23 Cdo 3706/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3706/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3706/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3706.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky z prodlení Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 48 odst. 2 obč. zák. § 121 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3706/2022-634 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce statutárního města Ostrava, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, identifikační číslo osoby 00845451, zastoupeného Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalované AMADEUS Real Estate, a.s., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13, identifikační číslo osoby 27241131, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhde, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, o peněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 204/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 36 Co 125/2022-592, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 34 558 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení (po rozšíření žaloby a jejím částečném zpětvzetí a poté, co byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2020, č. j. 27 C 204/2013-312, žaloba pravomocně zamítnuta co do částky 54 149 518,96 Kč) domáhal po žalované zaplacení částky 15 208 09,93 Kč na základě kupní smlouvy a smlouvy o předkupním právu ev. č. 1625/2009/LPO ze dne 29. 5. 2009 včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 22. 10. 2009 (dále jen „kupní smlouva“). Konkrétně požadoval zaplacení částky 1 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2013 do zaplacení a částky 1 680 481,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 4. 2014 do zaplacení jako částí smluvní pokuty (které nezanikly započtením) za prodlení žalované s úhradou roční splátky kupní ceny (splatné do konce ledna 2013), dále částky 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2013 do zaplacení tvořené dvěma smluvními pokutami po 1 000 000 Kč za předčasné podání žádosti o vydání územního rozhodnutí žalovanou a nepodání řádné žádosti o vydání územního rozhodnutí, částky 5 240 512,83 Kč odpovídající zákonným úrokům z prodlení žalované s úhradou částí smluvních pokut (které již v mezidobí zanikly započtením) za její prodlení se zaplacením splátek kupní ceny a částky 4 987 016,06 Kč jako zákonných úroků z prodlení žalované s úhradou pěti splátek kupní ceny (ve výši vždy 4 154 003,80 Kč splatných do 31. 1. 2013, 31. 1. 2014, 31. 1. 2015, 31. 1. 2016 a 31. 1. 2017), a to vždy za dobu od prvního dne prodlení do dne 12. 3. 2018, kdy žalobce od kupní smlouvy odstoupil. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 12. 2021, č. j. 27 C 204/2013-477 (druhým v pořadí), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 300 000 Kč s příslušenstvím, částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím, částku 1 680 481,04 Kč s příslušenstvím, částku 5 240 512,83 Kč a částku 4 987 016,06 Kč (výrok I), řízení zastavil co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 770 019 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 40 /1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť mezi účastníky byla dne 29. 5. 2009 uzavřena smlouva týkající se prodeje nemovitostí, v níž žalobce nevystupoval jako samosprávná jednotka při zajišťování veřejných potřeb podle § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), nýbrž jako vlastník nemovitostí při jejich prodeji. Mimo jiné uzavřel, že žalobce od smlouvy odstoupil dne 12. 3. 2018. Ve vztahu k žalobcem požadovanému nároku na zaplacení částky 4 987 016,06 Kč jako úroků z prodlení žalované s úhradou splátek kupní ceny za dobu do odstoupení od smlouvy soud prvního stupně konstatoval, že úprava v zákoně č. 40/1964 Sb. nevycházela ze zásady, že příslušenství automaticky následuje osud věci hlavní, a že podle § 48 odst. 2 obč. zák. se odstoupením od smlouvy smlouva od počátku ruší, výjimku z popsaného pravidla tvoří pouze případy, kdy se smluvní strany dohodnou, že některá práva a povinnosti odstoupením od smlouvy nezanikají. Měl přitom za zjištěné, že žádné smluvní ujednání nestanovilo, že by po odstoupení od smlouvy měl žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení se splátkami kupní ceny. Poukázal však na závěry odborné literatury a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle kterých sice odstoupením od smlouvy zaniká hlavní závazek, jakož i vedlejší závazek sloužící k jeho zajištění, nezaniká však nárok na smluvní pokutu, která je samostatným majetkovým nárokem. Dovodil, že i nárok na úrok z prodlení existuje a trvá i po odstoupení od kupní smlouvy, když plní sankční a sanační funkci. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které příslušenství tvoří věci samostatné, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů. Jelikož ke dni odstoupení od kupní smlouvy existoval nárok na zaplacení úroků z prodlení s úhradou jednotlivých splátek kupní ceny, soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení od 1. 2. 2013, 1. 2. 2014, 1. 2. 2015, 1. 2. 2016 a od 1. 2. 2017, a to vždy do dne 12. 3. 2018, kdy žalobce odstoupil od smlouvy, v souhrnné výši 4 987 016,06 Kč. 4. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolaní žalované proti výroku I a III rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil ohledně částky 4 987 016,06 Kč tak, že se žaloba zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 352 807,37 Kč (výrok II). 5. Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel mimo jiné ze zjištění, že mezi žalobcem (prodávajícím) a předchůdkyní žalované (kupující) byla dne 29. 5. 2009 uzavřena kupní smlouva a smlouva o předkupním právu, ev. č. 1625/2009/LPO a následně dne 22. 10. 2009 její dodatek č. 1. Na základě kupní smlouvy měly být na žalovanou převedeny nemovitosti a movité věci za účelem výstavby projektu OC Ostravica oproti zaplacení sjednané kupní ceny ve výši 83 227 545,56 Kč. K převodu nemovitostí mělo dojít až úplným zaplacením kupní ceny. Úhrada kupní ceny byla sjednána tak, že 50 % celkové kupní ceny za nemovité věci ve výši 41 540 038 Kč a kupní cenu ve výši 147 469,56 Kč s daní z přidané hodnoty za věci movité uhradí žalovaná žalobci do 30 dnů od uzavření smlouvy a zbývající část pak v ročních splátkách ve výši 5 % z kupní ceny za věci nemovité, tj. 4 154 003,80 Kč splatných vždy každý kalendářní rok dopředu nejpozději do 31. 1. příslušného kalendářního roku počínaje rokem 2010, a to až do získání oprávnění k užívání objektu dle čl. VI odst. 1 kupní smlouvy s doplatkem neuhrazené části kupní ceny, nejdéle do okamžiku, kdy bude celková kupní cena zcela uhrazena. Rovněž bylo v čl. IV. odst. 3 kupní smlouvy ujednáno, že neuhradí-li žalovaná jakoukoliv část kupní ceny ve sjednané výši, je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za každý den prodlení. Při prodlení delším než 20 dnů má žalobce právo odstoupit od kupní smlouvy. Odstoupí-li žalobce od kupní smlouvy, je žalovaná povinna uhradit žalobci veškeré náklady vzniklé v souvislosti s kupní smlouvou a dále smluvní pokutu ve výši 5 000 000 Kč. V čl. VII. odst. 1 kupní smlouvy si strany ujednaly, že vedle případů uvedených ve smlouvě mohou dále odstoupit od kupní smlouvy i v případech uvedených v platných právních předpisech, a to vždy s účinností od doručení písemného vyhotovení oznámení o odstoupení druhé smluvní straně. Doručením oznámení o odstoupení se kupní smlouva ruší a s účinky ex tunc zanikají všechna práva a povinnosti smluvních stran podle kupní smlouvy a obě smluvní strany jsou si povinny vzájemně vrátit vše, co si do tohoto okamžiku poskytly. Bez ohledu na předcházející větu, odstoupením od smlouvy nezaniká právo kterékoliv smluvní strany na smluvní pokuty, povinnosti smluvních stran vyplývající z čl. VII odst. 2 kupní smlouvy (týkající se vypořádání vztahů z případného předkupního práva – poznámka Nejvyššího soudu), náhradu škody, nárok na vydání bezdůvodného obohacení a ostatní ustanovení kupní smlouvy do té míry, do jaké se týkají urovnání v případě odstoupení od smlouvy. Nemo