23 Cdo 2327/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2327/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2012 Spisová značka:23 Cdo 2327/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2327.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 341 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2327/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ing. Arch. E. C., zastoupeného Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1047/17, PSČ 110 00, proti žalované HOCHTIEF CZ, a. s., se sídlem Plzeňská 16/3217, Praha 5, IČO 46678468, zastoupené JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem v Bruntále, Mánesova 6, PSČ 792 01, o určení doby plnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 126/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č.j. 1 Cmo 108/2010 - 75, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 5.160,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované JUDr. Milana Schwarze, advokáta se sídlem v Bruntále, Mánesova č. 6, PSČ 792 01. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 36cm 126/2008 – 49, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2010, č. j. 36 Cm 126/2008 – 54 určil, že část odměny za dílo podle smlouvy o dílo, uzavřené dne 6.února 2007 mezi účastníky řízení ve znění dodatku č. I, ve výši 550.000,-Kč s 19% DPH je splatná do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl, že se určuje, že část odměny za dílo podle smlouvy o dílo, uzavřené dne 6.února 2007 mezi účastníky řízení ve znění dodatku č. I, ve výši 250.000,-Kč s 19% DPH je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Ve výroku III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce se v předmětné věci domáhal určení doby plnění závazků žalované, jako objednatelky, vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené dne 6. 2. 2007, jejímž předmětem bylo vypracování architektonického řešení a návrhu stavby označené jako "Polyfunkční centrum v Peci pod Sněžkou". Žalobce ve smlouvě sjednané plnění řádně a včas provedl a žalované tak vznikla povinnost zaplatit za toto dílo dohodnutou cenu. Tuto svou povinnost však žalovaná nesplnila, když žalobci neuhradila část ceny dohodnuté za vypracování projektové dokumentace ve výši Kč 550.000,- s DPH a též část ceny dohodnuté za poskytování projektové součinnosti v průběhu přípravy návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby ve výši Kč 250.000,- s DPH. Povinnost žalované k zaplacení těchto částek vázala smlouva k okamžiku, kdy nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění stavby, tedy na skutečnosti, kterou žalobce jako zhotovitel nemohl ovlivnit a která je zcela v dispozici žalované. Žalobce proto s odkazem na ust. § 341 obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.”) požadoval, aby soud určil dobu plnění povinnosti žalované zaplatit část ceny díla. Soud prvního stupně dovodil, že jsou splněny předpoklady pro užití ust. § 341 obch. zák., když žalovaná dobu plnění v přiměřené době neurčila a naopak žalobci sdělila, že nemá v úmyslu dlužnou částku hradit. Právní význam lhůty stanovené zákonem dlužníku k určení přiměřené doby plnění byl v daném případě stupně vyloučen výslovným sdělením žalované, že sjednanou cenu nemá v úmyslu uhradit vůbec. Žalovaná se tudíž dostala do prodlení se splněním povinnosti určit čas plnění a žalobci tak vzniklo právo požadovat určení času plnění soudem. Dále dospěl soud prvního stupně k závěru, že domáhat se určení doby plnění dluhu návrhem u soudu podle ust. § 341 obch. zák. je možno i v těch případech, v nichž splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník. Měla-li splatnost dluhu nastat podle dohody smluvních stran poté, kdy žalovaná podá návrh na vydání územního rozhodnutí, jedná se o skutečnost, kterou nemohl žalobce ovlivnit. Soud prvního stupně dále posuzoval, zda pro nemožnost plnění, kterou tvrdila žalovaná a která podle ní spočívala v tom, že žalovaná nemohla uskutečnit svůj stavební záměr, zanikl závazek žalované k zaplacení ceny plnění žalobci. Dospěl k závěru, že ve vztahu k povinnosti uhradit cenu díla se nejedná o nemožnost plnění v případě, kdy závazek k úhradě ceny díla nebyl smlouvou vázán na uskutečnění plánované stavby a že zamítavé rozhodnutí ohledně změny územního plánu nemohlo způsobit nemožnost plnění ohledně smlouvy, týkající se dodávky projektových prací, neboť předmět této smlouvy není s tímto rozhodnutím v žádné souvislosti a nemůže mít na možnost či nemožnost plnění z této smlouvy žádný vliv. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a určil dobu plnění závazku žalovaného 30 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 1 Cmo 108/2010 – 75, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žalobu o určení splatnosti části odměny za dílo podle smlouvy o dílu uzavřené dne 6. 2. 2007 ve znění dodatku č. 1 zamítl. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na řešený případ lze citované ust. § 341 obch. zák. použít. Toto ustanovení je možno aplikovat pouze na případy, kdy podle smlouvy je dlužník oprávněn k určení doby plnění. V předmětné smlouvě o dílo je však lhůta plnění závazku žalované zaplatit část ceny díla vázána na právní moc územního rozhodnutí, tedy se nejedná o případ, kdy je dlužník oprávněn určit dobu plnění. Žalobce přitom v duchu zásady smluvní volnosti s žalovanou dohodl tuto splatnost s vědomím všech rizik s tím spojených, neboť se jedná o podnikatele s příslušnou odborností. Navíc třetí etapu díla, projektovou součinnost v průběhu přípravy návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby, nemohl žalobce beze zbytku vykonat, když tento návrh nebyl podán vzhledem k územnímu plánu, který nepřipouštěl realizaci stavby na předmětných pozemcích č. 336/2 a 336/4 v k. ú. Pec pod Sněžkou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyplývá z ust. § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”) a jehož důvodnost spatřuje žalobce v nesprávném právním posouzení věci dle ust. § 241a odst. 2 písmo b) o. s. ř. a v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což zakládá dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. Žalobce namítá, že Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku nesprávně právně posoudil otázku, zda lze na řešený případ aplikovat § 341 obch. zák., které stanoví, že je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění ponecháno na dlužníkovi. Podle názoru žalobce Vrchní soud v Praze správně zjistil skutkový stav, tedy obsah smluvních ujednání žalobce a žalované jako smluvních stran smlouvy o dílo uzavřené dne 6. 2. 2007 týkajících se odměny za dílo. Z článku VII. smlouvy o dílo jednoznačně vyplývá, že nárok na zaplacení díla resp. jeho příslušné části vzniká okamžikem, ke kterému bude žalovanou jako objednatelkou vystaveno písemné potvrzení o dokončení příslušné části díla. Toliko splatnost části odměny za druhou etapu díla ve výši 550.000,- Kč a odměny za třetí etapu díla ve výši 250.000,- Kč je pak vázána na nabytí právní moci územního rozhodnutí. Vrchní soud v Praze však již nesprávně posoudil toto smluvní ujednání po právní stránce, když uvedl, že na toto ujednání ustanovení § 341 obch. zák. aplikovat nelze, neboť je-li lhůta plnění závazku vázána na právní moc územního rozhodnutí, pak se nejedná o případ, ve kterém je dlužník oprávněn určit dobu plnění. Žalobce namítá, že v souladu s ustálenou judikaturou je možno se domáhat určení doby plnění návrhem u soudu i v těch případech, ve kterých splnění závazku závisí na okolnosti. kterou může ovlivnit jen dlužník (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005 č.j. 33 Odo 665/2005). Touto skutečností je i získání předmětného územního rozhodnutí o umístění stavby a nabytí právní moci tohoto územního rozhodnutí. V tomto případě je totiž plně na vůli žalované, jako dlužníka, ponecháno rozhodnutí, kdy a jaké kroky k získání územního rozhodnutí učiní popř. učiní-li je vůbec. Při takto koncipovaném vymezení podmínky splatnosti nelze než uzavřít, že i v tomto případě je určení doby plnění ponecháno na dluž