23 Cdo 2130/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2130/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:23 Cdo 2130/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2130.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2130/2021-203 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Victoria Security Printing, a. s., se sídlem v Praze, Ohradní 1159/65, identifikační číslo osoby 15891089, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze, Jankovcova 1518/2, proti žalované BOAT Solution s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze, Chudenická 1057/34, identifikační číslo osoby 02505592 zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Šrobárova 2002/40, o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 C 495/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 103 Co 19/2020-168, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 8 C 495/2018-84, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 4. 2020, č. j. 8 C 495/2018-97, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 103 Co 19/2020-168, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. V konkrétnosti dovolatelka namítá (1) odchýlení se od judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu při výkladu vzniku a platnosti právního jednání dle § 555 odst. 1 a § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“); (2) vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – k otázce úplnosti, resp. nutného obsahu kupní smlouvy dle § 2079 o. z.; (3) odchýlení se od judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu při vyřešení otázky procesního práva, k otázce vznesení tvrzení v odvolacím řízení, jež nebyly stranami uváděny. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání nezakládají první dvě dovolatelkou formulované otázky hmotného práva, neboť posouzení těchto otázek není pro věc zde projednávanou rozhodné. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013). Dovolatelka v dovolání zjevně pomíjí, že pro rozhodnutí odvolacího soudu, který shledal žalobu důvodnou, bylo rozhodující zjištění o tom, v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky vůbec kupní smlouva v ústní formě byla uzavřena. Tento právní závěr odvolací soud opřel zejména o § 1745 o. z. a § 1740 odst. 1, 2, a 3 o. z., kdy o dovolatelkou tvrzeném obsahu ústního návrhu kupní smlouvy, která měla obsahovat ujednání účastníků o předmětu koupě (předmětném motorovém člunu) a kupní ceně ve výši 3.272.730 Kč včetně DPH a uhrazení zálohy na tuto kupní cenu 300.000 Kč a termínu dodání září 2018, nebylo prokázáno, že byl kupujícím (žalobkyní) včasně přijat bez dodatků, výhrad, omezení, nebo jiných změn nabídky. Dovolatelka však nepředkládá dovolacímu soudu k posouzení žádnou právní otázku, kterou by tento právní závěr odvolacího soudu zpochybňovala. Dovolatelka brojí proti dvěma skutkovým variantám, ze kterých odvolací soud při právním posouzení vycházel. Přehlíží však, že v obou případech možného skutkového děje odvolací soud uzavírá, že ke vzniku závazku z kupní smlouvy, jehož předmětem by bylo dodání předmětné lodi za sjednanou cenu, nedošlo, neboť nebylo prokázáno, že by mezi stranami došlo ke smluvnímu koncensu ohledně výše ceny. Uplatňuje-li proti tomuto závěru dovolatelka tvrzení, která jsou založena na předpokladu, že odvolací soud zde dovodil uzavření kupní smlouvy se sjednanou cenou 2.000.000 Kč bez DPH, a proto by měl prodávající (dovolatelka) povinnost motorový člun za tuto částku dodat, tak dovolatelka zjevně přehlíží, že odvolací soud vychází z jiného závěru, dle kterého uzavření kupní smlouvy s cenou člunu 2.000.000 Kč, které v řízení tvrdila žalobkyně, nebylo prokázáno. Ostatně uzavření kupní smlouvy takového obsahu dovolatelka popírá i v samotném dovolání. Tato dovolací námitka proto nemůže přípustnost dovolání založit, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Přitom samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobného zkreslení závěrů, na kterých odvolací soud vystavěl odůvodnění svého rozhodnutí, se dovolatelka dopouští i při vymezení druhé dovolací námitky. Zde uvádí, že odvolací soud v napadeném rozsudku prezentoval druhou variantu tak, že od počátku byla sjednána kupní cena ve výši 3.272.730 Kč včetně DPH. Je tomu však naopak, neboť odvolací soud i zde vychází z toho, že žalovaná v řízení i přes poučení dle § 118a o. s. ř. neprokázala, že by ke dni 25. 8. 2018 byla mezi stranami uzavřena kupní smlouva s obsahem takto určené kupní ceny včetně hrazení záloh, předmětem koupě a termínem dodání září 2018. Vytýká-li v této souvislosti dovolatelka odvolacímu soudu, že odvolací soud trval na prokázání skutečností, které si sám subjektivně presumoval a vymínil, jež se týkají okolností financování předmětu koupě, přehlíží, že tyto „dodatečné parametry“ kupní smlouvy nebyly odvolacím soudem považovány za podmínku vzniku závazku z kupní smlouvy. Odvolací soud toliko poukazem na další zjištěný skutkový děj, jenž se týkal postupu stran při financování předmětu koupě, uvádí další důvody, které zpochybňují dovolatelkou tvrzený skutkový stav o tom, že dne 25. 8. 2018 byla mezi stranami sjednána kupní smlouva s