23 Cdo 3859/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3859/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2011 Spisová značka:23 Cdo 3859/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3859.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Dotčené předpisy:§ 672a obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3859/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně BIOSAN, spol. s r.o., se sídlem v Blučině, Cézavy 627, PSČ 664 56, IČO 25318489, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému J. R., zastoupenému JUDr. Patrikem Girglem, advokátem, se sídlem ve Vyškově, Dědická 14, o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 118/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2009, č. j. 14 Cmo 6/2009-148, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2009, č. j. 14 Cmo 6/2009-148, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 43 Cm 118/2005-112, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 43 Cm 118/2005-112, zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení (dále jen „smlouva“). Podle článku I je předmětem smlouvy vyhledávání zájemců o koupi zboží z nabídky zastoupeného, uzavírání objednávek (kupních smluv) jménem zastoupeného a na jeho účet a distribuce zboží. V článku II odst. 4 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný je povinen uchovávat v tajnosti skutečnosti související s výkonem činnosti obchodního zástupce. Předmětné informace nesmí zneužít ke svému prospěchu nebo prospěchu někoho jiného. V článku III smlouvy bylo ujednáno, že obchodní zástupce nebude vykonávat činnost obchodního zástupce pro jiné výrobce a obchodníky provozující činnost stejného druhu a s týmž sortimentem jako zastoupený. V článku VI odst. 2 smlouvy byla sjednána povinnost platit smluvní pokutu mj. pro případ porušení povinností podle článku II odst. 4 a článku III ve prospěch zastoupeného ve výši 500 000 Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaný nabízel při osobní návštěvě zákazníkům jako prodejce kromě zboží společnosti BIOSAN i biotronovou lampu, resp. biotronový zářič, což nebyly výrobky žalobkyně.Soud prvního stupně rovněž zjistil, že žalobkyně uskutečňovala plošnou letákovou akci, ve které prostřednictvím pošty doručovala do domácností leták nabízející léčení chorob uvedených na letáku přírodní metodou. Jednalo se o léčení bez přístroje. Soud prvního stupně dovodil, že pro porušení povinnosti podle článku III smlouvy bylo třeba, aby žalovaný vykonával činnost obchodního zástupce pro výrobce a obchodníky obchodující s týmž sortimentem jako žalobkyně. Za takový nelze považovat obchodování na jedné straně s kočičími dekami a na straně druhé s výrobkem Biolampa, byť by tyto výrobky mohly mít obdobný léčebný účinek. Žalobkyně dle letáku nabízela léčbu bez přístroje, žalovaný pak nabízel k léčbě přístroj (biolampa ke své funkci potřebuje napájení elektrickým proudem). Z letáků současně nebylo zjištěno, že by měla být léčena stejná onemocnění, když např. žalovaný nabízí léčení kožních onemocnění, k čemuž dle úsudku výrobek žalobkyně nebylo možno použít. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaný tím, že nabízel výrobek Biolampa, neporušil článek III smlouvy, podle které nabízel výrobek žalobkyně kočičí deka. Soud prvního stupně dále uzavřel, že ačkoli žalovaný při návštěvě na adresách dodaných mu žalobkyní nabízel i jiný výrobek než výrobek žalobkyně, neporušil tím článek II odst. 4 smlouvy, jelikož žalobkyně při sjednávání smlouvy adresy zájemců jako důvěrné neoznačila (§ 271 obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. května 2009, č. j. 14 Cmo 6/2009-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Pro posouzení věci je dle odvolacího soudu především rozhodné samotné znění smlouvy o obchodním zastoupení mezi žalobkyní a žalovaným. Odvolací soud dospěl k závěru, že ustanovení článku VI odst. 2 smlouvy, ve kterém byla sjednána smluvní pokuta ve prospěch zastoupeného ve výši 500 000 Kč pro případ porušení povinnosti podle článku II odst. 4 a článku III smlouvy, je určité a zakládá vznik nároku na smluvní pokutu pro případ, že by žalovaný porušil vůči žalobkyni své povinnosti buď podle článku II odst. 4 nebo podle článku III smlouvy. K tomu však v tomto případě nedošlo. Ve smlouvě není nikde uveden popis ani obecná charakteristika zboží, které by měl žalovaný podle smlouvy nabízet. Z toho vyplývá neurčitost článku III smlouvy, v němž se žalovaný zavázal, že po dobu platnosti smlouvy a po dobu dvou let po jejím ukončení nebude vykonávat činnost obchodního zástupce pro jiné výrobce a obchodníky provozující činnost stejného druhu a s týmž sortimentem jako zastoupený. O jaké zboží se mělo jednat, nelze z textu smlouvy zjistit. Z toho důvodu je článek III smlouvy neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud dovodil, že jako konkurenční doložka by bylo toto ujednání neplatné rovněž pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 obč. zák. a § 672a odst. 2 obch. zák., jelikož v něm chybí vymezení území, na kterém žalovaný neměl vykonávat činnost obchodního zástupce, přičemž nelze dovozovat, že žalovaný byl obchodním zástupcem žalobkyně pro území České republiky. Při posuzování, zda žalobkyni mohl vzniknout nárok na smluvní pokutu pro porušení povinnosti stanovené v článku II odst. 4 smlouvy, dospěl odvolací soud k závěru, že ochranu osobních údajů získaných obchodním zástupcem upravuje ustanovení § 657 obch. zák. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by žalovaný získané adresy zájemců o koupi výrobků od žalobkyně využil k tomu, aby zájemcům nabídl pouze tzv. biotronovou lampu. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozovala již z toho, že žalovaný při návštěvě nabízel zájemcům kromě výrobků žalobkyně také tzv. biotronovou lampu, o které žalobkyně tvrdí, že je konkurenčním výrobkem. S ohledem na neurčitost článku III smlouvy nelze zjistit, ohledně jakého jiného zboží neměl žalovaný současně vykonávat činnost obchodního zástupce. Jelikož žalovaný nabízel na získaných adresách jak výrobky žalobkyně, tak jiné výrobky (nikoli tedy pouze jiné než výrobky žalobkyně), nelze dovodit, že by žalovaný získané informace o adresách zájemců zneužil ve svůj prospěch. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni vůči žalované nevzniklo právo na smluvní pokutu ani pro porušení článku II odst. 4 smlouvy. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Za otázky zásadního právního významu dovolatelka považuje tyto právní problémy: a) jaké jsou minimální náležitosti konkurenční doložky podle § 672a obch. zák., zejména zda je možné aplikovat per analogiam ustanovení § 653 obch. zák. na ustanovení o konkurenční doložce; b) zda konkurenční doložka musí dle § 672a obch. zák. obsahovat jmenované určení sortimentu/služeb, na které dopadá, či zda je dostatečné vymezení odkazem na zboží/služby zastoupeného; c) zda jednání obchodního zástupce, který na adresách zákazníků zastoupené, které byly získány cílenou reklamní kampaní a které obsahují údaje osob majících zájem o určitý typ zboží, prodává zboží jiné společnosti, která má ke zboží zastoupeného konkurenční povahu, představuj zneužití informací poskytnutých žalobkyní. Dovolatelka předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že konkurenční doložka dle článku III smlouvy je neplatná pro svou neurčitost a pro absenci vymezení území, na něž se vztahuje. Kogentní § 672a obch. zák. stanovuje, že obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však 2 roky po ukončení smlouvy, na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla