23 Cdo 1857/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1857/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2015 Spisová značka:23 Cdo 1857/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1857.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.12.2015III.ÚS 3820/15prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto19.7.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1857/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně dominet, s.r.o., se sídlem Praha 6, Nad Želivkou 559, PSČ 16400, identifikační číslo osoby 26773821, zastoupené JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 5, U Demartinky 1, proti žalovaným 1) NEURON.CZ, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Praha 6, Vaníčkova 2, PSČ 16900, identifikační číslo osoby 62060864, zastoupené JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem se sídlem Praha 4, Budějovická 1126/9, a 2) RIO Media a.s., se sídlem Praha 9, Kovanecká 30/2124, PSČ 19000, identifikační číslo osoby 28216733, zastoupené JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 5, o zaplacení 5 577 791 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 355/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 1 Cmo 159/2014-935, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 33 493 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věslava Nemetha, advokáta se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 5. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. 1 Cmo 159/2014 – 935, výrokem I. potvrdil odvoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2014, č. j. 25 Cm 355/2006-853, ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni 1 768 404 Kč, ve výroku III., jímž byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalované 2) zaplatit žalobkyni 442 101 Kč a v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k žalované 2) ohledně povinnosti zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou 1) částku 3 367 286 Kč; výrokem II. konstatoval, že výrok VI. cit. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „soudu prvního stupně“) zůstal odvoláním nedotčen; výrokem III. změnil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) - na účet právního zástupce - náhradu dosavadních nákladů řízení ve výši 898 795 Kč; výrokem IV. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované 1) k rukám právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 490 988 Kč a v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k žalované 1) ohledně povinnosti zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou 2) částku 3 367 286 Kč; výrokem V., rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 57 692,80 Kč k rukám právního zástupce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který byl vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v předešlém zrušujícím rozsudku ve věci, že kupní smlouva o prodeji vybudované telekomunikační sítě, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 15. 10. 2005, je neplatná z důvodu její neurčitosti vymezení předmětu prodeje ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a že žaloba je v části o zaplacení částky 1 768 404 Kč nedůvodná, neboť nebyly prokázány předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované 1) za škodu, resp. z titulu žalobkyní tvrzeného ušlého zisku, který měla žalovaná 1) získat neoprávněným užíváním telekomunikační sítě v období 9/2005-9/2006. Odpovědnost žalované 1) za škodu v uvedené výši neshledal odvolací soud ani na základě § 415 obč. zák. a § 377 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), upravující prevenční povinnost subjektů, což vyloučilo zjištění o jednání žalobkyně po uzavření kupní smlouvy dne 15. 10. 2005. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval za prozatím nesprávný a minimálně předčasný závěr soudu prvního stupně o nemožnosti vypořádání práv žalobkyně a žalované 1) z titulu bezdůvodného obohacení, kdy podle závěru odvolacího soudu nebyla dosud provedeným dokazováním najisto vyřešena otázka určení výše plnění poskytnutého žalobkyní žalované 1) na základě neplatné smlouvy, kdy za velmi podstatnou považuje hodnotu získaného zákaznického kmene a případných dalších práv nehmotné povahy (např. know-how), rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se nároku na zaplacení částky 3 367 286 Kč, reprezentující tvrzenou hodnotu vytvořené telekomunikační sítě, odvolací soud zrušil ve vztahu k žalované 1) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zrušil též závislý výrok ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalované 1). Odvolací soud neshledal předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu ani u žalované 2), neboť následně uzavřená smlouva mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) je ve vztahu k neplatné kupní smlouvě z 15. 10. 2005, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 1) bez jakékoliv časové i příčinné souvislosti, tudíž žalovaná 2) není ve vztahu k žalobkyni v řízení pasivně věcně legitimována. Nebyla prokázána žádná součinnost žalované 2) na uzavření neplatné smlouvy ze dne 15. 10. 2005, proto ve vztahu k žalované 2) odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby, a to jednak co do částky 3 367 286 Kč, kterou měla zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou 1) a jednak co do částky 442 101 Kč a přiznal žalované 2) náhradu nákladů řízení v částkách 898 795 Kč a 57 692,80 Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním směřujícím do výroku I., III. a V. s tím, že dovolání považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčena, že dovoláním napadené rozhodnutí v uvedeném rozsahu závisí jednak na vyřešení otázky pasivní legitimace žalované 2), která by měla být posouzena jinak, právě opačně a že odvolací soud se v otázce pasivní legitimace žalované 2) a v otázce procesních postupů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále má za to, že nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena otázka použití ustanovení § 150 o. s. ř. s ohledem na změnu vyvolanou zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb. Dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 749/2005, řešící otázku předvídatelnosti rozhodnutí a namítá, že v tomto směru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, jestliže účastníky poučil o změně právního názoru až v odůvodnění rozsudku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 408/2003 dále namítá, že odvolací soud nezjistil dostatečně skutkový stav věci pro správné právní posouzení a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010 namítá, že odvolací soud nevyhodnotil tzv. vysvětlovací povinnost. Dovolatelka v souvislosti s otázkou pasivní legitimace žalované 2) poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, řešící synallagmatický vztah z neplatné smlouvy, a pokud odvolací soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 369/2004, řešící věcnou legitimaci bezdůvodného obohacení získané plněním z neplatné smlouvy, postupoval dovolací soud podle jejího názoru pouze na základě formálního hlediska, aniž by zkoumal podmínky pro naplnění svého tvrzení. Navíc podle názoru dovolatelky uvedené rozhodnutí řešící věcnou legitimaci v souvislosti s § 457 obč. zák. na popsaný skutkový stav vůbec nedopadá. Právní posouzení odvolacího soudu považuje za přinejmenším předčasné, jestliže žalovanou 2) vyloučil z řízení, aniž by se zabýval otázkou, na jakém základě žalobkyně telekomunikační síť užívá. Pokud odvolací soud uzavřel, že smlouva mezi žalovanou 1) a 2) je bez časové a příčinné souvislosti se smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou 1) a že žalovaná 2) není ve vztahu k žalobkyni účastna práva na vydání bezdůvodného obohacení ani práva na náhradu škody a není pasivně legitimována, žalobkyně s tímto právním závěrem nesouhlasí, neboť obě smlouvy nemusí mít nutně časovou souvislost, ale zřetelně s vlastnictvím žalobkyně souvisí. Podle dovolatelky odvolací soud rovněž pochybil, jestliže ani neuvažoval o možnosti odpovědnosti žalované 2) za škodu z důvodu porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a odkazuje na rozsudek Nejvyššíh