23 Cdo 3895/2011 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3895/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Š. P., zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, proti žalované SUZUKI MOTOR CZECH, s.r.o., se sídlem v Praze 7, U Průhonu čp. 1079/40, PSČ 170 00, IČO 25601121, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 82/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 367/2010-101, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 367/2010-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. září 2010, č. j. 6 Cm 82/2010-68, zrušil rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. Rsp 534/07 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobce se domáhal zrušení rozhodčího nálezu na základě tvrzení, že rozhodčí soud neměl pravomoc rozhodčí nález vydat z důvodu neexistence rozhodčí smlouvy mezi účastníky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce si u zájmového sdružení právnických osob CZ.NIC, jakožto správce doménových jmen „cz“, zaregistroval doménové jméno „suzuki.cz“, a to na základě Pravidel a postupů při registraci doménových jmen, vydaných tímto sdružením. V důsledku toho souhlasil s Pravidly alternativního řešení sporů, které by mohly vzniknout mezi žalobcem jako držitelem doménového jména a třetí osobou. Z těchto pravidel mimo jiné vyplývá, že třetí osoba, která se domnívá, že registrací konkrétního doménového jména byla dotčena její práva, může se rozhodnout řešit tento spor buď s využitím obecného soudu, nebo s využitím Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. V takovém případě je držitel doménového jména na základě zmíněné rozhodčí veřejné nabídky povinen podrobit se tomuto řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci, Š. P., byla rozhodčí žaloba doručena dne 26. června 2007. Žalobce se k této žalobě vyjádřil svým písemným podáním ze dne 9. července 2007, doručeným rozhodčímu soudu dne 11. července 2007. Ve vyjádření namítl především nedostatek pravomoci rozhodčího soudu. Z usnesení rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR ze dne 22. února 2007, sp. zn. Rsp 851/06, soud zjistil, že rozhodčí soud se v tomto řízení zabýval svou pravomocí vyplývající z čl. 18.1 Pravidel registrace doménových jmen „cz“ a dospěl k závěru, že má pravomoc ve věci rozhodovat. Soud prvního stupně se ztotožnil s názorem žalobce ohledně neplatnosti rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto řízení formou veřejné rozhodčí nabídky. Vyšel z § 276 a násl. obchodního zákoníku (dále jako „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že pokud držitel doménového jména projevil vůli ve vztahu k neurčitému počtu osob uzavřít s nimi rozhodčí smlouvu pro případ řešení sporů vzniklých z registrace domén, musela by třetí osoba, která by byla registrací doménového jména držitelem tohoto jména dotčena, tomuto držiteli jakožto navrhovateli oznámit, že veřejný návrh na uzavření smlouvy přijímá. A navrhovatel by musel přijetí návrhu potvrdit. V takovém případě by bylo možné uvažovat o uzavření rozhodčí smlouvy formou veřejné rozhodčí nabídky. Avšak oznámení třetí osoby se nemůže stát formou podání žaloby k rozhodčímu soudu. V takovém případě chybí konsenzus, tj. vzájemná shoda vůle navrhovatele a jejího akceptanta. Soud prvního stupně proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí za použití § 31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jako „ZRŘ“). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, č. j. 3 Cmo 367/2010-101, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na zrušení rozhodčího nálezu zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Odvolací soud převzal pro odvolací řízení veškerá skutková zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Dle odvolacího soudu stojí posouzení věci na teleologickém výkladu § 278 obch. zák. ve vazbě na následující ustanovení § 279 obch. zák. Potvrzení ze strany navrhovatele není v tomto případě podstatné, jelikož návrh je dán vůči každému, kdo má za to, že je ve svých právech registrací domény dotčen. Veřejný návrh v daném případě splňuje všechny náležitosti dané § 276 obch. zák. a není na závadu, že je dán a spojen s určitou žádostí o registraci. Veřejný návrh vyhlášený jako součást podmínek v návrhu na registraci doménového jména je v souladu s úpravou uzavření rozhodčí smlouvy, dané v § 3 odst. 2 ZRŘ. Lhůtu přijetí podáním žaloby u rozhodčího soudu je v daném případě nutno rovněž považovat za přiměřenou. V těchto případech záleží přiměřenost na tom, kdy a za jakých okolností k podání žaloby došlo, přičemž sama žaloba „příjemce návrhu“ a její následné doručení „navrhovateli“, tj. osobě činící veřejný návrh, vyhovuje „oznámení o přijetí návrhu“. Dále odvolací soud podotknul, že nic nebrání posoudit daný právní vztah i jako smlouvu uzavřenou ve prospěch třetího (§ 50 občanského zákoníku, dále jako „obč. zák.“). Názory žalobce, že se jedná o vnucení a nikoli dobrovolné přijetí Pravidel registrace, odvolací soud odmítnul. Zájemce o doménové jméno má možnost volby, zda se chce prezentovat na internetu nebo ne a jakou k tomu zvolí doménu. Tedy zda národní českou (.cz) nebo jinou národní, doménu Společenství (.eu) nebo vrcholovou generickou doménu (.com, .org, .net apod.). Žalobce dobrovolně zvolil doménové jméno v prostředí národní domény .cz, a to při vědomí pravidel registrace. Odvolací soud tedy dovodil, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena rozhodčí smlouva podle § 2 a § 3 ZRŘ, a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uplatňuje § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který posoudil tzv. veřejnou rozhodčí nabídku jako veřejný návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 276 a násl. obch. zák. Z ustanovení § 277 obch. zák. vyplývá, že veřejný návrh je zásadně odvolatelný. Jestliže je veřejná rozhodčí nabídka v rozporu s tímto kogentním ustanovením stanovena jako neodvolatelná, je nutné tento veřejný návrh považovat za absolutně neplatný v souladu s § 39 obč. zák. Obchodní zákoník počítá s časovým omezením veřejné nabídky, tj. s konkrétně stanovenou či přiměřenou lhůtou pro akceptaci veřejné nabídky. Jestliže nebyla ve veřejné rozhodčí nabídce stanovena konkrétní lhůta, pak platí lhůta přiměřená. Odvolacím soudem dovozená akceptace nabídky ze strany žalované podáním žaloby k rozhodčímu soudu s ohledem na datum podání žaloby jistě nelze označit za akceptaci ve lhůtě přiměřené. Navíc z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není seznatelné, jakým způsobem dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že akceptace veřejné rozhodčí nabídky formou podání žaloby k Rozhodčímu soudu byla učiněna ve lhůtě přiměřené. Takový postup zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Smyslem a účelem ustanovení § 276 a násl. obch. zák. je umožnit v obchodních závazkových vztazích jednostranné neadresné právní úkony směřující k uzavření smlouvy, jejichž obsah odpovídá ustanovení § 269 obch. zák. a nikoli k uzavření rozhodčí smlouvy, tj. k založení pravomoci rozhodčího soudu, což je otázka čistě procesní, nikoli hmotněprání. Dovolatel se dále neztotožňuje s extenzivním výkladem § 278 obch. zák. Dle dovolatele veřejná rozhodčí nabídka nestanoví, že smlouva bude uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly ve lhůtě v něm určené. Dovolatel se dále domnívá, že kogentní ustanovení § 278 obch. zák. nelze vykládat jinak, než že k platnému uzavření smlouvy je třeba potvrzení ze strany navrhovatele (dovolatele), v čemž se ostatně shoduje i s právní teorií. Jelikož v projednávané věci k potvrzení ze strany navrhovatele nedošlo, nemohla být platně uzavřena rozhodčí smlouva. Odvolací soud se rovněž nezabýval otázkou zveřejnění návrhu, což je rovněž podmínkou pro aplikaci § 276 a násl. obch. zák. Pro absenci zveřejnění nelze veřejnou rozhodčí nabídku posuzovat jako veřejný návrh na uzavření smlouvy. Žalobce měl doménové jméno registrováno na fyzickou osobu, a jako takový byl i žalován. Dovolatel má tedy za to, že se mezi ním a sdružením CZ NIC i žalovanou jednalo o soukromoprávní vztah. Aplikace obchodního zákoníku na jejich závazkové vztahy nebyla platně ujednána ve smyslu ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. Dovolatel proto namítá, že jestliže se odvolací soud touto otázkou vůbec nezabýval, pak zatížil rozhodnutí pochybením, jež zakládá jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Dovolatel je přesvědčen, že v