23 Cdo 3001/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3001/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2010 Spisová značka:23 Cdo 3001/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3001.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3001/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně EDITPRESS spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Hybernská 38, PSČ 110 00, IČ 47120347, zastoupené Mgr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované Ing. M. L., zastoupené JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 30, o zaplacení částky 128 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 191/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2007, č. j. 55 Co 461/2007-52, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem dne 10. ledna 2007, č. j. 9 C 191/2005-32, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 128 200 Kč s 8,75% úrokem z prodlení od 31. 5. 2005 do 30. 6. 2005 a dále za každé další kalendářní pololetí, ve kterém je žalovaná v prodlení, s úrokem z prodlení ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů, až do zaplacení, do zbytku požadovaného příslušenství od 11. 4. 2005 do 30. 5. 2005 žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 8. 3. 2005 uzavřeli účastníci smlouvu o zprostředkování, jejímž předmětem byl závazek zprostředkovatele (žalobkyně) vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce (žalovaná) měla příležitost uzavřít smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 4 000 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že vztah účastníků se řídí obchodním zákoníkem, a že závazek zprostředkovatele bude splněn dnem uzavření zprostředkovávané smlouvy. Výši provize účastníci smlouvy dohodli na 4,5 % z objemu zajištěného hypotečního úvěru. Soud prvního stupně dále zjistil, že jednatel žalobkyně Ing. P. H. seznámil žalovanou s externím pracovníkem Komerční banky, a.s., Š. K., který žalované vysvětlil podmínky získání hypotečního úvěru, a dále byl přítomen jednání v pobočce Komerční banky, a.s., v Praze 7, kde žalovaná dne 22. 3. 2005 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 4 000 000 Kč, na jejímž základě Komerční banka, a.s., následně žalované úvěr v této výši poskytla. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobkyni při uzavření smlouvy o zprostředkování zálohu na provizi ve výši 6 000 Kč, poté jí dne 22. 4. 2005 uhradila částku 40 000 Kč a dne 26. 4. 2005 taktéž částku 40 000 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena platná smlouva o zprostředkování podléhající režimu § 642 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Vyšel z § 644 obch. zák., podle kterého vzniká zprostředkovateli nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování, a dále aplikoval § 647 odst. 1 obch. zák., podle něhož má zprostředkovatel nárok na provizi sjednanou, jinak obvyklou v době uzavření smlouvy o zprostředkování. Jelikož se soudní praxe ustálila na tom, že postačí, když zprostředkovatel zkontaktuje zájemce se třetí osobou, a je naplněna příčinná souvislost mezi uzavřením zájemcem požadované smlouvy a činností zprostředkovatele, soud prvního stupně uzavřel, že v dané věci došlo k naplnění smlouvy a žalobkyně coby zprostředkovatel má nárok na sjednanou provizi, neboť mezi její činností zprostředkovatele a dosaženým výsledkem – uzavřením hypoteční smlouvy žalovanou je příčinná souvislost. K vypořádání závazkového vztahu mezi účastníky ústní dohodou přitom nemohlo dojít, neboť si strany ve smlouvě výslovně sjednaly, že změny a doplňky je možné činit pouze písemně; jakákoliv ústní dohoda by proto byla neplatná. Soud prvního stupně neshledal, že by žalobkyně ve smyslu § 265 obch. zák. porušila zásady poctivého obchodního styku. Žalovaná se v článku 5.1 smlouvy o zprostředkování zavázala zaplatit zprostředkovateli provizi ve výši 4,5 % z objemu zajištěného hypotečního úvěru, jehož výše byla sjednána v článku 3.1 předmětné smlouvy na částku 4 000 000 Kč, a dále bylo v článku 5.5 bylo vymezeno, že k dohodnuté odměně bude připočítána ještě daň z přidané hodnoty. Již v době uzavření smlouvy o zprostředkování tedy žalovaná znala výši provize a ke svému závazku na zaplacení odměny přistoupila zcela dobrovolně. Nejsou tudíž splněny podmínky pro to, aby soud výkon práva žalobkyni odepřel. Neplatnost uzavřené smlouvy o zprostředkování nemůže podle závěru soudu prvního stupně způsobit ani absence oprávnění pro zprostředkovatelskou činnost na straně žalobkyně, neboť taková okolnost má dopad pouze v rovině sféry veřejného práva, ani to, že smlouva neobsahuje datum splatnosti sjednané odměny. Dluh se stal splatným dnem následujícím po výzvě žalované k úhradě dluhu, tedy ode dne 31. 5. 2005. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2007, č. j. 55 Co 461/2007-52, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, a to v části, jíž bylo žalobě vyhověno, potvrdil a změnil lhůtu splatnosti (výrok pod bodem I), změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a zcela na ně odkázal. Odvolací soud dovodil, že žalobkyni vznikl nárok na provizi za obstarání příležitosti pro žalovanou uzavřít smlouvu o hypotečním úvěru. Stejně jako soud prvního stupně vyšel z § 644 obch. zák., podle něhož je vznik nároku na provizi vázán na okamžik uzavření zprostředkovávané smlouvy. Obstaráním příležitosti k uzavření smlouvy přitom zákon (§ 642 obch. zák.) rozumí i samotné vyhledání osoby zprostředkovatelem a zkontaktování jí se zájemcem, za předpokladu, že jde o reálnou příležitost k uzavření smlouvy. Z obsahu předmětné zprostředkovatelské smlouvy přitom nevyplývá, že by bylo požadováno, aby zprostředkovatel aktivně působil při vlastním uzavírání úvěrové smlouvy, a rovněž neobsahuje ani jiné omezení pro zprostředkovatele, např., že by ten nesměl být činný pro obě strany úvěrové smlouvy, takže není vyloučeno, aby mu vznikl nárok na provizi od obou účastníků následně uzavírané smlouvy. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva byla sjednaná platně, přičemž nesjednání lhůty splatnosti provize (což je rozhodné pouze pro okamžik přiznání úroků z prodlení), nebo to, že žalobkyně nemá v předmětu své činnosti zprostředkování, nemůže způsobit její neplatnost. Odvolací soud rovněž neshledal, že by jednání žalobkyně naplňovalo ustanovení § 265 obch. zák., jelikož v obchodně právních vztazích mají strany širokou smluvní volnost a případy porušování zásad poctivého obchodního styku je třeba zkoumat v každém konkrétním případě ve vztahu k jeho okolnostem, jelikož obchodník nese plné podnikatelské riziko a nemůže se dovolávat toho, že určitý závazek převzal v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek. Pokud žalovaná přistoupila na režim obchodního zákoníku, jemuž podléhá její obchodně právní vztah se žalobkyní, učinila tak zcela dobrovolně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že závěry soudů obou stupňů jsou nesprávné, právní posouzení neúplné a chybné. Žalovaná také nesouhlasí s interpretací námitek, které v řízení vznesla. Dovolatelka předně namítá, že žalobkyně sjednanou smlouvu o zprostředkování nesplnila, neboť tak ani učinit nemohla s ohledem na skutečnost, že není držitelem příslušné licence ke zprostředkovatelské činnosti. Žalobkyně tudíž dokázala pouze najít jiného skutečného zprostředkovatele, který měl příslušné živnostenské oprávnění, takže se stala výlučně jeho klientkou, nikoliv klientkou žalobkyně. Pokud odvolací soud v rozsudku uvádí, že žalobkyně zkontaktovala žalovanou s třetí osobou, která poskytla úvěr (tedy bankou), nemůže to být objektivně pravda. Neplatnost smlouvy o zprostředkování dovozuje dovolatelka z absence dohody o splatnosti odměny. Taková okolnost by sice sama o sobě neplatnost smlouvy nezaložila, v tomto případě však bylo v předmětné smlouvě výslov