23 Cdo 1670/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1670/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1670/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1670.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 373 obch. zák. § 376 obch. zák. § 58 obch. zák. § 59 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1670/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyň a) CZECH INTERNATIONAL, a.s., se sídlem v Havířově - Suchá, U Pošty 2/375, PSČ 735 64, identifikační číslo osoby 26870142 a b) GreyTip, a.s., se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Jindřišská 889/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27874133, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 889/17, proti žalované Oxygen Solutions, s.r.o., se sídlem v Jihlavě, Kosmákova 10, identifikační číslo osoby 25523864, zastoupené JUDr. Josefem Donátem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 2/2010, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2012, č. j. 1 Co 243/2011-188, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.134,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. května 2011, č. j. 23 C 2/2010-116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala zaplacení náhrady škody 2,010.000,- Kč (bod I. výroku) a žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení (bod II. výroku). Dále zamítl i žalobu žalobkyně b) na zaplacení další částky 2,010.000,- Kč z titulu náhrady škody (bod III. výroku) a žalobkyni b) uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení (bod IV. výroku). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a) není ve věci aktivně legitimována. Ohledně nároku žalobkyně b) konstatoval, že se domáhá po žalované zaplacení náhrady škody dle ustanovení § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), vzniklé ji tím, že žalovaná přes výzvy žalobkyně nesplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o systémové podpoře ze dne 19. května 2006 (dále též jen „servisní smlouva“ či „smlouva o systémové podpoře“) a zjištěné závady počítačového programu SAZIS bránící v jeho užívání v dohodnuté době neodstranila. Počítačový program v hodnotě 2,010.000,- Kč se tím stal zcela nefunkční. Soud prvního stupně s ohledem na ustanovení § 376 obch. zák. poukázal na prokázané hrubé neplnění servisní smlouvy samotnou žalující stranou a na nedostatek její součinnosti, vyúsťující ve způsobení případné škody právě stranou žalující. Konstatoval též porušení prevenční povinnosti stanovené v ustanovení § 415 občanského zákoníku. Dále uvedl, že žalobkyně b) neprokázala ani existenci, natož výši údajné škody, která ji měla vzniknout. Neprokázala tedy základní předpoklady pro přiznání požadované náhrady škody ve smyslu ustanovení § 373 obch. zák. K odvolání žalobkyně b) [odvolací řízení ve vztahu k žalobkyni a) bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání] odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích III. a IV. výroku, potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně b) je legitimována k uplatnění všech práv ze servisní smlouvy i k vymáhání náhrady škody vzniklé ji v souvislosti s porušením této smlouvy, neboť na žalobkyni b) byl dohodnutým způsobem převeden výkon práva dílo užít podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. Aplikuje ustanovení § 58, 59 obch. zák. a § 373 a násl. obch. zák. se dále zabýval tím, zda žalovaná porušila ve vztahu k žalobkyni b) povinnost odstranit závady počítačového systému SAZIS vyplývající ze servisní smlouvy a zda žalobkyni b) vznikla tvrzená škoda ve formě znehodnoceného peněžitého vkladu, vloženého do základního jmění žalobkyně b) ve výši 2,010.000,- Kč. Upozornil na to, že žalobkyně b) nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně vzniku škody, její výše a příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a porušením právních povinností žalované. V této souvislosti žalobkyni b) poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně b) poté doplnila skutková tvrzení tak, že ji vznikla škoda tím, že žalovaná neodstranila nefunkčnost aplikace systému SAZIS, který byl jako nepeněžitý vklad vložen do základního kapitálu žalobkyně b) žalobkyní a) a že tímto došlo ke znehodnocení části nepeněžitého vkladu do základního kapitálu. Výše vzniklé škody představuje hodnotu zaplaceného softwaru SAZIS ve výši kolem 2,010.000,- Kč. S ohledem na skutečnost, že škoda má dle tvrzení žalobkyně b) spočívat ve znehodnocení části základního kapitálu, který vložila žalobkyně a) do základního kapitálu žalobkyně b) formou nepeněžitého vkladu, upozornil odvolací soud na ustanovení § 58 a § 58 obch. zák. Z těchto ustanovení je zřejmé, že peněžitý i nepeněžitý vklad je vkladem společníka, který jej poskytuje do základního kapitálu zakládané obchodní společnosti a pokud tento vklad není splněn ve stanovené výši, je zákonnou povinností tohoto společníka chybějící či znehodnocený základní vklad do základního kapitálu společnosti doplnit. Nejedná se tudíž o povinnost obchodní společnosti (v dané věci žalobkyně b/) k doplnění vkladu, nýbrž o povinnost společníka obchodní společnosti (v projednávané věci žalobkyně a/). Splnění povinnosti doplnit základní kapitál se žalobkyně b) mohla domáhat pouze po žalobkyni a), nikoli po žalované formou žaloby na náhradu škody. Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně b) i přes výzvu a poučení odvolacího soudu neuvedla žádné relevantní konkrétní skutkové tvrzení ve vztahu k existenci škody, kterou ji měla způsobit žalovaná. Žalobkyně b) tedy neunesla v tomto směru své břemeno tvrzení a důkazní. Tudíž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně do obou výroků) podala žalobkyně b) dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zejména zdůrazňuje, že nikdy neučinila předmětem řízení zaplacení náhrady škody za porušení vkladové povinnosti žalobkyně a). Nikdy neuvedla, že žalovaná porušila povinnost dle ustanovení § 59 odst. 1 obch. zák. Naopak vždy tvrdila, že předmětem řízení je náhrada škody, která vznikla porušením čl. 4 smlouvy o systémové podpoře. Odvolací soud nesprávně interpretoval její tvrzení. Upozorňuje, že smlouvou o postoupení práv ze smlouvy o systémové podpoře ze dne 20. července 2009 vstoupila žalobkyně b) do veškerých práv žalobkyně a), včetně práv na náhradu škody za její porušení. Dovolatelka se tak dostala do přímého smluvního vztahu s žalovanou a může se domáhat veškerých práv přímo proti žalované. Má za to, že v projednávané věci byly dány všechny podmínky odpovědnosti žalované za způsobenou škodu. Dovolatelka za otázku zásadního právního významu označuje to, že „odvolací soud, přes její tvrzení o škodném jednání žalované (porušení povinností ze smlouvy o systémové podpoře), přes následná skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovaná tuto smlouvu porušila a způsobila, že aplikace SAZIS je nefunkční, přes zjištění o tom, že dovolatelka je nositelem práva na náhradu škody (jako postupník ze smlouvy o postoupení práv ze smlouvy), která přestože vznikla u žalobkyně a), je vymáhána dovolatelkou jako postupníkem, nesprávně interpretoval tvrzení dovolatelky tak, že tato skutkově vyhodnotil jako porušení vkladové povinnosti společníka podle § 59 odst. 1, přičemž toto objektivně není předmětem, základem a příčinou sporu, tato skutečnost nevyplývá ze žádného tvrzení dovolatelky nebo snad žalované, odporuje to skutkovým zjištěním soudu a věc takto nemůže být posouzena. Odvolací soud proto nedokázal nijak právně posoudit a věcně řešit předmět sporu vymezeného žalobou nebo odvoláním“. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního i druhého stupně. Nejvyšší soud České republiky (dále t