23 Cdo 1518/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1518/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:23 Cdo 1518/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.1518.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné známky Přípustnost dovolání Dokazování Dotčené předpisy:§ 10a odst. 1 předpisu č. 441/2003 Sb. § 10a odst. 2 předpisu č. 441/2003 Sb. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1518/2025-391 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně a) D + E SPORT, spol. s r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Bezdrevská 1134/23, identifikační číslo osoby 26028999, a žalobce b) F. E., obou zastoupených Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, proti žalované CBH2013 a.s., se sídlem v Praze 7, Stupkova 1443/3, identifikační číslo osoby 27596338, zastoupené Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 256/34, o porušování práv k ochranné známce a ochraně před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 20/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 3 Cmo 123/2021-301, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 4 302 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č. j. 32 Cm 20/2020-59, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení specifikovaných v rozsudku na oděvech, oděvních doplňcích, pokrývkách hlavy a sportovních potřebách, jakož i v souvislosti s nabídkou, distribucí a prodejem těchto výrobků a v souvislosti s pořádáním sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení (výrok I), dále uložil žalované povinnost sdělit žalobcům informace specifikované v rozsudku soudu prvního stupně za období od 23. 8. 2013 do 22. 2. 2021 týkající se výrobků nesoucích předmětné označení (výrok II), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované sdělit žalobcům informace o jednotkové ceně za vstupenky a o tržbě obdržené v souvislosti s pořádáním specifikovaných sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali po žalované zdržení se jednání, kterým žalovaná zasahuje dle tvrzení žalobců do práv k ochranné známce č. 301982 s právem přednosti od 6. 6. 2008, ochranné známce č. 348215 s právem přednosti od 15. 12. 2014 a ochranné známce č. 355602 s právem přednosti od 14. 3. 2016, a dopouští se v této souvislosti rovněž jednání v nekalé soutěži, a dále poskytnutí relevantních informací v souladu s § 3 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství. 3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 Cmo 112/2021-161, 3 Cmo 123/2021 (poté, kdy odvolání v projednávané věci spojil ke společnému řízení s věcí odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 2 Cm 19/2020-69, o němž odvolací soud rozhodl v prvním a druhém výroku) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil, ve výrocích I a II jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení specifikovaných v rozsudku na oděvech, oděvních doplňcích, pokrývkách hlavy a sportovních potřebách, jakož i v souvislosti s nabídkou, distribucí a prodejem těchto výrobků a v souvislosti s pořádáním sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení, a povinnost sdělit žalobcům informace uvedené v rozsudku za období od 23. 8. 2013 do 22. 2. 2021, se zamítá (třetí výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok). 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání žalobců rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 Cmo 112/2021-161, 3 Cmo 123/2021, rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 584/2023, ve třetím a čtvrtém výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. 5. Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II potvrdil, ve výroku III jej změnil tak, že je žalovaná povinna sdělit žalobcům za období od 23. 8. 2013 do 22. 2. 2021 údaje o jednotkové ceně prodaných vstupenek na hokejová utkání, při nichž byla užita označení specifikovaná ve výroku, a o tržbě obdržené v souvislosti s pořádáním těchto sportovních utkání a provozování sportovních zařízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). 6. Předmětem posouzení odvolacího soudu bylo v návaznosti na zrušující rozsudek dovolacího soudu zejména to, zda byly splněny podmínky pro závěr, že žalované svědčí právo předchozího uživatele historického loga hokejového klubu (jehož dominantním prvkem je okřídlené písmeno „M“), resp. označení z něho vycházejících, vůči právům z předmětných ochranných známek zapsaných pro žalobce b) ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), (dále jen „ZOZ“), a to zejména s důrazem na to, zda žalovaná (či jiná osoba, do jejíhož tržního postavení žalovaná posléze vstoupila) k okamžiku přihlášky jednotlivých ochranných známek skutečně a v jakém rozsahu (jakým způsobem) užívala nezapsané označení v obchodním styku pro určité výrobky a služby. Odvolací soud doplnil dokazování a dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že jí k historickému logu svědčí právo předchozího uživatele, neboť jeho užívání podle shora uvedených podmínek neprokázala. Žalovaná tak užíváním nezapsaných označení, která obsahují dominantní prvek v podobě okřídleného písmene „M“ a která jsou zaměnitelná s nejstarší ochrannou známkou žalobce b) č. 301982 (dále také jen „nejstarší ochranná známka“) a shodná s mladšími ochrannými známkami žalobce b) č. 348215 a č. 355602, zasahuje do práv žalobce b) k ochranným známkám a jedná nekalosoutěžně ve vztahu k žalobkyni a). Zároveň odvolací soud podotkl, že pro rozhodnutí nemělo význam žalovanou předložené prvostupňové rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 11. 2024, č. j. O-459715/D2002981/2020/ÚPV, o zrušení nejstarší ochranné známky žalobce b) č. 301982 z důvodu jejího neužívání, neboť jednak se jedná o rozhodnutí nepravomocné a jednak byla tato ochranná známka vymazána s účinností ode dne 19. 3. 2020. Ve zbytku se odvolací soud ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně a argumentací tam uvedenou. 7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu prvního výroku včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně: (i) Může se standard hodnocení důkazů o řádném užívání ochranné známky pro účely vymáhání práv z ochranné známky ve smyslu § 10a odst. 2 ZOZ ze strany soudu lišit od standardu hodnocení důkazů o řádném užívání ochranné známky nastaveném a aplikovaném Úřadem průmyslového vlastnictví? (ii) Pokud žalobce namítá práva k několika ochranným známkám a neprokáže řádné užívání nejstarší z nich, takže z tohoto důvodu nemůže práva k této ochranné známce vymáhat proti žalované ve smyslu § 10a odst. 1 ZOZ, je žalovaná pro účely obrany námitkou práva předchozího uživatele podobného nezapsaného označení ve smyslu § 10 odst. 2 ZOZ povinna prokazovat existenci svého práva k datu podání přihlášky této nejstarší ochranné známky (kterou žalobce nemůže v řízení namítat) nebo postačuje jeho prokázání k datu podání přihlášky pouze té ochranné známky, jejíž práva může žalobce proti žalované reálně uplatnit? 8. Žalovaná uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá a žalobci jsou povinni uhradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení, případně aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Dovolací soud nepřihlédl k podání dovolatelky ze dne 24. 7. 2025, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k podání dov