23 Cdo 1456/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1456/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1456/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1456.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Výpověď smlouvy Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 349 odst. 1 obch. zák. § 351 odst. 1 obch. zák. § 582 odst. 1 obč. zák. § 37 obč. zák. § 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1456/2020-460 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce J. K., podnikatele, se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem, se sídlem v Plzni, Božkovská 397/15, proti žalované Žatecká teplárenská, a. s., se sídlem v Žatci, č. p. 3149, PSČ 438 01, identifikační číslo osoby 64650871, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o zaplacení částky 6 341 493 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 131/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 40/2019-386, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 40/2019-386, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 19 Cm 131/2012-341, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve zde souzené věci se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 341 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 8. 2012 do zaplacení jako náhrady škody, jež mu byla způsobena tím, že žalovaná porušila smluvní ujednání o množství biomasy, které se zavázala od žalobce odebrat. Mělo jít jednak o škodu na již vyrobené, žalovanou neodebrané a částečně znehodnocené biomase, prodané třetí osobě za sníženou cenu (o škodu danou rozdílem mezi cenou sjednanou s žalovanou a cenou, za kterou bylo zboží prodáno), v roce 2010 v částce 953 867,96 Kč a v roce 2011 v částce 2 808 897 Kč, celkem ve výši 3 762 765 Kč, jednak o ušlý zisk v roce 2009 ve výši 270 740 Kč, v roce 2010 ve výši 732 988 Kč a v roce 2011 ve výši 1 575 000 Kč, celkem ve výši 2 578 728 Kč. 2. Žalovaná v rámci své procesní obrany tvrdila, že žalobce požadovanou kategorii paliva dodával pouze do konce května 2010, poté dodával fakticky jiné palivo, než bylo nasmlouváno, a tím jí působil škodu, na což byl opakovaně upozorňován. Podle jejího názoru žalobce nebyl schopen dodávat požadované množství paliva, proto mu žádná škoda vzniknout nemohla. 3. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 18. 10. 2018, č. j. 19 Cm 131/2012-341, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku pod bodem I uložil žalované zaplatit žalobci částku 6 341 493 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 16. 8. 2012 do zaplacení a ve výrocích pod body II až IV rozhodl o náhradě nákladů řízení (první výrok). Současně odvolací soud uložil žalované povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 84 419,06 Kč (druhý výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, podle nichž a) Mezi účastníky byla uzavřena smlouva na dodávku paliva – biomasy, v níž se žalobce zavázal dodávat žalované biomasu v parametrech dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 482/2005 Sb. v kategorii O2. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou s účinností od 1. 1. 2009 do 31. 1. 2019 s tím, že poté bude uzavřen dodatek s platností na dobu neurčitou. b) V článku II smlouvy byly sjednány celkové pravidelné roční dodávky pro každý kalendářní rok trvání smluvního vztahu, a to pro rok 2009 v množství 5 000 t biomasy a pro další roky 25 000 t biomasy ročně s povolenou tolerancí plus minus 25 %, s tím, že uvedená výše dodávek je podmíněna výstavbou nového zdroje žalované na spalování biomasy. V článku III smlouvy strany ujednaly cenu biomasy ve výši 1 200 Kč/t dodané biomasy včetně dopravy pro rok 2009 s tím, že cena se bude měnit, pokud nebude dohodnuto jinak, v závislosti na inflaci. V článku V smlouvy bylo vedle platebních podmínek ujednáno oprávnění kupujícího dodávku nepřevzít, případně vrátit na náklady prodávajícího nebo požadovat slevu, pokud nebude kvalita biomasy odpovídat sjednaným parametrům smlouvy, a oprávnění v takovém případě „vyúčtovat sankci ve výši 20% z ceny dodávky splňující ukazatele dle parametrů v čl. č. III“. c) Dodatkem č. 2 ze dne 18. 5. 2009 byl změněn článek II smlouvy v jeho druhém odstavci tak, že celková pravidelná roční dodávka v každém kalendářním roce trvání smluvního vztahu se sjednává pro rok 2009 v množství 5 000 t biomasy ročně, pro další roky 25 000 t biomasy ročně s povolenou tolerancí plus minus 25 %, článek V byl doplněn o možnost odstoupení od smlouvy mj. v případě prodlení kupujícího s převzetím dodávky biomasy po dobu delší než 4 týdny a byla též sjednána výpovědní lhůta v délce 6 měsíců od doručení výpovědi druhé smluvní straně, která počíná běžet prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. d) Dodatkem č. 3 ze dne 19. 5. 2009 byl dodatek č. 2 změněn tak, že byl vypuštěn důvod pro odstoupení od smlouvy spočívající v nedodržení ujednání o jakosti a byl změněn důvod pro odstoupení od smlouvy spočívající v prodlení s úhradou kupní ceny tak, že došlo ke zkrácení doby prodlení ze 4 týdnů na 1 týden. e) Dopisem ze dne 19. 2. 2010 žalovaná sdělila žalobci, že má s palivem odebraným od něho v době od 14. 1. 2010 do 23. 1. 2010 problémy při spalování, a požádala jej, aby nadále palivo v tam popsané konzistenci již nedodával. Žalobce tvrdil, že tuto listinu neobdržel, a poukázal na neshodu v tom, že dopis z února 2010 hovoří o zařízení, které bylo vybudováno později, jakož i na skutečnost, že žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu tvrdila, že plnil řádně až do května 2010. f) V období od 29. 6. 2010 probíhala vzájemná komunikace mezi žalobcem a žalovanou týkající se kvality dodávané štěpky, završená zápisem z jednání konaného dne 5. 11. 2010, v němž žalobce uvedl, že dodávané palivo splňuje parametry stanovené smlouvou, žalovaná zaujala stanovisko opačné a strany se dohodly, že nejpozději do 30. 11. 2010 proběhne další jednání a žalovaná do doby vyřešení této problematiky nebude spalovat štěpku od žalobce. g) Dopisem ze dne 10. 2. 2011, podaným na poštu téhož dne, žalobce odstoupil od smlouvy s účinností k 30. 6. 2011 „z důvodu podstatného porušení smlouvy pro prodlení žalované s převzetím dodávek“ a zároveň uvedl, že výpovědní lhůta uplyne k 31. 12. 2011. h) V listině datované dnem 18. 4. 2014 žalovaná sdělila, že žalobce v únoru 2011 neakceptoval její objednávku na dodávku štěpky, což jí způsobilo škodu nedostatkem paliva, a že dne 22. 2. 2011 obdržela elektronickou poštou od žalobce výpověď z kupní smlouvy k 14. 2. 2011, proto musela nasmlouvat jiného dodavatele paliva za vyšší cenu. 5. Ve znaleckém posudku vyhotoveném na zadání žalobce společností Plzeňská znalecká s. r. o. znalec vyčíslil škodu ve formě ušlého zisku v období 2009 – 2011 částkou 2 578 728 Kč a „škodu na vyrobených a částečně znehodnocených zásobách štěpky“ částkou 3 762 765 Kč, tj. celkem ve výši 6 341 493 Kč. 6. Ve znaleckém posudku zpracovaném dle zadání soudu znalcem Ing. Petrem Landou byla „náhrada za ztrátu příjmu na straně žalobce z nerealizovaných prodejů štěpky (ušlého zisku) za období let 2009, 2010 a 2011“ stanovena částkou 12 947 730 Kč. 7. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že předmětná smlouva představuje pouze dohodnuté rámcové podmínky budoucích závazků. Vyjádřil názor, že jde o smlouvu kupní podle § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), neboť strany v ní sjednaly konkrétní předmět plnění, cenu dodávek i období, v němž budou dodávky realizovány, a pokud docházelo k dílčím objednávkám, šlo o konkrétní zpřesnění termínů pro jednotlivé případy dodávek. Shodně se soudem prvního stupně usoudil, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost tím, že neodebrala od žalobce smluvené množství zboží, a že žalobce prokázal, že mu v důsledku porušení uvedené povinnosti vznikla škoda. 8. Důvod k nařízení revizního znaleckého posudku, požadovaného žalovanou, odvolací soud neshledal. Poukázal na to, že podle obou posudků žalobci vznikla škoda a ušel mu zisk v žalobou uplatněném rozsahu, a vyjádřil názor, že posudky ve vzájemném rozporu nebyly a lišily se pouze výší vzniklé škody, přičemž posudek vyžádaný soudem vycházel i z dalších skutečností a použil rozdílnou metodiku. 9. Námitce žalované,