23 Cdo 1810/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1810/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2009 Spisová značka:23 Cdo 1810/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1810.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1810/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně T. 0. C. R., a. s., zastoupené  JUDr. M. K., proti žalované T.-M. C. R. a. s., zastoupené Mgr. L. L., advokátem, o zdržení se jednání porušujícího práva majitele ochranných známek a zdržení se jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská 9, 120 00 Praha 2, pod sp. zn. 19 Cm 170/2004, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 3 Cmo 184/2007-258, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. L. L., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala ochrany proti zásahu do práv majitele ochranných známek a proti nekalé soutěži podanou žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání označení T.-M. R. a R. při nebo v souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb, dále povinnost zdržet se užívání slovního kmene „r.“ v názvu tarifů a služeb při poskytování telekomunikačních služeb a dále povinnost vzít zpět přihlášky ochranných známek R., T.-M. R. a kombinovaného označení R. Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila zásahu do práv k ochranným známkám podle § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a dále jednání nekalé soutěže podle § 44 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).   Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. února 2007 č.j. 19 Cm 170/2004-158 zamítl žalobu, kterou se požaduje, aby se žalovaná zdržela užívání označení T.-M. R. a R. při nebo v souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb, dále aby se zdržela užívání slovního kmene „r.“ v názvu telekomunikačních služeb a dále aby vzala zpět přihlášky ochranných známek R., T.-M. R. a kombinovaného označení R. (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Cm 170/2004-32 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 271/2004-101 o nařízení předběžného opatření o povinnosti žalované zdržet se užívání označení obsahující slovní prvek „r.“ pro označování tarifů a služeb při poskytování telekomunikačních služeb (výrokIII.).     K odvolání žalobkyně, která napadla zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé pouze v části zdržovacího nároku v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání v označení obsahující prvek „r.“ v názvů tarifů při poskytování telekomunikačních služeb a dále výroky II. a III. rozsudku, Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 3 Cmo 184/2007-258  rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ve výroku I.  z m ě n i l  tak, že žalovaná je povinna zdržet se užívání slovního prvku „r.“ v názvu tarifů při poskytování telekomunikačních služeb, ledaže nedílnou součástí takovéhoto názvu tarifu bude vedle prvku „r.“ alespoň část kmene obchodní firmy žalované ve znění T.-M.,  jinak v rozsahu uvedené výjimky zamítavý výrok soudu prvního stupně  p o t v r d i l  (I. výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (II. výrok) a  výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalované ze dne 8. 2. 2005 na zrušení předběžného opatření  z a m í t l  (III. výrok). Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v potřebném rozsahu a odvolací soud z nich plně vycházel a pro stručnost na ně odkazoval. Odvolací soud však považoval za potřebné zopakovat a doplnit rozhodné důkazy ohledně ochranných známek, popř. jejich přihlášek, obou účastníků  tak, aby vlastní zjištění mu umožnila posoudit správnost skutkových a právních závěrů, o něž soud prvního stupně své rozhodnutí opřel. Odvolací soud konstatoval, že při posuzování porušení práv majitele ochranných známek je nutno vycházet z právní úpravy dané zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (tj. z § 8 odst. 2 a 4), ve znění do 25.5.2006, což soud prvního stupně správně učinil, zatímco v odvolacím řízení pak již včetně úpravy podle části první (tj. z § 8 odst. 1 až 3) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (§ 4 tohoto zákona); při hodnocení jednání žalované jako jednání nekalé soutěže se vychází z podmínek daných § 44 odst. 1 obch. zák. a žalobní nárok se posuzuje podle § 53 obch. zák. .Dospěl však k závěru, že soud prvního stupně pochybil, pokud při posouzení zdržovacího nároku žalobkyně uvažoval o podmínkách aplikace § 8 odst. 2 písm. c) zákona o ochranných známkách, neboť žalobkyně požadovala ochranu pro činnosti v rámci poskytování telekomunikačních služeb, tedy třídy 38, pro něž má známky zapsány. Dále bylo podle názoru odvolacího soudu nadbytečné, že se soud prvního stupně zabýval tím, zda známky žalobkyně jsou známkami, které mají v ČR dobré jméno. Odvolací soud uzavřel, že pokud žalovaná pro výrobky a služby třídy, pro něž má žalobkyně zapsány své známky, užije samostatně označení „R.“ či ve slovním spojení, jež neobsahuje alespoň příznačnou část její obchodní firmy ve znění T.-M., pak zasahuje do práv žalobkyně z ochranných známek podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách, neboť u těchto kolidujících označení pro jejich podobnost s ochrannými známkami existuje totiž pravděpodobnost vzájemné jejich zaměnitelnosti na straně veřejnosti a spotřebitel může být označeními maten a dovozovat spojení takto označovaných služeb se žalobkyní a její nabídkou. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně pochybil, pokud jej k závěru o nezaměnitelnosti označení vedlo zjištění, že žalovaná užívá a hodlá užívat slovo „r.“ výhradně se svou obchodní firmou či její částí, ač je prokázáno užití slova „r.“ v názvu určité služby žalovanou v jiném slovním spojení i úmysl užívat toto slovo zcela samostatně, a dále, pokud jej k tomu vedla výhradně grafická podoba známek a označení, neboť tak pominul fonetický a celkový významový vjem spotřebitele z kolidujících označení a známek žalobkyně. Právem tedy žalobkyně požadovala ochranu proti jednání žalované.           Uvedené hodnocení zásahu do práv žalobkyně platí podle odvolacího soudu i pro posouzení zdržovacího nároku z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Pokud žalovaná jako soutěžitel žalobkyně na totožném trhu pro shodný okruh možných zákazníků zvolila pro jí poskytovanou nabídku telekomunikačních služeb (pro názvy tarifů) označení R., popř. R. roaming, za stavu, kdy označení R. je žalobkyní dlouhodobě užíváno a pro ni příznačné jako část názvů jejích služeb a dále jí užíváno v podobě ochranné známky, a tím je dáno vyvolání nebezpečí záměny nabídek účastníků, tedy jednáním žalované je naplněna skutková podstata nekalé soutěže § 47 písm. b) obch. zák. Odvolací soud proto uzavřel, že z posouzení nároku podle § 53 obch. zák. vyplynul shodný závěr jako o důvodnosti žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slova „r.“ pro označení jí nabízených tarifů s výjimkou případu, kdy v názvu bude zároveň obsažena již uvedená část znění obchodní firmy žalované. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tedy změnil tak, že povinnost zdržet se užívání slova „r.“ v názvech tarifů žalované uložil, resp. možnost dalšího užívání označení „r.“ žalovanou podmínil současným použitím příznačné části kmene obchodní firmy žalované T-M., a v rozsahu uvedené výjimky zamítavý výrok rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ohledně výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž zrušil ve věci nařízené předběžné opatření, odvolací soud rozhodl tak, že návrh žalované ze dne 8.2.2005 na zrušení předběžného opatření zamítl, když jej neshledal za důvodný a předpoklady, pro něž by bylo na místě předběžné opatření zrušit dány nebyly; předběžné opatření proto zanikne zákonem předvídaným způsobem. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. &nb