23 Cdo 3394/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3394/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2009 Spisová značka:23 Cdo 3394/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3394.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předběžná otázka Dotčené předpisy:§ 40 předpisu č. 71/1967Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 2. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3394/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně M. M., s. r. o., zastoupeného JUDr. J. G., advokátem, za účasti G. N. s. r. o., o zaplacení částky 48.799,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 13 C 58/2008-87, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. dubna 2009, č. j. 14 Co 188/2009-116, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. dubna 2009, č. j. 14 Co 188/2009-116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 13 C 58/2008- 87, zamítl návrh společnosti G. N., a. s. (právního předchůdce dalšího účastníka G. N. s. r. o. - srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2009, č. j. 23 Cdo 3394/2009-132), aby žalobkyně byla uznána povinnou zaplatit jí částku 48.799,- Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně od 22. 7. 2005 do zaplacení, s tím, že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí předsedy rady Č. t. ú.č. j. 75726/2007-603 ze dne 4. 2. 2008 (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně v řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zjistil ze spisu Č. t. ú., že společnost N.C.R., s. r. o., právní předchůdce společnosti G. N., a. s., uplatnila u tohoto správního orgánu nárok na zaplacení částky 48.799,- Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně od 22. 7. 2005 do zaplacení, z titulu práva na zaplacení ceny za služby podle smlouvy o poskytování telekomunikační služby N. V. ze dne 9. 1. 2004. Žalobkyně nezpochybňovala, že takto vyúčtovanou částku za měsíc červen 2005 nezaplatila, namítala však, že pohledávka zanikla zápočtem její vzájemné pohledávky z titulu nároku na náhradu škody, kterou jí způsobila N. C. R., s. r. o., ve výši 158.636,- Kč porušením povinnosti provést po ukončení smluvního vztahu ke dni 1. 7. 2005 kompletní odpojení technického zařízení (routeru) potřebného k užívání telekomunikační služby a umožnila vytáčení záložní linky I., za jejíž provoz žalobkyně zaplatila Č. T. částku 158.636,- Kč. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím (v pořadí již druhým) ze dne 13. září 2007, č. j. 95760/2005-634, návrhu společnosti G. N., a. s., nevyhověl s odůvodněním, že je nutné, aby bylo příslušným soudem posouzeno, zda byla žalobkyni způsobena jí tvrzená škoda. Předseda rady Č. t. ú. jako orgán odvolací rozhodnutím ze dne 4. února 2008, č. j. 75726/2007-603, změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že návrhu společnosti G. N., a. s., na zaplacení částky 48.799,- Kč s příslušenstvím vyhověl. Dovodil, že nárok na náhradu škody není nárokem na základě zákona o elektronických komunikacích, správní orgán tedy nemá pravomoc zkoumat pohledávku žalobkyně co do její existence a výše a není tedy schopen její kompenzační námitku posoudit; o náhradě škody může rozhodnout jedině soud, k němuž se žalobkyně může se svým nárokem obrátit, a k zápočtu pohledávek by mohlo dojít pouze v případě, že by pohledávka z titulu náhrady škody byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo by byla druhým účastníkem uznána co do důvodu a výše. S názorem správního orgánu, že nebylo v jeho pravomoci zabývat se obranou žalobkyně, se soud prvního stupně neztotožnil. Dovodil, že předmětem řízení před správním orgánem mohou být jen věci, které zákon svěřuje do jeho pravomoci, což ovšem neznamená, že by si správní orgán nemohl jako otázku předběžnou posoudit i otázku, která do jeho pravomoci nenáleží. Z ustanovení § 40 zákona č. 71/1967 Sb., podle něhož správní orgán postupoval, podle jeho mínění vyplývá, že správní orgán si nemůže jako předběžnou posoudit pouze otázku uvedenou v ustanovení § 40 odst. 2 uvedeného zákona (o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, provinění nebo přestupek, nebo o osobním vztahu občana, přísluší-li o něm rozhodovat soudu); všechny ostatní otázky si jako předběžné posoudit může. Jelikož o nároku žalobkyně na náhradu škody vůči společnosti G. N., a. s., nebylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím soudu, kterým by byl správní orgán podle ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu vázán, byl správní orgán oprávněn se zabývat námitkami žalobkyně uplatněnými v rámci její obrany a otázku započtení si měl posoudit jako otázku předběžnou. Soud prvního stupně zdůraznil, že k zániku pohledávek v důsledku započtení dochází ze zákona, v okamžiku jejich střetu, přičemž není rozhodné, zda se jedná o pohledávky, které byly přiznány pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, či nikoliv. Soud prvního stupně se proto zabýval obranou žalobkyně a dospěl k závěru, že poskytovatel telekomunikačních služeb porušil svoji smluvní povinnost a že v důsledku toho vznikla žalobkyni škoda ve výši 195.328,- Kč. Zjistil, že žalobkyně vyzvala společnost N. C. R., s. r. o., k zaplacení této částky fakturou splatnou dne 12. 8. 2005 a dopisem ze dne 7. 9. 2005 pak provedla jednostranný zápočet této pohledávky vůči předmětné vzájemné pohledávce ve výši 48.799,- Kč, na základě čehož uzavřel, že okamžikem splatnosti pohledávky žalobkyně došlo podle ustanovení § 580 občanského zákoníku k zániku pohledávky poskytovatele telekomunikačních služeb vůči žalobkyni. S námitkou dalšího účastníka řízení (tehdy G. N., a. s.), že podle bodu 7.9 Všeobecných podmínek pro poskytování telekomunikačních služeb společností N. C. R., s. r. o., tvořících součást smluvních ujednání, byl uživatel oprávněn započíst si proti pohledávkám poskytovatele telekomunikačních služeb pouze ty svoje vzájemné pohledávky, které jsou vykonatelné, se vypořádal tak, že posoudil toto ujednání jako neurčité a tudíž neplatné. K odvolání dalšího účastníka řízení Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku ve věci samé pod bodem I tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala změny rozhodnutí předsedy rady Č. t. ú. ze dne 4. 2. 2008 č. j. 75726/2007-603 ve smyslu zamítnutí návrhu společnosti G. N., a. s., na zaplacení částky 48.799,- Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II, III a IV). Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s jeho právním názorem se však neztotožnil. Dovodil, že předběžnou otázkou podle ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. je taková otázka, na jejímž posouzení závisí rozhodnutí ve věci, přičemž k jejímu rozhodnutí či posouzení není věcně příslušný správní úřad, který vede správní řízení. Okolnost, zda žalobkyně má vůči zúčastněné osobě splatnou pohledávku, však nemá podle jeho názoru žádný vztah k posouzení základu nároku uplatněného zúčastněnou osobou u správního orgánu, nelze proto považovat za předběžnou otázku samostatný nárok druhé strany správního řízení, o kterém správní orgán nemá pravomoc rozhodovat. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody je nárokem obchodně právním, nejde tedy o nárok založený zákonem o elektronických komunikacích, a jednalo se o spornou pohledávku, jejíž existenci si správní orgán nebyl oprávněn sám posoudit, proto se správně uplatněnou námitkou započtení nezabýval a jeho rozhodnutí je správné. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jež odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ohlásila tedy dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobkyně prostřednictvím doslovně citované argumentace soudu prvního stupně zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu stran možnosti správního orgánu posoudit jako předběžnou takovou otázku, která nenáleží do jeho pravomoci, konkrétně otázku existence a výše vzájemné pohledávky z obchodního závazkového vztahu a účinků jejího započtení vůči pohledávce, jež je předmětem správního řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Další účastník řízení se k dovolání nevyjádřil. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinno