23 Cdo 2341/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2341/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2341/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2341.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3552/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2341/2022-276 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem Na Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, IČO 00007064, proti žalované LEDIC a.s., se sídlem Pobočná 1395/1, 141 00 Praha 4, IČO 48116807, zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Pobočná 1395/1, 141 00 Praha 4, o zaplacení 560 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 44/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 91 Co 384/2021-247, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 7 C 44/2019-192, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 C 44/2019-215, výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 560 000 Kč, výrokem II uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 171 020,10 Kč a výrokem III žalobkyni uložil nahradit státu jeho náklady ve výši 32 842 Kč. O odvolání žalobkyně podané do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, a o odvolání žalované podané do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, rozhodl Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 91 Co 384/2021-247, kdy výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, ve výroku I. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 240 000 Kč a ve zbytku výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil; výrokem II změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, ve výroku III. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady ve výši 19 048 Kč a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady ve výši 13 794 Kč; výrokem III zastavil řízení o odvolání žalované, neboť ta vzala své odvolání zpět, a výrokem IV uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 29 636 Kč k rukám zástupce žalované. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná byla oprávněna upustit od provedení díla a odstoupit podle § 2595 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) od smlouvy o dílo uzavřené dne 1. 2. 2016 mezi účastnicemi podle § 2586 odst. 1 o. z., podle níž se žalovaná, jako zhotovitel, zavázala provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalobkyni, jako objednatele, dílo – stavební úpravy 300 m střelnice v Borku u Rokycan podle projektové dokumentace. Odvolací soud založil uvedený závěr na skutkovém závěru, že žalovaná sama nepokládala vady projektové dokumentace spočívající v nedostatku bezpečnostních opatření za překážku v řádném provedení díla, když ve sdělení ze dne 30. 3. 2016 žalobkyni ujistila, že je dílo připravena provést, a to podle příslušné projektové dokumentace. Žalovaná dokonce navrhla stejné opatření ke zvýšení bezpečnosti výcviku v areálu střelnice jako soudem ustanovený soudní znalec Ing. Jan Komenda, a to vypracování provozního řádu střelnice s ohledem na znalcem zjištěné bezpečnostní nedostatky v balistickém řešení záchytných clon střelnice v projektové dokumentaci. Odvolací soud konstatoval, že předpokladem pro odstoupení zhotovitele od smlouvy podle § 2595 o. z. je, že objednatel trvá na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění; v daném případě však uvedená nevhodnost příkazu nebyla zřejmá, bylo-li třeba znaleckého zkoumání za účelem zjištění nevhodnosti projektové dokumentace pro řádné provedení díla. Navíc žalovaná žalobkyni na tvrzenou nevhodnou povahu věci, tj. část projektové dokumentace věnující se balistice, neupozornila bez zbytečného odkladu; resp. že tvrzené bezpečnostní nedostatky střelnice mohla zjistit již dříve, než po fyzickém převzetí staveniště dne 15. 3. 2016, jestliže jí bylo místo plnění (areál střelnice) známé z předešlé veřejné zakázky. Odvolací soud následně posuzoval, zda je oprávněná žalovanou uplatněná námitka promlčení ve vztahu k požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované se zahájením stavebních prací, které byla žalovaná povinna zahájit podle čl. IV. odst. 2 smlouvy o dílo nejpozději do 15 dnů ode dne převzetí staveniště, tj. do 30. 3. 2016 od převzetí staveniště dne 15. 3. 2016. Z obsahu čl. XXI. odst. 1 písm. a) předmětné smlouvy o dílo bylo zjištěno, že účastnice si sjednaly nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná stavební práce do 30. 3. 2016 nezahájila a současně v daném případě nebyl zjištěn nevhodný příkaz překážející v řádném provádění díla (§ 2594 odst. 2 o. z.), dospěl odvolací soud podle ustanovení § 2048 odst. 1 věty první o. z. a s ohledem na podání žaloby až dne 16. 4. 2019 k závěru, žalobkyně má právo na zaplacení smluvní pokuty jen za období od 16. 4. 2016 do 27. 4. 2016, tj. za 12 dní, což činí po 20 000 Kč za den prodlení celkem částku ve výši 240 000 Kč, a proto co do této částky změnil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě v této části vyhověl a ve zbytku - co do částky 320 000 Kč potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, byť z jiného důvodu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy otázky právně podstatné pro posouzení věci dosud nebyly vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu a některé právní otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. Namítá zároveň, že odvolací soud se nevypořádal dostatečně a správně s některými otázkami podstatnými pro posouzení věci, zejména hodnocením jednotlivých vad projektové dokumentace ve vztahu možnosti jejich zjištění před předáním staveniště, s návrhem žalované na moderaci smluvní pokuty, což podle dovolatelky způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud posoudil následující otázky: 1) „Zda je možné trvat na povinnosti provést dílo zhotovitelem a následně z důvodu nezahájení provádění díla zhotovitelem vůči němu uplatňovat sankce, přestože by dílo po dokončení zjevně narušovalo veřejný pořádek.“ 2) „Zda v případě, že je pro potvrzení určité skutečnosti proveden znalecký posudek v rámci soudního řízení, toto zcela vylučuje závěr, že skutečnost je zřejmá, a to přestože na ní upozornil žalovaný neprodleně po převzetí staveniště a převzetí příslušné projektové dokumentace.“ 3) „Zda samotné konstatování připravenosti dílo provést zhotovitelem jednoznačně vylučuje možnost přerušení díla podle § 2594 odst. 2 o. z. z důvodu nevhodné povahy věci.“ V této souvislosti namítá, že odvolací soud nesprávně interpretoval sdělení žalované učiněné dopisem ze dne 30. 3. 2016, jakožto sdělení o připravenosti žalované dílo provést. 4) „Zda je možné po zhotoviteli vždy požadovat, aby byl schopen rozpoznat vady projektové dokumentace dříve, než je mu předáno staveniště a projektová dokumentace pro účely plnění smlouvy (zejména, zda je spravedlivé po zhotoviteli požadovat, aby byl schopen rozpoznat vady dle projektové dokumentace pro účely zadávacího řízení a z důvodu, že se vyskytoval v areálu, kde se taktéž nachází staveniště)“. Dovolatelka v této souvislosti nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalobkyni na tvrzenou nevhodnou povahu věci, tj. část projektové dokumentace věnující se balistice, neupozornila bez zbytečného odkladu a že žalovaná mohla zjistit bezpečnostní nedostatky v projektové dokumentaci k provedení díla z důvodu znalosti místa provedení díla z dřívější jiné zakázky. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá a žalobkyni uložil uhradit žalované a státu náklady řízení, případně aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalované