohla žalobkyně zesplatnit úvěr vůči žalovanému nejdříve dne 26. 11. 2014, takže do podání žaloby dne 24. 1. 2018 neuplynula čtyřletá promlčecí doba práva na zaplacení úvěru. 10. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úvěr byl vůči žalovanému zesplatněn na základě výzvy ze dne 6. 3. 2015, vyšel však ze zjištění, že žalovanému byla doručena také výzva k zesplatnění ze dne 20. 9. 2018, a dodal, že žalobkyně nadto prokázala zesplatnění pohledávky předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2018, v níž byl žalovaný vyzván, aby nejdéle do sedmi dnů ode dne odeslání přípisu zaplatil částku 624 876 Kč s příslušenstvím. Vyjádřil názor, že k tomuto datu byla splněna podmínka pro právo zesplatnit úvěr vůči žalovanému podle čl. IV odst. 4 písm. a) obchodních podmínek. Navázal konstatováním, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 36/2018 vyplývá, že lze sjednat, že vůči jednomu spoludlužníkovi je věřitel oprávněn úvěr zesplatnit i pro úpadek druhého spoludlužníka, čemuž odpovídalo ujednání čl. IV odst. 4 písm. e) a čl. V odst. 7 obchodních podmínek. Nadto z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 vyplývá, že za kvalifikovanou výzvu k plnění lze považovat i žalobu. 11. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky 520 316 Kč dne 12. 1. 2018, od tohoto data má žalobkyně právo na úrok ve výši 5,59 % podle článku II bod 1 smlouvy o úvěru a na požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák., do tohoto data žalovaný dlužil úrok z úvěru a úrok z prodlení z každé jednotlivé nezaplacené splátky a žalobkyni vzniknul také nárok na zaplacení dlužných poplatků za ve