23 Cdo 2666/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2666/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2666/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2666.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sleva z ceny Dotčené předpisy:§ 2100 odst. 1 o. z. § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2666/2024-372 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) R. F. a b) K. F., obou zastoupených JUDr. Michalem Franěm, advokátem se sídlem v Praze, Truhlářská 1108/3, proti žalované Z. B., zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze, Belgická 276/20, o zaplacení 4.306.787 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 162/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 30 Co 76/2024-326, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 30 Co 76/2024-326, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2023, č. j. 15 C 162/2021-251, ve výrocích I (vyjma té části výroku I, kterou bylo rozhodnuto o úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 306.787 Kč od 29. 4. 2021 do 27. 7. 2021) a II, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se po žalované domáhali zaplacení celkové částky 4.306.787 Kč s příslušenstvím složené z částky 4.240.787 Kč jako slevy z kupní ceny vadné nemovitosti a z částky 66.000 Kč jako náhrady nákladů účelně vynaložených při uplatnění práva z vadného plnění. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 15 C 162/2021-251, žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům 4.306.787 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o vrácení nespotřebované části zálohy na náklady důkazu (výrok III). 3. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozhodnutím označeným v záhlaví zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 306.787 Kč za dobu od 29. 4. 2021 do 27. 7. 2021 a v tomto rozsahu řízení zastavil; jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku a ve výroku III potvrdil (první výrok). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). 4. Soudy vyšly z toho, že žalobci koupili od žalované nemovitost (pozemek p. č. st. 598, jehož součástí je dům č. p. 412, a pozemek p. č. 304/2, vše v k. ú. Osnice, obec Jesenice) za sjednanou kupní cenu 9.100.000 Kč, kterou uhradili. Dopisem ze dne 22. 10. 2020 žalobci reklamovali vadu domu spočívající v kontaminaci omamnými a psychotropními látkami a požadovali slevu z kupní ceny. Soudy měly za prokázané, že zakoupený dům byl zasažen omamnými a psychotropními látkami násobně přesahujícími doporučený hygienický limit a že náklady na odstranění uvedené vady představují částku 4.240.787 Kč. Dle soudů žalovaná za tuto vadu odpovídá a žalobci mají nárok na slevu z kupní ceny. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci stanovily soudy přiměřenou slevu ve výši nákladů potřebných pro odstranění uvedené vady, tedy 4.240.787 Kč. Soudy žalobcům přiznaly také nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění práva, tj. na náhradu za zaplacené znalečné znalcům ve výši 30.000 Kč, resp. 36.000 Kč. 5. Podle odvolacího soudu sjednanou kupní cenu je třeba považovat za cenu obvyklou odpovídající domu, který může bez dalšího sloužit svému účelu – bydlení. Není-li tomu tak, naopak je-li třeba pro dosažení předpokládaného účelu zakoupené věci vynaložit další náklady, pak v této výši lze uvažovat přiměřenou slevu z kupní ceny, neboť takové náklady je třeba vynaložit k tomu, aby byl splněn kupujícím rozumně předpokládaný účel zakoupené věci, tj. užívat dům pro bydlení. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, „konkrétně proti jeho výroku č. I., jeho části za středníkem, jež zní ‚jinak se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje‘ “, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V konkrétnosti dovolatelka předkládá k posouzení otázky: a) „zda je při stanovení výše přiměřené slevy z kupní ceny přiznávané z titulu odpovědnosti za vady potřeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu, tedy zejm. k povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci a jiným obdobným hlediskům, tj. zejména k podstatnému zhodnocení věci v důsledku provedeného odstranění vady a k podílu hodnoty vadné části věci na její kupní ceně;“ b) „zda je soud povinen zajistit, aby z jím hodnoceného znaleckého posudku bylo seznatelné, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl, na základě jakých úvah došel ke svému závěru, a závěry znaleckého posudku v případě potřeby ověřovat i jinými důkazy a dále zda v případě, že existují pochybnosti o správnosti znaleckého posudku či je znalecký posudek nejasný a neúplný, přičemž tyto vady se nepodaří odstranit ani v rámci výslechu (vysvětlení) znalce, je soud povinen zadat ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. zpracování revizního znaleckého posudku jinému znalci;“ c) „zda je porušením procesních pravidel dokazování a práva na spravedlivý proces, pokud soud neprovedl dovolatelkou navrhované důkazy, k některým navrhovaným důkazům se vůbec nevyjádřil, nerozhodl o nich či je nehodnotil (tzv. opomenuté důkazy), aniž by svůj postup dostatečně odůvodnil.“ 7. U otázky shora označené písm. a) dovolatelka namítá, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zakládající povinnost soudu přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu, tedy zejména k povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci a jiným obdobným hlediskům“ (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, či ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012). Dle dovolatelky odvolací soud nezohlednil zhodnocení předmětu koupě, k němuž dojde provedením opravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002), a podíl hodnoty vadné části předmětu koupě na kupní ceně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, či usnesení ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 558/2016). V otázce shora označené písm. b) dovolatelka namítá nesrovnalosti ve znaleckém posudku, jehož předmětem bylo stanovení výše náhrady položkovým rozpočtem na uvedení do původního uživatelného stavu vč. sanace (dekontaminace). U otázky shora označené písm. c) dovolatelka nesprávný postup odvolacího soudu spatřuje v neprovedení navržených důkazů týkajících se nákladů na odstranění vady a cenové hladiny pozemků v lokalitě. 8. Dovolatelka se domnívá, že uvedené otázky soudy posoudily nesprávně. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části prvního výroku napadeného dovolatelkou a závislého druhého výroku, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalobci se k podanému dovolání vyjádřili tak, že je pokládají za nedůvodné i nepřípustné, a navrhli, aby je dovolací soud odmítl. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). 11. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval přípustností dovolání. 12. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím sou