23 Cdo 2763/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2763/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2763/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2763.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Nemožnost plnění Změna okolností (o. z.) Smlouva o smlouvě budoucí Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 2006 o. z. § 1788 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.06.2025IV.ÚS 1752/25 Josef Fiala odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2763/2024-197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobců a) P. H. a b) I. H., zastoupených Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, proti žalovanému J. N., zastoupenému Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 427/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 71 Co 19/2024-167, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se v řízení na žalovaném domáhali zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení s tvrzením, že dne 25. 3. 2021 uzavřeli (jako budoucí kupující) s žalovaným (jako budoucím prodávajícím) smlouvu o budoucí kupní smlouvě a smlouvu o advokátní úschově (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“), jejímž předmětem byl závazek stran do 31. 7. 2021 uzavřít kupní smlouvu ohledně ve smlouvě označených nemovitostí (dále jen „budoucí kupní smlouva“). Jelikož žalobci neuhradili poslední část kupní ceny včas (do 30. 6. 2021), žalovaný od smlouvy o smlouvě budoucí dne 2. 7. 2021 odstoupil a uplatnil vůči žalobcům nárok na smluvní pokutu ve výši 1 100 000 Kč odpovídající již uhrazené části kupní ceny, kterou si tak žalovaný ponechal. Dle žalobců však žalovaný nárok na smluvní pokutu nemá, jelikož jim neposkytl součinnost při sjednávání úvěru, z něhož měla být část kupní ceny uhrazena. 2. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 9. 2023, č. j. 54 C 427/2021-123, žalobu o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v řešení otázky, jež v judikatuře dovolacího soudu podle nich dosud nebyla vyřešena, „zda je možné vynutit součinnost smluvní strany při realizaci závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, když je plnění obtížnější či vyžaduje další jednání“. Žalobci namítli, že závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí zanikl z důvodu nemožnosti plnění podle § 2006 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť s ohledem na neposkytnutí úvěru sjednanou úvěrující bankou žalobci nemohli splnit svůj závazek uhradit poslední část kupní ceny. 5. Dovolatelé dále uvedli, že neposkytnutí úvěru sjednanou úvěrující bankou bylo nepředvídatelnou okolností; změna způsobu úhrady kupní ceny představuje podstatnou změnu okolností ve smyslu § 1788 odst. 2 o. z., jež měla za následek zánik smlouvy o smlouvě budoucí, a odvolací soud „pochybil, když se bez hlubšího odůvodnění od tohoto právního názoru odchýlil“. 6. Dovolatelé dále uvedli, že pokud by dovolací soud shledal, že předmětný závazek bylo možno (byť obtížně) splnit, nebyly naplněny podmínky podle smlouvy o smlouvě budoucí v důsledku neposkytnutí součinnosti žalovaným. Dovolání je podle žalobců přípustné pro řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, a sice „jaká má být míra součinnosti zavázané strany ze smlouvy o smlouvě budoucí, když má druhá strana překonat překážky ke splnění své povinnosti“. 7. Konečně žalobci namítli, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou „výkladu smyslu smluvní pokuty“, jakož i to, že žalovaný zavinil porušení povinnosti žalobci, přičemž nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání (§ 6 odst. 2 o. z.). Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Ve vyjádření k dovolání žalovaný pouze stručně označil dovolání žalobců za nedůvodné, neboť napadený rozsudek je podle něj věcně správný a „nejsou ani splněny podmínky pro dovolání“, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. 9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 10. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 11. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 12. V rozsahu námitky, že se soudy nezabývaly „výkladem smyslu smluvní pokuty“, a námitky vztahující se k § 6 odst. 2 o. z., dovolání trpí nedostatkem obligatorní náležitosti dovolání, neboť žalobci nedostáli požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 13. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje za splněnou. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné, jakož ani pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, nepředstavují řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2618/2018, a ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 944/2023). 14. Požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 237 o. s. ř.) žalobci nedostáli ani ve vztahu k námitce, že závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí zanikl pro nemožnost plnění podle § 2006 a násl. o. z. Vymezení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně; samotné vymezení dovolacího důvodu (vylíčení právní argumentace, pro niž dovolatelé považují právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné) však přípustnost dovolání založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 815/2019, a ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2531/2022). 15. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3334/2010 (v dovolání nesprávně označený sp. zn. 23 Cdo 3334/2010), neboť se jedná o odkaz nepřiléhavý. Nejvyšší soud v něm totiž ve vztahu k námitce žalobců, kteří „nemožnost plnění“ spatřovali nikoliv v neuskutečnitelnosti předmětu plnění, nýbrž v subjektu, jehož prostřednictvím mělo být plnění poskytnuto (konkrétně v tom, že stranami dohodnutá banka neposkytla žalobcům úvěr), neformuloval žádný závěr, od nějž by se odvolací soud v projednávané věci mohl odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2531/2022). 16. Dovolání tak ve shora uvedeném rozsahu trpí vadou absence obligatorní náležitosti dovolání, kterou již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v této části. 17. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání v rozsahu zbylých námite