23 Cdo 339/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 339/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2012 Spisová značka:23 Cdo 339/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.339.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 146 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 339/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobců: a) M. R., b) K. R., zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, PSČ 270 24, c) JUDr. P. R., proti žalovanému: ARGUS s. r. o., se sídlem Praha 9, Ocelářská 799, IČ 00203459, zastoupen JUDr. Otou Rynešem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 17, PSČ 110 00, o zaplacení 1,284.085,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 744/95, o dovolání žalobkyň a) a b) a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2010, č. j. 12 Cmo 197/2007-252, takto: I. Dovolání žalovaného směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2010, č. j. 12 Cmo 197/2007-252, jeho části výroku I. v rozsahu, v němž byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům a), b) a c) celkem částku 585.600,- Kč s přísl., se odmítá. II. Dovolání žalobkyň a) a b), v části výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2007, č. j. 12 Cmo 197/2007-252, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 488.000 Kč s přísl., tj. v části, která se jich týkala, se zamítá. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části o zaplacení 97.600,- Kč s přísl. se dovolání žalobkyň a) a b) odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem v pořadí třetím ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 34 Cm 744/95-158, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 1,284.085,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 26. 7. 1994 do zaplacení a to každému žalobci v takovém podílu, který bude stanoven v dědickém řízení po P. R., naposledy bytem P., zemřelém dne 1. 1. 2000, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 133/2000 (výrok I.), dále žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) na náhradu nákladů řízení 233.676,- Kč (výrok II.) a konečně že náhrada nákladů řízení žalobci c) se nepřiznává (výrok III.) V řízení se původní žalobce P. R. domáhal zaplacení předmětné částky jako náhrady škody pro hrubé zanedbání povinnosti pracovníkem žalovaného při ostraze a ochraně objektu čerpací stanice v Praze 5 – Malá Chuchle na základě hospodářské smlouvy uzavřené účastníky dne 10. 7. 1991, když v noci dne 26. 12. 1993 došlo v objektu čerpací stanice ke krádeži vloupáním a odcizení předmětné částky z trezoru neznámým pachatelem. Soud prvního stupně posuzoval vymáhaný nárok na náhradu škody podle § 145 an. hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále též „hosp. zák.“) Soud konstatoval, že povinnosti při výkonu strážní služby pro žalovaného vyplývaly z uzavřené smlouvy o ostraze objektu a z obecně závazných právních předpisů v té době účinných, zejména vyhlášky č. 135/1983 Sb., přičemž v dodatku k hospodářské smlouvě z téhož data (tj. 10. 7. 1991) bylo stanoveno, že žalovaný odpovídá v plném rozsahu ze škody způsobené na majetku organizace (tj. žalobce), jestliže škoda byla způsobena prokázaným porušením povinnosti pracovníkem agentury (tj. žalovaného). Z výpovědi pracovníka, který v době, kdy došlo ke škodné události, strážní službu vykonával, pak vyplynulo, že strážní službu prováděl nepravidelnými obchůzkami, i když mu bylo známo, že ve vedlejším objektu skladu maziv je umístěn trezor. Ze zapůjčeného trestního spisu i z výpovědí svědků bylo zjištěno, že pachatel vtrhl do objektu zezadu po vyšroubování mříže a rozbití okénka, k čemuž by v případě řádného provádění obchůzek nedošlo. Vloupání nebylo ani samotným strážným zjištěno a na ně musel strážného posléze upozornit pracovník obsluhy žalobce. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů a učiněných zjištění dovodil, že strážní služba nebyla řádně vykonávána a je proto dána odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu podle § 145 odst. 1 hosp. zák. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu připuštěné změny petitu žaloby, jak uvedeno shora ve výroku I. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným, že bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu, v němž byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) 390.400,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 19. 2. 1997 do zaplacení žalobkyní b) 97.600,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 19. 2. 1997 do zaplacení, žalobci c) 97.600,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 19. 2. 1997 do zaplacení, přičemž v rozsahu 695.200,- Kč s příslušenstvím bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že v uvedeném rozsahu žalob zamítl (výrok I.) Dále odvolací soud rozhodl, že v rozsahu 3.285,- Kč s příslušenstvím bod I. výroku změnil tak, že v uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok II.) Konečně ve výroku III. rozhodl odvolací soud, že body II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému 10.692,- Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím a dovolacím soudem, žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému 2.673,- Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím a dovolacím soudem a konečně žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému 2.673,- Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím a dovolacím soudem. V tomto odvolacím řízení, po zrušení předchozího rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2007 rozsudkem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2180/2008, se odvolací soud zabýval výší uplatněného nároku, a k rozsahu ve výši 780.000,- Kč odvolací soud opakoval důkaz obsahem předávacího protokolu č. 88798 ze dne 24. 12. 1993 a dále obsahem listiny „Tržby za měsíc prosinec 1993.“ Z provedených důkazů měl odvolací soud prokázáno, že v trezoru čerpací stanice dne 26. 12. 1993 v době, kdy došlo k jeho vykradení, bylo uloženo v hotovosti 780.000,- Kč, kterážto částka představuje tržby za dny 23. a 24. 12. 1993. Na druhé straně neměl odvolací soud za prokázáno, že v trezoru dne 26. 12. 1993 byla uložena také částka 500.000,- Kč jako tržba za den 25. 12. 1993. Po poučení žalobce odvolacím soudem podle § 118a o. s. ř. o neprokázání uplatněného nároku ve sporném rozsahu a k možnosti doplnění tvrzení a důkazů, jakož i po seznámení účastníků s předběžným názorem odvolacího soudu na možnost použití ust. § 136 o. s. ř. pro stanovení výše náhrady škody, lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, neměl žalobce žádné doplňující návrhy. Odvolací soud proto za použití § 136 o. s. ř. určil výši náhrady škody za odcizení peněžní prostředky, uložené v trezoru, které byly tržbou za den 25. 12. 1993 ve výši 390.400,- Kč, přičemž vycházel z průměru tržeb dosažených v předchozích dvou srovnatelných dnech 23. a 24. 12. 1993, tj. 780.800 : 2 = 390.400,- Kč. Odvolací soud naproti tomu neměl prokázán vznik škody odcizením údajně v trezoru uložených částek v hotovosti na montérky ve výši 3.050,- Kč a tržby za noviny „Blesk“ ve výši 235,- Kč, celkem tedy v částce 3.285,- Kč a po seznámení účastníků se svým předběžným názorem žalobkyně a) a b) v uvedeném rozsahu vzaly žalobu zpět, přičemž žalovaný se zpětvzetím souhlasil. Za tohoto stavu měl odvolací soud po omezení žaloby o 3.285,- Kč a po odečtení částky 109.600,- Kč, neprokázané z další požadované částky 500.000,- Kč jako tržby za den 25. 12. 1993, za prokázaný vznik škody ve výši 1,171.200,- Kč (tj. 780.800 + 390.400,-). Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvního stupně dovodil, že bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaného z uzavřené smlouvy o ostraze čerpací stanice, neboť pracovník žalovaného ostrahu nevykonával řádně, nekonal pravidelné obchůzky a umožnil tak pachateli vniknout do objektu a otevřít a vykrást trezor. Tím je dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti, přičemž žalovaný nevynaložil veškeré úsilí, které bylo možno na něm požadovat, aby škodě zabránil. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je dána odpovědnost žalovaného za škodu podle § 145 hosp. zák. Odvolací soud nicméně z učiněných skutkových zjištění dovodil, že žalobce se dopustil z nedbalosti jednání, které umožnilo pachateli snadnější provedení krádeže, když místnost s trezorem nebyla uzamčena. K uzamykání a odemykání trezoru se