23 Cdo 1475/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1475/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2018 Spisová značka:23 Cdo 1475/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1475.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 266 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1475/2018-195 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Město Jablonné v Podještědí, se sídlem v Jablonné v Podještědí, náměstí Míru 22, IČO 00260576, zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalovanému P. Š., se sídlem v L., zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, za vedlejší účasti na straně žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, o zaplacení částky 877 112 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 38 Cm 143/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2017, č. j. 4 Cmo 41/2017-174, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2017, č. j. 4 Cmo 41/2017-174, v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 12. října 2016, č. j. 38 Cm 143/2013-141, v rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 438 556 Kč, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 12. října 2016, č. j. 38 Cm 143/2013-141, v rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 438 556 Kč a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. října 2016, č. j. 38 Cm 143/2013-141, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli dne 26. října 2009 smlouvu o dílo, kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce dílo spočívající v organizačním zajištění výběrového řízení na investiční akci (modernizace městského úřadu žalobce za použití dotace). Jako předmět činnosti zhotovitele byl sjednán výkon technické pomoci, zhotovitel měl vypracovat návrh zadávací dokumentace, zpracovat kvalifikační a hodnotící kritéria pro jejich odsouhlasení žalobcem jako zadavatelem veřejné zakázky, dále měl provést sestavení formulářů pro doložení údajů, které jsou předmětem hodnocení kvalifikačních a dílčích kritérií atd. Součástí zadávací dokumentace měla být i výzva k podání nabídky pro veřejnou zakázku. Žalovaný nebyl žalobcem zmocněn k zastoupení žalobce jako zadavatele veřejné zakázky. Žalobce dne 5. listopadu 2009 zaslal žalovanému e-mailem návrh výzvy k podání nabídky pro veřejnou zakázku, která již obsahovala jako zadání žalobce požadavek k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů předložení seznamu stavebních prací provedených za poslední 3 roky. Žalovaný tento návrh upravil a doplnil, přičemž požadavek na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů předložením seznamu stavebních prací provedených za poslední 3 roky zůstal zachován. Následně proběhlo mezi žalobcem a žalovaným jednání ohledně předmětné zadávací dokumentace, na jehož základě žalovaný dokumentaci dle požadavků žalobce upravil a zaslal dne 23. listopadu 2009 zpět žalobci spolu s návrhem výzvy k podání nabídky pro veřejnou zakázku k případným dalším připomínkám. Žalobce dne 24. listopadu 2009 bez dalšího zveřejnil výzvu k podání nabídky pro veřejnou zakázku na své úřední desce. Žalobce akci co do částky 17 542 239,70 Kč financoval z dotačních prostředků, které mu na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 1. října 2009 ve znění dodatku ze dne 6. března 2012 poskytla Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod (dále také „RRRS“). Poskytovatel dotace (RRRS) provedl následnou kontrolu čerpání dotačních prostředků a konstatoval, že požadavek na předložení seznamu stavebních prací provedených za poslední 3 roky je diskriminační, a to s odkazem na § 56 odst. 3 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. září 2016 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), neboť ten stanovil lhůtu 5 let. Poskytovatel dotace proto uzavřel, že dotace ve výši 17 542 239,70 Kč byla čerpána neoprávněně. Úřad RRRS platebním výměrem ze dne 21. září 2012 uložil žalobci povinnost odvést do rozpočtu RRRS částku ve výši poskytnuté dotace. Následně výbor RRRS rozhodl na základě žádosti žalobce o prominutí odvodu z 95%, tudíž žalobce měl do rozpočtu RRRS odvést částku ve výši 877 112 Kč, což také učinil. Zaplacení této částky nyní žalobce požaduje po žalovaném z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku vadně provedeného díla žalovaným na základě výše specifikované smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný ve smyslu § 561 obch. zák. neodpovídá za vadu spočívající v nesprávném stanovení doby k doložení referenčních staveb k prokázání technických kvalifikačních předpokladů v návrhu výzvy k podání nabídky pro veřejnou zakázku, neboť žalovaný neporušil žádnou svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo. Soud prvního stupně svůj závěr odůvodnil s odkazem na to, že předmětem díla bylo organizační zajištění výběrového řízení na akci, činnost žalovaného měla spočívat pouze ve výkonu technické pomoci a také zdůraznil, že žalovaný neměl právnické vzdělání, čehož si byl žalobce vědom, a nemohl proto po žalovaném požadovat, aby při vynaložení odborné péče zjistil nevhodnost požadavku žalobce a na tuto nevhodnost upozornil. Soud prvního stupně nadto uvedl, že i kdyby žalovaný za vadu díla odpovídal, neodpovídal by za předmětnou škodu, neboť by zde nebyla příčinná souvislost mezi porušení provést dílo řádně, a škodou, která vznikla žalobci odvedením části dotace zpět do rozpočtu poskytovatele dotace. Podle soudu prvního stupně to byl žalobce, kdo odpovídal za dodržení zákona o veřejných zakázkách, a proto nese odpovědnost za škodu, která mu vznikla v důsledku toho, že zadal veřejnou zakázku v rozporu se zákonem platným a účinným v době zadání zakázky. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. září 2017, č. j. 4 Cmo 41/2017-174, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 438 556 Kč s příslušenstvím, a co do částky 438 556 Kč výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dále ve výrocích II až IV rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o svá skutková zjištění získaná na základě opakování důkazů v odvolacím řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný se ve smlouvě o dílo zavázal, že dohodnuté plnění (přípravu a realizaci výběrového řízení, tj. mimo jiné i vypracování návrhu zadávacích podmínek a zpracování kvalifikačních a hodnotících kritérií) provede v souladu s platnými zákony ČR a dle obecně závazných a doporučených předpisů a metodik. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že dílo žalovaného vykazovalo vadu (spočívající v nesprávně uvedené délce období, za které může zadavatel požadovat doložení referenčních stavebních prací dodavatele), za kterou žalovaný odpovídá. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný za tuto vadu neodpovídá, a zdůraznil, že v předmětné smlouvě o dílo nebyla dohodnuta žádná součinnost ze strany žalobce ohledně předložení návrhu výzvy k podání nabídky, naopak ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný měl celé dílo zhotovit sám. Podle odvolacího soudu proto žalobcem zaslaný návrh výzvy nebyl pro žalovaného nikterak závazný a žalovaný měl při zhotovování díla postupovat v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy o dílo. Podle odvolacího soudu není podstatné, že žalovaný nemá právnické vzdělání. Odvolací soud se rovněž neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně absence příčinné souvislosti. Podle odvolacího soudu je ze zjištěného skutkového stavu zřejmé, že sankční odvod byl žalobci uložen za vadu, za kterou odpovídá žalovaný, a je zde tedy dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, neboť v důsledku vady díla zhotoveného žalovaným pro žal