23 Cdo 1660/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1660/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1660/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1660.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Postoupení pohledávky Neplatnost smlouvy Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. § 44a odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1660/2023-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně A04 OMEGA, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Korytná 1538/4, identifikační číslo osoby 26853931, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Petrem Jindřichem Syrovátkem, LL.M, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, o zaplacení 679 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 20/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 35 Co 18/2023-186, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 35 Co 18/2023-186, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 12. 2022, č. j. 7 C 20/2022-165, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení zahájeném žalobou ze dne 19. 1. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 679 000 Kč s tvrzením, že R. P. poskytl žalovanému zápůjčku a že pohledávku ze smlouvy postoupil na žalobkyni dne 4. 1. 2022. Podáním ze dne 5. 12. 2022 navrhla žalobkyně s odkazem na § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby do řízení vstoupil na její místo R. P. Návrh odůvodnila tím, že dne 1. 11. 2022 vydal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky, kterými uložil žalovanému coby dlužníku povinného R. P. úhradu označených pohledávek a současně se soudní exekutor podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dovolal neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným pro porušení generálního inhibitoria. Z téhož důvodu se neplatnosti postupní smlouvy uzavřené až poté, co byla povinnému doručena vyrozumění o zahájení exekuce, dovolal také soudní exekutor Mgr. Tomáš Tunkl. Soud prvního stupně žalobkyni vyzval ke sdělení, zda tímto návrhem má na mysli přistoupení R. P. nebo jeho záměnu na straně žalující s tím, že „Námitka relativní neplatnosti má účinky ex tunc, tedy na Vámi navržený postup dopadá spíše ustanovení § 92 o. s. ř. než § 107a o. s. ř.“ Žalobkyně následně soudu prvního stupně sdělila, že požaduje, aby z řízení vystoupila a aby na její místo nastoupil R. P., jehož souhlas se vstupem do řízení na místo žalobce též doložila. Žalovaný se záměnou účastníků nesouhlasil. 2. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 7 C 20/2022-165, zamítl návrh žalobkyně na připuštění záměny účastníků, aby z řízení vystoupila žalobkyně a na její místo vstoupil R. P. 3. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud se předně se zabýval tím, zda měl soud prvního stupně návrh posuzovat podle § 92 odst. 2, či podle § 107a o. s. ř., neboť při postupu podle § 107a o. s. ř. nebrání nesouhlas žalovaného vyhovění návrhu, ale žalovaný má jen právo se k návrhu vyjádřit. Za rozhodující proto považoval řešení otázky, zda dovolání se relativní neplatnosti postupní smlouvy exekutorem pro rozpor s § 44a exekučního řádu je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. Ztotožnil se přitom se soudem prvního stupně v závěru, že námitku relativní neplatnosti postupní smlouvy nelze považovat za skutečnost mající za následek převod či přechod práva. S odkazem na závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se relativní neplatnosti dovodil, že tzv. relativní neplatnost je spíše podmíněná platnost, závislá na neuplatnění námitky neplatnosti, poté má však i tato neplatnost shodně s tzv. absolutní neplatností zpětné účinky (ex tunc) a tyto je podle odvolacího soudu namístě respektovat i v právu procesním. Za správný proto považoval postup soudu prvního stupně, který návrh žalobkyně posoudil jako návrh na záměnu účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř a který z nesouhlasu žalovaného s tímto návrhem vyvodil závěr o jeho nedůvodnosti. Nesouhlas žalovaného s návrhem na záměnu účastníků nepovažoval za zneužití práva, neboť s ohledem na množství exekucí vedených vůči R. P. by záměnou účastníků mohla být reálně ohrožena dobytnost pohledávky žalovaného na náhradu nákladů řízení. Poukázal též na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je namístě právo žalovaného k vyjádření nesouhlasu respektovat. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, v němž navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že usnesení soudu prvního stupně bude změněno a záměna účastníků bude připuštěna. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny: „1) Je možné dovozovat, že nesouhlas žalovaného se záměnou účastníků na straně žalobce, je či může být zneužitím práva? 2) Je možné prolomit pravidlo o souhlasu žalovaného se záměnou účastníků na straně žalobce, jakožto podmínkou pro takovou záměnu, ustanoveními obč. zákoníku, které zapovídají ochranu práv tomu, kdo právo zneužívá? 3) Představuje odmítnutí spravedlnosti procesní situace, kdy je bráněno novému možnému žalobci (postupiteli pohledávky) po dovolání se relativní neplatnosti postoupení pohledávky vstupu do řízení v důsledku neudělení souhlasu žalovaným se záměnou účastníka na straně žalobce (přičemž stávající žalobce – postupník – nemůže v důsledku ztráty aktivní věcné legitimace v řízení pokračovat), když takovýto případný nový žalobce nemůže být úspěšný v řízení po podání žaloby nové, jelikož by již takový nárok nového žalobce byl promlčený?“ 6. Žalobkyně namítala, že v době zahájení řízení byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek aktivně legitimovanou, přičemž až následně došlo k vydání exekučních příkazů, jimiž se soudní exekutor dovolal relativní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Podle ní tedy nešlo o situaci, v níž by bylo řízení zahájeno osobou, která není aktivně legitimována, a následně by se procesně řešila náprava takového nedostatku. Ohledně smyslu a účelu § 92 o. s. ř. odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 652/2010 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz). Měla za to, že není namístě, aby byla sankcionována za podání žaloby (v důsledku nesouhlasu žalovaného se záměnou účastníků), když ani jinak jednat nemohla. Zdůraznila, že tuto situaci nevyvolala, když to byl žalovaný, který se kontaktováním soudního exekutora snažil, aby žalobkyně ztratila aktivní legitimaci v řízení. Svým jednáním podle žalobkyně sledoval žalovaný nepoctivý záměr ve snaze vyhnout se placení dluhu a toto jeho jednání by nemělo požívat právní ochrany. Žalobkyně poukázala (i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) na to, že princip zákazu zneužití práva je jedním ze základních principů soukromého práva, který je třeba aplikovat i v kontextu civilního práva procesního. Připomněla též, že žalovaný neudělením souhlasu se záměnou účastníků na straně žalobce vytvořil situaci, kdy R. P. nemůže do řízení vstoupit, ani se nemůže úspěšně domoci svého práva podáním nové žaloby, když jeho nárok by již byl promlčen (což žalovaný též konstatuje). V tomto směru namítala, že bylo povinností soudů obou stupňů, aby se v rámci rozhodování vyvarovaly odepření spravedlnosti v podobě zamezení přístupu k soudu. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3359/17 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz), považuje za nepřípustné, aby soudy vyložily procesní úpravu způsobem, který by žalobkyni a případného budoucího žalobce „zahnal do slepé uličky procesního práva“, aniž by jim bylo v řízení umožněno vymáhat spornou pohledávku. 7. Žalovaný navrhl podané dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně jej zamítnout jako nedůvodné. Ztotožnil se s na