23 Cdo 1966/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1966/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2026 Spisová značka:23 Cdo 1966/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.1966.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Smlouva o přepravě věci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 132 o. s. ř. čl. 9 odst. 1 předpisu č. 11/1975 Sb. čl. 34 předpisu č. 11/1975 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1966/2025-192 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Stroykomplekt Ltd., se sídlem v Sofii, A. P. Chehov 58A, Bulharská republika, identifikační číslo osoby 831847364, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, proti žalované U plus U, spol. s r. o., se sídlem v Opavě, Kylešovice, Hlavní 1495/2e, identifikační číslo osoby 25875060, zastoupené JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 6, Tychonova 264/10, o zaplacení 94 972,22 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 140 C 10/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2025, č. j. 15 Co 187/2024-162, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 94 972,22 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku ztráty zásilky žalovanou při provádění mezinárodní přepravy. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na základě rámcové přepravní smlouvy ze dne 25. 6. 2019 se zavázala pro společnost Mondelez Europe GmbH provést mezinárodní přepravu zboží (čokoládových výrobků) z Lörrachu v Německu do Gara Elin Pelin v Bulharsku. Provedení přepravy žalobkyně zadala maďarské společnosti Genial Sped Kft., která dne 2. 10. 2019 přepravu objednala u žalované. Žalovaná téhož dne zásilku převzala v německém Lörrachu, avšak dne 7. 10. 2019 ji vyložila na adrese Madáchová 17, Nána, Slovenská republika, kde zásilku předala neznámé osobě. Společnost Mondelez Europe GmbH svůj nárok na náhradu škody způsobené ztrátou zásilky postoupila společnosti AGCS Marine Insurance Company (dále jen „AGCS“), jež zásilku pojistila. Rozsudkem Zemského soudu Freiburg v Breisgau ze dne 28. 10. 2022, sp. zn. 12 O 78/20 KfH, a usnesením téhož soudu ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 12 O 78/20, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit AGCS částku 67 390,86 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 7 678,22 EUR; na základě dohody uzavřené po právní moci uvedeného rozsudku žalobkyně společnosti AGCS uhradila (na jistinu a příslušenství přisouzené pohledávky) částku 74 000 EUR. Jelikož žalovaná porušila své povinnosti z přepravní smlouvy a způsobila ztrátu předmětné zásilky, domáhala se vůči ní žalobkyně náhrady škody sestávající z jistiny a příslušenství přisouzené pohledávky ve výši 74 000 EUR, náhrady nákladů řízení ve výši 7 678,22 EUR a nákladů právního zastoupení žalobkyně ve shora uvedeném řízení ve výši 13 294 EUR. 2. Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 140 C 10/2023-54, žalobu o zaplacení 94 972,22 EUR zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II napadeného rozsudku) a vůči státu (výrok III napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výrocích I a II dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Žalobkyně svými námitkami obecně brojila proti závěru odvolacího soudu, podle něhož se v projednávané věci nejednalo o přepravu prováděnou postupně několika dopravci ve smyslu čl. 34 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované jako vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 27. 11. 1974 pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR“). 5. Žalobkyně konkrétně namítla, že odvolací soud pochybil při hodnocení důkazů, jestliže shledal, že mezi žalovanou a Genial Sped Kft. byla uzavřena samostatná přepravní smlouva, ačkoliv o jejím uzavření svědčí toliko žalovanou předložená objednávka (ze dne 2. 10. 2019) společnosti Genial Sped Kft., jež je přitom „pouze výtiskem z počítače a není opatřena žádným podpisem ani razítkem jednajících osob“. Odvolací soud podle žalobkyně důkazy hodnotil v rozporu s pravidly logického myšlení, měl-li za to, že obsah přepravní smlouvy vyplývá jak z předmětné objednávky, tak z mezinárodního nákladního listu, ačkoliv údaje o místě dodání obsažené v těchto listinách jsou v rozporu (podle nákladního listu měla být zásilka dodána do Gara Elin Pelin v Bulharsku, podle objednávky měla být dodána na adresu Madáchova 17, Nána, Slovenská republika). Odvolací soud tak dle žalobkyně nesprávně hodnotil „sílu“ dotčených důkazů, přičemž správně měl „upřednostnit“ obsah mezinárodního nákladního listu; nepodepsanou objednávkou podle žalobkyně nemůže být vyvrácena právní domněnka obsažená v čl. 9 odst. 1 Úmluvy CMR. 6. Dále žalobkyně namítla, že objednávka přepravy ze dne 2. 10. 2019 není způsobilým návrhem smlouvy o přepravě, neboť neobsahuje základní náležitosti přepravní smlouvy, které přitom podle žalobkyně nelze dovozovat z mezinárodního nákladního listu; podle žalobkyně je tak jediným dokladem o uzavření přepravní smlouvy mezinárodní nákladní list a údaje v něm obsažené. 7. Jelikož podle žalobkyně v řízení nebyla prokázána existence samostatné přepravní smlouvy mezi žalovanou a společností Genial Sped Kft., potažmo „nebyl prokázán jiný obsah nákladního listu CMR nebo nesprávnost údajů v něm uvedených, svědčících o uzavření smlouvy o přepravě“, stala se žalovaná smluvní stranou (jediné) přepravní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností Mondelez Europe GmbH. Odvolací soud proto pochybil, neposuzoval-li věc podle ustanovení o přepravě prováděné postupně několika dopravci, tedy dle čl. 34 a násl. Úmluvy CMR. Jestliže žalovaná zásilku dodala na adresu Madáchová 17, Nána, Slovenská republika, porušila své povinnosti vyplývající z přepravní smlouvy a odpovídá žalobkyni za škodu způsobenou ztrátou zásilky. 8. Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobkyně, uvedla, že žalobkyně uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně aby je zamítl, a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 11. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Námitka žalobkyně, že odvolací soud pochybil při hodnocení důkazů, neboť v řízení provedené důkazy hodnotil v rozporu s pravidly logického myšlení (viz bod 5 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. 15. Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.