23 Cdo 3055/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3055/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3055/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3055.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 995/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3055/2021-592 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Děčín IV- Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO 24729035, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, PSČ 250 82, za účasti M. Ch., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, PSČ 500 03, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu – o nahrazení rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 04597-13/2009-ERU, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 43/2010, o dovolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2021, č. j. 20 Co 84/2021-562, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Účastník M. Ch. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové v pořadí třetím rozsudkem ve věci ze dne 11. 12. 2020, č. j. 19 C 43/2010-533, zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 30. 10. 2009, č. j. 04597-9/2009-ERU a zamítl žádost navrhovatele M. Ch., jíž se domáhal vydání rozhodnutí o stanovení Smlouvy o připojení pro odběrné místo připojené ze sítě vysokého napětí, vztahující se k odběrnému místu č. XY, ulice XY, bez čp./če., XY, mezi ním a společností ČEZ Distribuce, a. s., IČO 27232425 (výrok pod bodem I), výrokem pod bodem I tohoto rozsudku nahradil rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 04597-13/2009-ERU (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že účastník řízení (navrhovatel M. Ch.) byl vlastníkem nemovitosti bez č.p./č.e. – trafostanice, včetně její technologické části. V trafostanici se nachází místo styku mezi elektrickým zařízením žalobkyně a odběrateli; z trafostanice docházelo k předávání elektrické energie spotřebiteli od právní předchůdkyně žalobkyně. Konečným odběratelem byly nemovitosti areálu STS, jehož vlastník uzavřel se žalobkyní smlouvu o dodávce elektřiny. Soud prvního stupně v návaznosti na právní závěr Nejvyššího soudu vyslovený v kasačním rozhodnutí ze dne 6. 4. 2020, č. j. 23 Cdo 4829/2017-478, uvedl, že trafostanice nejsou zařízením pro konečnou spotřebu elektřiny ve smyslu definice odběrného elektrického zařízení, tudíž nelze postupovat podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle soudu prvního stupně má žalobkyně obecně povinnost připojovat odběrná zařízení spotřebitelů [§ 25 odst. 10 písm. a) energetického zákona], tedy ty nemovitosti, ve kterých dochází již ke konečné spotřebě elektrické energie. Tomu odpovídá i právo zákazníka na uzavření smlouvy o připojení svého odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě [§ 28 odst. 1 písm. a) energetického zákona]. Z uvedených ustanovení vycházel též správní orgán při svém rozhodnutí. Na trafostanici nelze nahlížet jako na odběrné zařízení, kde dochází ke konečné spotřebě elektrické energie, není tedy možné aplikovat uvedená ustanovení. V trafostanici dochází ke změně napětí elektrické energie a jejímu následnému ‚dopravení‘ ke koncovému uživateli, tj. k odběrnému zařízení. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že pokud se účastník řízení (majitel trafostanice) domáhal připojení trafostanice k distribuční soustavě, nejednalo se o právní nástupnictví ve smlouvách o dodávce elektřiny, které byly uzavřeny k odběrným zařízením – koncovým elektřinu spotřebovávajícím nemovitostem. Nejedná se tedy o žádnou ze situací zamýšlených § 3 odst. 2 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále jen „vyhláška č. 51/2006 Sb.), v nichž by na nového zákazníka pouze přecházela stávající smlouva. Beneficium tohoto ustanovení svědčilo novým majitelům odběrného zařízení, tj. nemovitostí na adrese XY. Jedině pro tato odběrná zařízení (na odběrném místě XY) byly dříve uzavřeny smlouvy, které zaručovaly rezervovaný příkon. Novému zákazníkovi, který se domáhá rezervovaného příkonu, vznikla tak povinnost podílet se na nákladech připojení trafostanice dle § 10 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Trafostanici lze ve smyslu Přílohy č. 6 vyhlášky č. 51/2006 Sb. podřadit pod standardní distribuční soustavu vysokého napětí. Podíl na nákladech připojení pro tuto soustavu je stanoven v částce 800 000 Kč/MW. Účastník řízení se domáhal připojení 480 kW, které dovozoval z již zmíněných smluv o dodávce elektřiny. Jedná se tedy o požadovaný rezervovaný příkon ve výši 0,48 MW, z čehož vyplývá podíl na nákladech ve výši 384 000 Kč. Soud prvního stupně proto shledal rozhodnutí správního orgánu chybným v rozsahu části schválené smlouvy s podnadpisem „PLATNOST SMLOUVY, PODÍL NA NÁKLADECH“, kde podíl na nákladech spojených s připojením a se zajištěním rezervovaného příkonu stanovil ERÚ (resp. vyhověl návrhu účastníka) bez poplatku s odkazem na § 3 odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Aplikované ustanovení však počítá se situacemi vyjmenovanými v § 3 odst. 2 a 3 cit. vyhlášky, o něž – jak soud výše vyložil – se v projednávané věci nejedná. K odvolání účastníka Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 20 Co 84/2021-562, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když shrnul, že jestliže trafostanice není elektrickým zařízením ve smyslu energetického zákona, nemůže se na ni vztahovat ani možnost jejího jen výjimečného, bezplatného připojení ve smyslu jeho prováděcí vyhlášky, která jinak zásadně předpokládá připojení za náhradu. V takovém případě nemůže napadené rozhodnutí správního orgánu obstát jako ve výroku věcně správné, neboť žalobkyně má v tomto případě právo na náhradu nákladů za připojení, což v něm ale stanoveno nebylo. Námitky účastníka týkající se opožděně podaného rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu, ani jí opožděně, případě jako osobou neoprávněnou, podané dovolání proti předchozímu rozsudku krajského soudu, neshledal důvodné. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účastník M. Ch. je v projednávané věci stále pasivně legitimován vůči žalobkyni. Ta zde nebyla nucena navrhovat postup podle § 205b odst. 2 ve spojení s § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy procesní nástupnictví na jeho straně z důvodu prodeje budovy s trafostanicí společnosti Technistone, a.s. M. Ch. byl nejen účastníkem a navrhovatelem správního řízení, z nějž vzešlo žalobkyní napadené rozhodnutí správní orgánu, především v něm však navrhoval uzavření konkrétní smlouvy s žalobkyní, jejíž realizace nebyla neodlučně spjata s jeho vlastnictvím dané trafostanice. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal účastník dovolání. Účastník spatřuje přípustnost dovolání v nesprávném řešení právní otázky a) opožděně podaného rozkladu ze strany právního předchůdce žalobkyně, b) uplatněné námitky nedostatku pasivní legitimace dovolatele a nemožnosti vydání rozhodnutí ve věci samé, c) možnosti rušení rozhodnutí správního orgánu, d) vázanosti odvolacího soudu předchozím pravomocným rozhodnutím správního orgánu, e) vázanosti kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu (ve věci legitimace právního nástupce žalobkyně a rozhodnutí o ní) a f) zda je kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2020, č. j. 23 Cdo 4829/2017-478, správné rozhodnutí a mohlo být závazné pro další řízení ve věci, když stojí v judikatuře ohledně merita věci zcela osamoceně, nově (zda budova zděné trafostanice č. XY je či není odběrné místo, odběrné elektrické zařízení, dle napadeného rozhodnutí dokonce jen elektrické zařízení) a ani jím řešená otázka legitimace žalobkyně jakožto údajná vada řízení neodpovídají předchozí rozhodovací praxi, resp. právním př