23 Cdo 2574/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2574/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2021 Spisová značka:23 Cdo 2574/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2574.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2574/2021-402 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně ANPA mont s.r.o., se sídlem v Brně, Zábrdovice, Cejl 858/7, identifikační číslo osoby 28318846, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bašty 413/2, proti žalované B. A., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrem Šívarou, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 1310/64, o zaplacení částky 275 264,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 201/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 4 Cmo 5/2020-380, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 339 800 Kč s příslušenstvím. To jí mělo vzniknout tím, že žalobkyně provedla na základě objednávky třetí osoby (společnosti B., identifikační číslo osoby XY, jejíž jediný společník v rozhodném období – D. Š. – byl zároveň předsedou představenstva žalované) opravu sádrokartonových podhledů v domě č. p. XY, XY (C. O.), který byl ve vlastnictví žalované, poškozených v důsledku zatékání vody do objektu při prudkých deštích. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2014, č. j. 33 Cm 201/2013-119, žalobu o zaplacení 339 800 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 1 Cmo 310/2014-131, rozsudek soudu prvního stupně na č. l. 119 spisu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 33 Cm 201/2013-324, opět zamítl žalobu o zaplacení 339 800 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 2 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 4 Cmo 121/2018-347, zrušil rozsudek soudu prvního stupně na č. l. 324 spisu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 33 Cm 201/2013-357, uložil žalované zaplatit žalobkyni 275 264,85 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 535,15 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV). Odvolací soud k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu částky 262 157 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku I v rozsahu částky 13 107,85 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá, a dále jej zčásti změnil a zčásti zrušil ve výroku IV ohledně náhrady nákladů řízení státu (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud po právní stránce nejprve odkázal na argumentaci uvedenou v předchozích rozhodnutích v této věci. Zopakoval, že opravy předmětné nemovitosti se děly bez jakéhokoli podkladu ve smlouvě, a odmítl názor žalované, že není ve věci pasivně věcně legitimovaná. Podle odvolacího soudu je lhostejné, kdo práce na nemovitosti objednal, neboť nepřichází v úvahu vypořádání smluvních stran podle § 351 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do dne 31. 12. 2013, či podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do dne 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Odvolací soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je pasivně legitimovaným ten subjekt, který získal majetkový prospěch. Získání majetkového prospěchu přitom může spočívat nejen ve zvýšení aktiv obohaceného či ve snížení jeho pasiv, ale případně i v tom, že se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 764/2013). V řízení nebylo podle odvolacího soudu sporu, že předmětná nemovitost ve vlastnictví žalované byla poškozena vodou, která do objektu zatekla při prudkých deštích. Žalobkyně původní poškozené sádrokartony na vlastní náklady odstranila a nahradila je novými; jí provedenými pracemi byl tedy pro žalovanou zachován stejný stav nemovitosti, jaký tu byl před uvedenou událostí. Při pravidelném běhu věcí by žalovaná musela na opravu nemovitosti vynaložit částku odpovídající obvyklé ceně opravy ve výši 262 157 Kč. Jestliže tak neučinila, její majetek se podle odvolacího soudu o tuto částku nezmenšil a žalovaná se v tomto rozsahu bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně. Vztahy mezi žalovanou jako pronajímatelem a společností B., jako nájemcem nejsou pro vztah mezi žalovanou a žalobkyní v dané věci podstatné. Tvrzení žalované, že voda do nemovitosti zatekla kvůli zanedbané péči o nemovitost ze strany společnosti B., navíc v řízení nebylo prokázáno. Odvolací soud konečně upozornil na úzké personální propojení žalované a společnosti B, jakož i na skutečnost, že společnost B., již v době škodní události nedisponovala dostatkem prostředků na úhradu nákladů její opravy. Žalobkyni bylo přislíbeno, že provedené práce jí budou proplaceny z pojistného plnění vyplaceného žalované jako vlastníkovi nemovitosti. Rozumnému a spravedlivému uspořádání věcí by podle odvolacího soudu naprosto odporoval závěr, podle kterého by pasivně legitimovaným subjektem byla právě společnost B., která jako jediná ze společností propojených osobou D. Š. prošla insolvenčním řízením, směřuje ke svému zániku, a nemůže tak žalobkyni zaplatit spornou částku. Odvolací soud z uvedených důvodů odvoláním napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný v rozsahu, v němž soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 262 157 Kč s příslušenstvím jako obvyklou cenu za odpovídající opravu bez daně z přidané hodnoty. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadla žalovaná včasným dovoláním. Žalovaná dovolání považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní otázce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, resp. vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud podle žalované dospěl k nesprávnému právnímu závěru, jestliže v řízení dovodil její pasivní věcnou legitimaci. Podle názoru dovolatelky by povinnost hradit provedené opravy měla tížit společnost B., neboť tato společnost objednala a nechala provést opravy nemovitosti bez vědomí žalované jako vlastníka nemovitosti, tedy v rozporu s ustanovením § 667 obč. zák. Společnost B., jako nájemce měla podle dovolatelky s ohledem na § 670 obč. zák. rovněž povinnost zajistit, aby na nemovitosti nevznikla škoda. Bezdůvodné obohacení vzniklo ve vztahu žalobkyně a nájemce – společnosti B., za kterou bylo žalobkyní plněno, co měla po právu plnit sama. Podle žalované tak odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí (představovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4388/2008, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3432/2013, a ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5970/2016, či usneseními Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015, či ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 ICdo 16/2012), podle které se v případě plnění poskytnutého za povinnou osobu bezdůvodně obohacuje nikoli osoba, jež plnění přijala, ale subjekt, místo něhož bylo plněno. Žalovaná dále rozporuje relevanci personálního propojení se společností B., neboť z dokazování nevyplývá, že by D. Š. byl v projednávaném sporu jakkoli aktivní. Odvolací soud se podle žalované rovněž nevypořádal s jejím argumentem, že závazek společnosti B. (vzhledem k uznání dluhu ze strany této společnosti) vůči žalobkyni trvá. Z uvedených důvodů tak žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výroku I zrušil a věc vrátil soud soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním žalovaná navrhla také odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jeho bezprostř