23 Cdo 2991/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2991/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2991/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2991.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 499 obch. zák. § 597 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2991/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ARMEX Oil, s.r.o., se sídlem Děčín VI - Letná, Mánesova 2022/13, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 25403460, zastoupené Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1047/17, proti žalované LUKOIL Czech Republic s.r.o., se sídlem Praha 5 - Radlice, Kutvirtova 339/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27632491, zastoupené JUDr. Tomášem Holasem, advokátem, se sídlem Praha 1, Pařížská 28, o zaplacení 7 680 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 51/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2011, č. j. 11 Cmo 231/2010-316, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč k rukám JUDr. Tomáše Holase, advokáta, se sídlem Praha 1, Pařížská 28. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalobní částky z titulu slevy z důvodu vady předmětu koupě, která má spočívat v tom, že předmět koupě - čerpací stanice pohonných hmot nacházející se na silnici I/3 ve směru Praha – Tábor byla určena pouze jako stavba dočasná na což nebyla kupující žalobkyně žalovanou jako prodávající při uzavření kupní smlouvy dne 3.12.2003 upozorněna. Žalobkyně předpokládala, že bude pět let starou čerpací stanici užívat ještě obvyklých 35 let, byť žalobkyni byl žalovanou před uzavřením kupní smlouvy předložen znalecký posudek s předpokládanou životností stavby dokonce až na 80 let, ale stavba byla z důvodu výstavby dálnice D3 dne 29.12.2006 odstraněna. Žalobkyně proto stanovila požadovanou slevu z kupní ceny na částku odpovídající třiceti dvěma třiceti pětinám kupní ceny. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasí. Zdůraznila, že plánovaná výstavba dálnice v uvedených místech byla obecně známa, že stavby čerpacích stanic bývají obvykle povolovány jako stavby dočasné, přičemž o těchto rizicích žalobkyně nepochybně věděla. Navíc předem nebylo možno předvídat osud prodávané čerpací stanice, o čemž svědčí dosud provozovaná čerpací stanice na stejném místě v protisměru. Má za to, že na situaci by přiléhavěji dopadala žaloba pro neplatnost předmětné kupní smlouvy z důvodu omylu, ale žalobkyně konstruuje žalobu jako nárok na slevu z ceny z důvodu, že by při neplatnosti smlouvy musela vracet částku 49 milionů Kč, které inkasovala od Ředitelství silnic a dálnic za odstranění čerpací stanice. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2010, č.j. 1 Cm 51/2007-253, zamítl návrh žalobkyně na zaplacení částky 7 680 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2011, č. j. 11 Cmo 231/2010-316, citovaný rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně s právním předchůdcem žalované uzavřela dne 3.12.2003 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla kromě jiných nemovitých a movitých věcí i čerpací stanice pohonných hmot nacházející se na silnici I/3 ve směru Praha – Tábor. Předmět koupě byl žalobkyni předán dne 8.12.2003 a žalobkyně za něj řádně zaplatila sjednanou kupní cenu 8 400 000 Kč. Žalobkyně dne 22.4.2004 vytkla žalované vady předmětné čerpací stanice spočívající v tom, že tato čerpací stanice je stavbou pouze dočasnou a že hrozí její odpojení v souvislosti se stavbou dálnice, což znamená nemožnost ji užívat v souladu s jejím určením. Čerpací stanice byla dne 29.12.2006 odpojena v souvislosti se stavbou dálnice D 3 a Ředitelství silnic a dálnic za to vyplatilo žalobkyni náhradu škody ve výši 49 milionů Kč. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že předmětem prodeje byl soubor movitých věcí a nemovitostí sloužících podnikání – provozu čerpací stanice pohonných hmot, a je třeba při posouzení věci vyjít ze závěru, že mezi účastníky se jedná o obchodní závazkový vztah ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že na daný vztah je třeba s ohledem na § 261 odst. 6 obch. zák. aplikovat obchodní zákoník, to nejen při posouzení otázky vad koupě a namítaného promlčení uplatněného nároku, byť na kupní smlouvu týkajících se nemovitosti se užijí ustanovení občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Pokud odvolatel odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 33 Cdo 237/98, odvolací soud konstatoval, že uvedené rozhodnutí řešilo vadu prodané nemovitosti, avšak nejednalo se o prodej souboru věcí sloužících společně témuž účelu, jako to bylo v daném případě. Odkázal přitom na § 409 a násl. obch. zák., kde je jako smluvní typ upravena kupní smlouva, jejímž předmětem je movitá věc (zboží) a na ustanovení § 588 a násl. obč. zák., které je namístě aplikovat, je-li předmětem prodeje koupě nemovitosti, neboť tento smluvní typ není upraven v obchodním zákoníku. Odvolací soud uvedl, že i kdyby byla posuzována odpovědnost žalované za tvrzené vady nemovitosti jako části předmětu prodeje ve smyslu občanského zákoníku, považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že za vadu předmětu prodeje tzv. faktickou není možno považovat skutečnost, že územní rozhodnutí a stavební povolení počítalo se stavbou předmětné čerpací stanice pohonných hmot jako se stavbou dočasnou (na dobu 25 let, nejdéle však na dobu dostavby dálnice). Odvolací soud nepovažoval uvedenou skutečnost ani za vadu právní, když se v dané věci nejednalo o takový nedostatek, který by bránil tomu, aby žalobkyně získala k předmětu plnění práva v takovém rozsahu a obsahu, která z kupní smlouvy vyplývala. Odvolací soud proto uzavřel, že nebyl naplněn předpoklad pro vznik odpovědnosti za vadu a uplatnění slevy z ceny, jestliže nebylo možno ze skutkových zjištění dovodit, že předmět prodeje trpí vadou. Odvolací soud nepovažoval za důvodnou ani námitku žalobkyně, že původní žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení z důvodu fůze sloučením a že povinností soudu bylo provést znovu dokazování, a pokud tak neučinil, pochybil. Odvolací soud odkázal na § 107 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož, ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení. Proti rozsudku soudu odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má dle názoru žalobkyně zásadní právní význam, neboť nesprávně byly posouzeny následující otázky: 1) Vázanost nastupujícího účastníka řízení namísto účastníka řízení, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, stavem řízení za situace, kdy ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení došlo v důsledku zániku právnické osoby fůzí sloučením a tento účastník, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, nadále v řízení vystupoval, činil vyjádření k žalobě a námitky, navrhoval důkazy, účastnil se jednání u soudu, kde bylo prováděno dokazování a to vše bez existence rozhodnutí soudu podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. 2) Zda odpovědnost prodávajícího za vady předmětu prodeje uskutečněného mezi podnikateli má být posouzena podle občanského nebo obchodního zákoníku, když předmětem prodeje je budova čerpací stanice pohonných hmot, její vybavení movitými věcmi a pozemky pod ní a okolo stojící, a zda tyto jsou souborem movitých a nemovitých věcí. 3) Zda představuje vadu prodávané věci skutečnost, že prodávaná budova čerpací stanice pohonných hmot byla stavebně povolena na dobu určitou a měla být z důvodu výstavby dálnice následně odstraněna, jestliže prodávající o tom kupujícího neinformoval. 4) Zda se promlčení nároku kupujícího na slevu z kupní ceny na základě kupní smlouvy uzavřené mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je nemovitost, řídí občanským zákoníkem a promlčecí lhůta činí tři roky. Dovolatelka má za to, že soud nesprávně aplikoval ustanovení § 107 odst. 4 o. s. ř. na zjištěný skutkový stav a v rozporu se zákonem přihlížel k přednesům a námitkám účastníka, který neměl právní subjektivitu, tedy neexis