23 Cdo 370/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 370/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2013 Spisová značka:23 Cdo 370/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.370.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 759 obch. zák. § 420 odst. 1 obch. zák. § 420 odst. 2 obch. zák. § 422 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 370/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Jančou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova 5, proti žalované OPPORTUNITY, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Durďákova 47, PSČ 613 00, identifikační číslo osoby 44015208, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16a, o zaplacení částky 38.810,- Kč s přísl. a odstranění vad, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 45/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2010, č. j. 44 Co 206/2009-149, takto: I. Dovolání se v části výroku pod bodem I., kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná byla zavázána žalobci do jednoho týdne od právní moci rozsudku u osobního automobilu, tov. zn. Renault Clio 1.4BBOCOF, rok výroby 1999, provést bezplatnou výměnu ráfků kol za původní dodávaná k vozidlu výrobcem, včetně přezutí kol a jejich vyvážení, zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. února 2009, č. j. 29 C 45/2002-109, uložil žalované dodat žalobci 13´ ráfky kol včetně pneumatik ve kvalitě odpovídající způsobilosti k provozu automobilu tovární značky Renault Clio 1.4BBOCOF specifikovaného ve výroku rozsudku a provést montáž těchto ráfků včetně jejich vyvážení na uvedený automobil oproti povinnosti žalobce vrátit žalované ráfky značky MONACO 14´ včetně pneumatik dodaných mu žalovanou spolu s uvedeným automobilem (výrok pod bodem I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16 396,16 Kč (výrok pod bodem II), v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 22 413,84 Kč, žalobu zamítl (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV a V). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl osobní automobil značky Renault Clio verze RT 14 5dv., rok výroby 1999, a že jako příslušenství k tomuto vozidlu byly žalobci dodány mimo jiné „al. kola značky Monaco s pneu“. Soud prvního stupně posoudil dodávku těchto kol jako příslušenství věci hlavní ve smyslu § 121 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na to, že kola samostatně nemohou existovat bez věci hlavní, resp. fakticky existovat mohou, ale neslouží bez věci hlavní svému účelu. Soud prvního stupně považoval za nerozhodné, zda byla kola, která dodala žalovaná žalobci na základě kupní smlouvy, na auto namontována či nikoliv. Z důkazního řízení přitom podle jeho závěru vyplynulo, že žalobce si předmětná kola z lehkých slitin vybral jakožto příslušenství automobilu, který byl předmětem koupě, neboť se při výběru řídil žalovanou předloženým katalogem a přiloženou tabulkou, z níž vyplývalo, že žalobcem vybraný typ ráfků je vhodný pro jím vybraný automobil. Ze závěrů znaleckého posudku znalce A. H. zadaného soudem vzal soud prvního stupně za prokázáno, že typy ráfků, které si žalobce vybral, a které mu byly žalovanou dodány, nejsou schváleny pro provoz na pozemních komunikacích v ČR pro předmětný typ automobilu dodaného žalobci. Žalovaná tedy dodala žalobci příslušenství automobilu, které trpí vadou, za které podle § 436 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) odpovídá. Uvedenou vadu příslušenství posoudil soud prvního stupně jako vadu podstatnou ve smyslu ustanovení § 345 odst. 2 obch. zák., neboť žalované bylo známo, že žalobce si typ ráfků vybíral pro užívání k objednávanému automobilu, a že pokud by věděl, že tento typ ráfků není pro kupovaný automobil schválen v ČR, nebude mít zájem na dodání takového zboží. Podle zjištění soudu prvního stupně uplatnil žalobce reklamaci uvedené vady u žalované dopisem ze dne 6. 3. 2001 a volbu svých nároků učinil až dopisem svého právního zástupce ze dne 28. 12. 2001. Žalobou uplatňovaná výměna ráfků kol a sleva z kupní ceny představuje podle závěru soudu prvního stupně uplatnění práva na odstranění vady zboží ve smyslu § 436 obch. zák., neboť v případě dodání neschválených ráfků kol s pneumatikami vadu nelze odstranit jinak, než dodáním ráfků kol s pneumatikami, které jsou pro daný typ automobilu schváleny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží i přiměřená sleva z kupní ceny, která odpovídá ceně rozdílu dodaných ráfků kol s pneumatikami neschválenými pro daný typ automobilu a ceny kol s pneumatikami vhodnými pro daný typ automobilu. Rozdíl těchto hodnot spočívá v kupní ceně daných ráfků kol a pneumatik v jejich nulové hodnotě, neboť pro žalobce byly zcela nepoužitelné. Z připojeného spisu Policie ČR soud prvního stupně zjistil, že za dodaná kola včetně disků a pneu bylo vynaloženo 16 396,16 Kč; tato kupní cena představuje podle závěru soudu rozdíl hodnoty, kterou by podle § 439 odst. 1 obch. zák. mělo zboží bez vad a hodnoto u, kterou mělo zboží dodané s vadou. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. srpna 2010, č. j. 44 Co 206/2009-149, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby byla žalovaná povinna provést bezplatnou výměnu ráfků kol za původní dodávaná výrobcem k vozidlu tovární značky Renault Clio 1.4BBOCOF, rok výroby 1999, včetně přezutí kol a jejich vyvážení a byla zavázána zaplatit částku 16 396,16 Kč, se zamítá (výrok pod bodem I), zamítavý výrok pod bodem III potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem obou stupňů (výrok pod bodem III a IV). Odvolací soud shledal odvolání žalobce nedůvodným, odvolání žalované důvodným. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu dostatečným způsobem zjistil skutkový stav, avšak nevyvodil z něj správné právní závěry. Odvolací soud se nejprve ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle ustanovení § 409 odst. 1 a § 410 odst. 1 obch. zák., jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky Renault Clio specifikovaný ve výroku rozsudku, a že uplatněný nárok je nutno posoudit jako nárok z odpovědnosti za vady ve smyslu ustanovení § 436 a 439 obch. zák.; ostatní závěry soudu prvního stupně považuje odvolací soud za nesprávné. Teorie i soudní praxe se shoduje na závěru, že na vztah automobil – kola (ráfky s pneumatikami) je nutno pohlížet jako na vztah věci hlavní a součásti věci ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. (kola jsou součástí automobilu). Soud prvního stupně nezkoumal, na jakých kolech žalobce z prodejny žalované odjel, takže vlastně nerozlišoval mezi dvěma možnými variantami: - žalobce odjel v automobilu s namontovanými 14-ti palcovými koly (varianta, kterou tvrdí žalobce) - žalobce odjel v automobilu s namontovanými 13-ti palcovými koly a 14-ti palcové měl „uloženy v zavazadlovém prostoru jako bonus“ (varianta, kterou tvrdí žalovaná). Podle závěru odvolacího soudu by však žalobci ani v případě prokázání skutkového stavu uvedeného pod prvou odrážkou žalovaný nárok nepříslušel. Nároky z odpovědnosti za vady prodávaného zboží váže obchodní zákoník na porušení smlouvy, jak vyplývá z § 436 a § 437 obch. zák. a co je vadou, resp. v jakém případě dochází k porušení smlouvy, upravuje § 422 a násl. obch. zák., podle nějž poruší-li prodávající povinnosti stanovené v § 420 obch. zák., má zboží vady. Odvolací soud dovodil z dokazování provedeného soudem prvního stupně a z dokazování, které zopakoval, že podle objednávky ze dne 10. 11. 1998 si žalobce u žalované objednal zboží, které mu bylo podle předávacího protokolu ze dne 8. 2. 1999 dodáno. Žalobce si oproti běžným typovým výrobkům uvedené kategorie vozů Renault Clio RT 14 jako zvláštní (ve smyslu navíc či jiné) objednal metalízu, klimatizaci, rádio, Al kola 183/60 R14, s „komerčním označením“ Al kola Monaco 14´, dále mlhovky a „assistance“. Z předávacího protokolu ze dne 8. 2. 1999 dovodil odvolací soud, že žalobce převzal automobil v provedení, jaké bylo ve smyslu § 420 odst. 1 obch. zák. mezi účastníky dohodnuto a nic jiného. Tuto skutečnost shledal významnou pro posouzení uplatněného nároku a dospěl k závěru,