23 Cdo 2944/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2944/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2011 Spisová značka:23 Cdo 2944/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2944.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 241a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        23 Cdo 2944/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně SICO-PRACOVNÍ PLOŠINY, spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Nerudova 205/2, PSČ 118 00, IČO 26424029, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 18, proti žalované TRIMAX, a.s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 141, č. p. 2660, PSČ 130 00, IČO 26508788, zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Ostrovní 30/126, o zaplacení částky 1 680 758,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 163/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Cmo 366/2007-266, takto: I. Dovolání žalované v rozsahu, ve kterém směřovalo proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Cmo 366/2007-266, v části, v níž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 28 Cm 163/2005-231, ve výroku pod bodem IV, se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Cmo 366/2007-266, ve výroku pod bodem I v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 28 Cm 163/2005-231, ve výrocích pod body V a VI, a ve výroku pod bodem II se zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady skutečné škody vzniklé vynaložením nákladů na opravu pracovní plošiny HA18PX ve výši 1 114 777,70 Kč a náhrady ušlého zisku ve výši 565 981 Kč. Do výše částky 827 788 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že v tomto rozsahu jí bylo poskytnuto pojistné plnění na provedenou opravu pracovní plošiny, a do výše 186 914,70 Kč ji vzala zpět s odůvodněním, že jí v této výši byla vrácena zaplacená daň z přidané hodnoty. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 100 075 Kč představující zbývající rozsah skutečné škody spočívající v nákladech na opravu plošiny a ušlý zisk ve výši 565 981 Kč. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č. j. 28 Cm 163/2005-231, co do částky 827 788 Kč a částky 186 914,70 Kč řízení zastavil (výroky pod body I a III), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 100 075 Kč (výrok pod bodem IV), žalobu v části uplatněného nároku ve výši 565 981 Kč zamítl (výrok pod bodem V), rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem VI). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli podle § 663 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaná převzala předmětnou pracovní plošinu typu HA18PX do užívání. O vrácení této plošiny zpět žalobkyni byl sepsán mezi žalovanou a pracovníkem společnosti, která prováděla přepravu do sídla žalobkyně, protokol. O stavu této plošiny byl posléze sepsán za přítomnosti obou účastníků a specializované společnosti ROTHLEHNER pracovní plošiny, s.r.o., druhý protokol, v němž bylo konstatováno, že došlo ke značnému poškození předmětné pracovní plošiny. Tento zápis odmítl podepsat zástupce žalované, pan Hlavatý, s odůvodněním, že nemá souhlas od předsedy představenstva žalované. Při následném jednání za účasti zaměstnanců žalované tito odmítli podepsat uvedený protokol, neboť s rozsahem poškození a škodou nesouhlasili. Soud prvního stupně vzal nutnost opravy předmětné plošiny a výši ceny opravy za prokázanou posouzením odborných pracovníků servisní společnosti ROTHLEHNER pracovní plošiny, s.r.o. Požadavek na náhradu škody žalobkyně uplatnila vůči žalované při dvou jednáních za účasti zaměstnanců žalované a podle závěru soudu prvního stupně tak byl požadavek na náhradu škody uplatněn včas ve lhůtě podle § 398 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Ustanovení § 632 odst. 4 obch. zák. na předmětnou věc nedopadá, neboť mezi účastníky řízení nebyla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku podle § 630 a násl. obch. zák., nýbrž zmíněná nájemní smlouva upravená v zákoníku občanském. Výši ušlého zisku stanovila žalobkyně tak, že vypočetla průměrnou výši částky za užívání pracovní plošiny v předchozím období a vynásobila tuto částku počtem dní, kdy byla pracovní plošina v opravě. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že poškozenou pracovní plošinu mohla žalobkyně nahradit jinou pracovní plošinou, stejně jako v případě běžné poruchy této plošiny. Z toho dovodil, že nebyly prokázány a ani tvrzeny skutečnosti, které odůvodňují vznik škody na straně žalobkyně z důvodu ušlého zisku, a proto soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu zamítl. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Cmo 366/2007-266, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV potvrdil, ve výroku pod bodem V a VI změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 565 981 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud uvedl, že ve sporu o náhradu škody podle § 373 a násl. obch. zák. spočívající v nákladech na opravu pronajaté věci je rozhodující, zda byly naplněny zákonné předpoklady pro vznik práva na náhradu škody. Základním předpokladem vzniku tohoto práva je porušení povinnosti ze závazkového vztahu. V daném případě se jedná o obchodní závazkový vztah, jak správně dovodil soud prvního stupně, založený nájemní smlouvou uzavřenou podle § 663 a násl. obč. zák. Pracovní plošina není určena k přepravě osob nebo nákladu, z toho důvodu se nemůže jednat o smlouvu o nájmu dopravního prostředku podle § 630 a násl. obch. zák. Odvolací soud se ztotožnil také se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná vrátila žalobkyni pracovní plošinu poškozenou a silně znečištěnou. Porušila tak svoji povinnost sjednanou v bodu 6.5 nájemní smlouvy – udržovat pracovní plošinu v provozuschopném stavu, chránit ji před znečištěním, poškozením, nadměrným opotřebením, odcizením, zničením. V bodu 6.6 nájemní smlouvy bylo účastníky dále dohodnuto, že při znečištění nebo poškození pracovní plošiny bude žalované vyúčtováno uvedení plošiny do původního stavu. Dalším ze zákonných předpokladů pro vznik práva na náhradu škody je existence škody. V dané věci představuje škoda zbývající část ceny zaplacené žalobkyní za opravu pracovní plošiny, která nebyla nahrazena pojišťovnou. Sama okolnost, že pojišťovna neposkytla žalobkyni pojistné plnění do výše 100 075 Kč, nemá žádný právní význam, neboť rozsah pojistného plnění je dán obsahem konkrétní pojistné smlouvy. Odvolací soud dovodil, že v dané věci je splněn i další z předpokladů vzniku nároku na náhradu škody, a to příčinná souvislost mezi porušením smluvního závazku žalované a vznikem škody. Příčinná souvislost je dána tím, že pokud by žalovaná splnila svoji povinnost vrátit plošinu ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení, nemusela by žalobkyně vynaložit prostředky na opravu pronajaté pracovní plošiny. Majetek žalobce se tedy skutečně zmenšil o žalovanou částku 100 075 Kč a uplatněný nárok na její náhradu je v souladu s § 373 a § 379 obch. zák. oprávněný.  Ohledně uplatněného nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku nepřijal odvolací soud argumentaci žalované o prekluzi nároku žalobkyně na náhradu ušlého zisku odkazem na § 683 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil k pronajaté věci přístup. Za náhodu však neodpovídá a podle odstavce 2 téhož ustanovení se lze domáhat náhrady pouze do šesti měsíců od vrácení pronajaté věci, jinak nárok zanikne. Podle závěru odvolacího soudu se propadná lhůta stanovená v § 683 odst. 2 obč. zák. vztahuje na škodu vzniklou přímo na pronajaté věci a je tedy vyloučené, aby se vztahovala i na náhradu škody, která vznikne až po vrácení věci, což je případ škody vzniklé z důvodu ušlého zisku. Odvolací soud nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně za rozhodné, že žalobkyně měla podle výpovědi jejího jednatele V. B. v záloze další pracovní plošinu, kterou mohla po celou dobu opravy pronají