23 Cdo 3487/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3487/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3487/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3487.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba Dotčené předpisy:§ 41 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3487/2024-220 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně BLACKBIRD FINANCIAL, a. s., se sídlem v Praze, Jindřišská 939/20, identifikační číslo osoby 27219305, zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 857/18, proti žalované obec Tismice, se sídlem v Tismicích, č. p. 136, identifikační číslo osoby 00235776, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, o uložení povinnosti zrušit část změny č. 1 územního plánu obce Tismice, eventuálně o zaplacení částky 91.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 181/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 25 Co 205/2024-202, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 25 Co 205/2024-202, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 7. 2024, č. j. 12 C 181/2024-172, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 2. 7. 2024, č. j. 12 C 181/2024-172, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, s odůvodněním, že jde o žalobu o náhradu škody, domáhá toho, aby žalovaná zrušila část změny č. 1 územního plánu obce Tismice, která byla schválena veřejnou vyhláškou Obecního úřadu Tismice ze dne 17. 6. 2021, jež změnila předmětný územní plán ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně. 3. Soud prvního stupně nejprve poukázal na to, že žalobkyně tvrdí, že se jedná o žalobu na náhradu škody, avšak s eventuálním petitem pro případ, že soud nevyhoví primárnímu petitu na určení změny územního plánu, požaduje náhradu škody ve výši 91.000.000 Kč. Uvedl, že vzhledem k tomu, že se jedná o eventuální petit, nemůže část žaloby vyloučit k samostatnému projednání a řízení zastavit v části týkající se změny územního plánu a pokračovat v řízení o náhradu škody. Dle soudu prvního stupně žalobkyně obchází poplatkovou povinnost a je si vědoma toho, že se jedná „o žalobu ve správním soudnictví“, neboť takovou žalobu již podala a byla projednána všemi soudy soudní soustavy a tato žaloba nebyla úspěšná. 4. Soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci se žalobkyně domáhá zrušení části územního plánu obce Tismice, věc tak náleží do věcné příslušnosti soudů rozhodujících dle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Řízení proto dle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 5. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud jde o primární petit, jde o věc, která nespadá do věcné příslušnosti soudů rozhodujících v občanskoprávních věcech dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Byť žalobkyně žalobu formulovala tak, že žádá, aby žalované byla uložena povinnost zrušit část změny územního plánu, fakticky se jedná o přezkum zákonnosti aktu veřejné správy, který soudům v občanskoprávním řízení nenáleží, a jde o věc správního soudnictví. 7. Ve vztahu k eventuálnímu petitu pak odvolací soud uvedl, že v případě zastavení řízení, v daném případě pro nedostatek věcné příslušnosti, sleduje eventuální žalobní petit osud petitu primárního, a řízení je tak třeba zastavit jako celek. Soud prvního stupně tedy dle odvolacího soudu postupoval správně, jestliže řízení zastavil dle § 104b odst. 1 o. s. ř. 8. Odvolací soud tak usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny. Konkrétně dovolatelka předkládá následující otázky: a) Zda žalobní petit formulovaný tak, že žalovaná je povinna zrušit část změny č. 1 jejího územního plánu do 15 měsíců od právní moci rozsudku, spadá do pravomoci obecných civilních soudů anebo do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví; b) pokud žalobní petit spadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví, zda je to důvod pro zastavení celého řízení, tedy i řízení o eventuálním petitu formulovaném na zaplacení určité peněžité částky, anebo zda tento eventuální petit nesleduje osud primárního petitu a má být o něm obecnými civilními soudy jednáno a rozhodnuto a jak mají soudy přesně postupovat; c) zda má žalobkyně právo formulovat svůj petit tak, jak učinila při vědomí právní úpravy náhrady škody podle § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tak, že primární je naturální restituce a až sekundární peněžitá náhrada škody; d) zda je na zákonodárci či soudech formulovat povinnost k úhradě soudního poplatku a zda situace, kdy se soudu nepozdává, že žalobkyně má zaplatit podle soudu nízký soudní poplatek, může vést soud k sankčnímu rozhodnutí o zastavení řízení o celé žalobě. 10. Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení je založeno na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.). 11. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že primární petit (uložení povinnosti zrušit část změny územního plánu) patří do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví, což bylo důvodem pro zastavení řízení. Zdůrazňuje, že ve správním soudnictví se rozhoduje o žalobě (návrhu) přímo na zrušení části územního plánu a právní mocí rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je příslušná část územního plánu obce přímo zrušena, a není tedy uložena povinnost obci dalším postupem dosáhnout změny či zrušení svého územního plánu. Dovolatelka je toho názoru, že u žaloby na náhradu škody postupuje logicky, když dle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje primárně uvedením do předešlého stavu (naturální restituce) a jen není-li to dobře možné (anebo žádá-li tak poškozený), nahrazuje se škoda v penězích. Naturální restitucí je v případě předmětné žaloby uvedení právního postavení pozemků do stavu, ve kterém byly před účinností změny územního plánu. Dle žalobkyně předmětná věc tak, jak je formulován žalobní petit, nespadá do pravomoci a příslušnosti správních soudů, ale naopak do pravomoci a příslušnosti civilních soudů, a v dané věci tak nebyl důvod pro postup dle § 104b o. s. ř. Soud neměl řízení zastavit, měl primární petit posoudit a v případě shledání nemožnosti či nedůvodnosti tohoto petitu jej zamítnout. 12. Dovolatelka dále namítá, že soud nesprávně posoudil otázku zastavení řízení v případě žaloby s eventuálním petitem, když měl dle jejího názoru případně zastavit řízení o primárním petitu a pokračovat v řízení o eventuálním petitu. Dovolatelka poukazuje na závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, z nichž plyne, že soud se nejprve vypořádá s primárním petitem a poté v tom samém řízení jedná a rozhoduje o eventuálním petitu. Dovolatelka nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že jelikož se jedná o žalobu s eventuálním petitem, soud nemůže část žaloby vyloučit k samostatnému projednání a řízení zastavit jen ohledně primárního petitu. 13. Dovolatelka dále poukazuje na formalistický přístup soudů k dané věci a namítá, že jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. 14. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila. 16. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovol