23 Cdo 1970/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1970/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1970/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1970.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Dotčené předpisy:§ 17 předpisu č. 37/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1970/2021-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Z. T., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Kostrhounem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, proti žalované Direct pojišťovna, a. s., se sídlem v Brně, Staré Brno, Nové sady 996/25, PSČ 602 00, IČO 25073958, zastoupené Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, PSČ 602 00, o zaplacení 549 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 213 C 24/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2021, č. j. 44 Co 146/2020-219, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2021, č. j. 44 Co 146/2020-219, se ve výroku I v rozsahu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II a III ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 213 C 24/2017-189, zamítl žalobu na zaplacení v záhlaví uvedené částky a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Dne 2. 7. 2008 mezi sebou strany uzavřely pojistnou smlouvu č. 2002049290, kterou bylo sjednáno škodové havarijní pojištění vozidla XY, VIN: XY. Součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky pro škodové havarijní pojištění vozidel, konkrétně přiložené Všeobecné pojistné podmínky pro škodové havarijní pojištění verze VPP T 004/05, (dále také jen „VPP“). Článek 10 VPP upravoval povinnosti pojistníka, pojištěného a oprávněného uživatele vozidla; konkrétně stanovil, že kromě povinností stanovených právními předpisy jsou podle čl. 10 odst. 6 písm. e) pojištěný a oprávněný uživatel pojištěného vozidla povinni bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 10 pracovních dní (při odcizení pojištěného vozidla do 2 pracovních dní), pokud pro pozdější termín nebyly důvody hodné zřetele, písemně oznámit pojišťovně, že nastala pojistná událost, a umožnit jí tak včas zahájit šetření, dát o jejím vzniku úplné a pravdivé vysvětlení, předložit doklady, které jsou k dispozici pro posouzení nároků na plnění z pojistné smlouvy a jeho výše, umožnit pojišťovně pořízení kopií těchto dokladů, umožnit další šetření, bude-li třeba, a postupovat podle pokynů pojišťovny. Podle čl. 10 odst. 6 písm. j) VPP dojde-li k pojistné události odcizením pojištěného vozidla, pojištěný a oprávněný uživatel pojištěného vozidla jsou povinni do 2 pracovních dnů to oznámit pojišťovně, odevzdat pojišťovně originál technického průkazu a všechny sady klíčů od zámků, dveří a od spínací skříňky, nebo všechny kódové karty, příp. dálkové ovládání zámků a ovládání imobilizéru odcizeného vozidla. Pojišťovna je oprávněna v případě nesplnění uvedených povinností nevyplatit z dané pojistné události plnění. Podle čl. 10 odst. 7 VPP mělo-li porušení uvedených povinností podstatný vliv na vznik pojistné události, nebo na zvětšení rozsahu jejích následků, nebo ztížilo-li zjištění právního důvodu plnění či šetření rozsahu škody, je pojišťovna oprávněna pojistné plnění snížit podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Soud prvního stupně vycházel dále z toho, že v době mezi 11.30 hodin dne 22. 5. 2013 a 13.40 hodin dne 23. 5. 2013 bylo předmětné pojištěné vozidlo odcizeno neznámým pachatelem, přičemž úkony trestního řízení byly zahájeny dne 23. 5. 2013 na základě oznámení žalobce a dne 23. 7. 2013 byla věc podle § 159a odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, usnesením policejního orgánu odložena, neboť se nepodařilo zjistit okolnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Dne 18. 12. 2013 oznámil žalobce pojistnou událost formulářem pojišťovně, a to odcizení předmětného vozidla neznámým pachatelem. Žalobce uvedl, že s odkazem na přiložené usnesení policejního orgánu byla událost vyšetřována orgány policie a dne 23. 7. 2013 uzavřena tak, že došlo k odložení trestní věci. Žalobce pro šetření pojistné události zaslal e-mailem ze dne 18. 12. 2013 žalované usnesení policejního orgánu a technický průkaz k předmětnému vozidlu. Přípisem ze dne 27. 12. 2013 žalovaná oznámila žalobci, že registruje škodní událost pod č. 7001775513, a požadovala doklady specifikované v přípisu pro posouzení rozsahu škody a provedení výpočtu pojistného plnění. Žalobce dne 10. 12. 2015 předal žalované mimo jiné originál velkého technického průkazu, osvědčení o technickém průkazu, servisní knížku, oznámení o šetření ze strany Policie ČR, oznámení o pojistné události atd. (protokol o předání dokladů ze dne 10. 12. 2015). Žalobce dále předal žalované klíče od vozidla s dálkovým ovládáním a klíče od zabezpečení Construct. Žalobce před podáním žaloby opakovaně vyzýval žalovanou k pojistnému plnění (přípisem ze dne 19. 4. 2016 a 11. 5. 2016). Přípisem ze dne 26. 4. 2016 žalovaná požadovala po žalobci zaslání dosud nedoložených dokumentů ke škodné události; soud prvního stupně k tomu uvedl, že vzhledem k datu přípisu až po sepsání protokolu o předání dokladů je zřejmé, že žalobce žalované již většinu požadovaných dokladů předložil a žalovaný tak mylně informoval žalobce, že doposud měl doložit pouze oznámení o pojistné události a kopii velkého technického průkazu. Na předžalobní výzvu žalobce reagovala žalovaná přípisem ze dne 16. 5. 2016 negativně, a to s argumentací ve smyslu článku 10 odst. 6 písm. j) VPP. Znaleckým posudkem vypracovaným Znaleckým ústavem ANEXSIS s. r. o. dne 19. 5. 2017, č. A-39, byla znalci stanovena obecná cena předmětného vozidla ve stavu ke dni odcizení ve výši 610 000 Kč. Znalecký ústav kalkuloval s koeficientem prodejnosti 1,1 a časovou cenou vozidla 556 300 Kč. V doplňku znaleckého posudku č. A-39 vypracovaném dne 1. 2. 2020 znaleckým ústavem ANEXSIS s. r. o. pak znalci přehodnotili původně stanovenou obecnou cenu vozidla a dospěli k částce 493 000 Kč. Znalecký posudek vypracovaný dne 29. 10. 2018 doc. Ing. Robertem Kledusem, Ph.D., stanovil obvyklou cenu vozidla ve výši 430 000 Kč. Soud prvního stupně odkázal na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a uzavřel, že věc je třeba posuzovat podle dosavadních právních předpisů, zejména zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud prvního stupně aplikoval § 2, § 14 odst. 2 a § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně uvedl, že nelze dospět k závěru, že by některé z ujednání pojistné smlouvy bylo nedovolené, ať již z pohledu práva či dobrých mravů (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku); poukázal na to, že žalobce sice předmětné právní jednání učinil jako spotřebitel, ovšem je absolventem dvou vysokých škol, mimo jiné konzultant, právník, zapsaný advokát a dlouhodobý podnikatel. Ujednání pojistných podmínek obsahující právo žalované nevyplatit pojistné plnění, resp. zkrátit pojistné plnění, nepředstavují podle soudu šikanózní výkon práva ani nezakládají nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Námitky žalobce ohledně krátké lhůty ke splnění oznamovací povinnosti upravené v čl. 10 odst. 6 písm. j) VPP shledal soud nedůvodnými. Soud vycházel z toho, že podle všeobecných pojistných podmínek inkorporovaných do pojistné smlouvy měl žalobce povinnost písemně oznámit pojišťovně, že nastala pojistná událost, umožnit jí včas zahájit šetření, předložit doklady apod., a to bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 2 pracovních dnů při odcizení pojištěného vozidla, pokud pro pozdější termín nebyly důvody hodné zřetele. Žalobce však tuto smluvní povinnost nesplnil a oznámení pojišťovně podal bez existence jakýchkoliv závažných důvodů až po 209 dnech; doklady k vozidlu, klíče aj. předal žalované dokonce až po 930 dnech. Podle soudu prodlení žalobce s plněním jeho smluvní povinnosti není odůvodněno ani tím, že žalobce byl v péči zdravotnického zařízení od 12. 4. 2013 do 4. 7.