23 Cdo 3904/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3904/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2012 Spisová značka:23 Cdo 3904/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3904.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 536 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.9.2012I.ÚS 3681/12JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto3.12.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3904/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně MIGO, s.r.o., se sídlem v Praze 5 - Hlubočepích, Štěpařská 809/24, PSČ 152 00, IČO 64939235, zastoupené JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem v Praze 8 - Kobylisích, U Nádrže 625/6, proti žalované K. S. zastoupené JUDr. Dagmar Friedlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Čimelická 957, s adresou pro doručování Praha 5 - Hlubočepy, Werichova 1145/29, o zaplacení částky 873 343 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 119/2007, o dovoláních obou účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-143, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-155, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-143, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-155, ve výroku pod bodem I v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2008, č. j. 45 Cm 119/2007-105, ve výroku pod bodem I ohledně povinnosti žalované k zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 27. 1. 2007 do zaplacení, a ve výrocích pod body II a III, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2008, č. j. 45 Cm 119/2007-105, ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 27. 1. 2007 do zaplacení, a ve výroku pod bodem II se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-143, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-155, ve výroku pod bodem I v rozsahu, ve kterém odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalobu ve zbývající části zamítl, se zamítá. III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobkyně i žalované odmítají. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2008, č. j. 45 Cm 119/2007-105, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 873 343 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 863 876 Kč od 27. 1. 2007 do zaplacení, a to v sazbě určené pro každé pololetí součtem repo sazby vyhlášené Českou národní bankou ve Věstníku ČNB platné k prvnímu dni toho kterého pololetí a 7% bodů (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako „dodavatelka“ uzavřela dne 2. 5. 2003 s žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo č. 030505 (dále jen „smlouva o dílo“). Předmětem této smlouvy bylo zajištění administrativních prací, jednání s projektanty a rozpočtáři za účelem zpracování projektů a rozpočtů k provedení stavebních úprav po záplavách v srpnu roku 2002. Žalobkyně se zavázala pro zajištění projektů vybrat zhotovitele díla, projektanty a rozpočtáře dle vlastního výběru. K rozpočtům stavební části oprav objektů se zavázala zajistit smlouvou určeného rozpočtáře, pana M. L. Cena díla byla sjednána ve výši 4 % z částky každého jednotlivého rozpočtu včetně DPH s tím, že každý jednotlivý rozpočet či projekt bude předán společnosti URGON, s.r.o., a po následném odsouhlasení žalovanou bude přiložen k patřičné smlouvě o dílo. Žalobkyně pro žalovanou v souladu se shora citovanou smlouvou zajistila zpracování pěti rozpočtů panem M. L., a to dne 16. 6. 2003. Žalovaná rozpočty odsouhlasila. Žalobkyně žalované vyúčtovala provedení díla v souladu se smlouvou fakturou č. 03/01/021 ze dne 20. 7. 2003, splatnou dne 6. 8. 2003, znějící na částku 171 234 Kč. Žalovaná fakturu převzala, uhradila ji dne 8. 9. 2006. V souvislosti s tím vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 863 876 Kč fakturou splatnou dne 26. 1. 2007, kterou žalovaná neuhradila. Dne 7. 4. 2008 žalovaná dopisem doručeným žalobkyni téhož dne na jednání soudu dílo provedené žalobkyní na základě smlouvy o dílo reklamovala. Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako smlouvu o dílo. Dospěl k závěru, že žalobkyně dílo podle předmětné smlouvy předala žalované, která je bez připomínek převzala. K tvrzené námitce vadnosti zpracovaných rozpočtů soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaná dílo převzala v roce 2003 a reklamaci vad díla u žalobkyně uplatnila až při ústním soudním jednání dne 7. 4. 2008. Žalovaná neprokázala, že by vady vytýkala žalobkyni již dříve. Soud prvního stupně odmítl i námitku žalované ohledně aplikace § 562 odst. 3 obch. zák. ve spojení s § 428 obch. zák. Vady díla nebyly důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání díla, jelikož žalobkyně nebyla odborníkem v dané oblasti a na provedení rozpočtů si najala jinou osobu, s níž žalovaná souhlasila. Kdyby žalobkyně o vadách díla věděla, jistě by je u rozpočtáře pana L. reklamovala, což v řízení nebylo zjištěno. Rovněž svědek P. J., který v roce 2003 pracoval na pobočce v B. jako likvidátor pojišťovny Kooperativa a který na základě rozpočtů vypracovaných panem M. L. následně plnil žalované, žádné vady rozpočtů neshledal. S ohledem na to dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná neuplatnila práva z odpovědnosti za vady díla bez zbytečného odkladu, a proto jí s ohledem na námitku žalobkyně stran opožděnosti reklamace díla nepřiznal právo z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně odmítl i námitku žalované ohledně aplikace § 388 odst. 2 písm. a) obch. zák., která je s ohledem na absenci pohledávky žalované za žalobkyní zcela bezpředmětná. Jelikož soud prvního stupně dospěl k závěru, že reklamace byla provedena opožděně a žalované nelze přiznat právo z odpovědnosti za vady, soud prvního stupně neprováděl další dokazování v otázce vadnosti rozpočtů. Soud prvního stupně se dále neztotožnil s tvrzením žalované stran absolutní neplatnosti ujednání o ceně obsaženém v předmětné smlouvě o dílo dle ustanovení § 758 odst. 1 obch. zák., jelikož smlouva o dílo stojí na dispozitivní úpravě vzájemných vztahů, a proto mezi účastníky platí nikoli zákonem regulovaná cena, ale cena sjednaná. Smluvní pokutu požadovanou žalobkyní soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 300 obch. zák. Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů soud přihlédl k délce prodlení žalované a k její platební morálce, která nebyla dobrá. Proto soud prvního stupně dovodil, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení je v souladu s dobrými mravy a není nepřiměřeně vysoká. Současně žalobkyni přiznal i právo na úroky z prodlení s úhradou faktury ze dne 20. 7. 2003, č. 03/01/021, splatné 6. 8. 2003, ve výši 2 % ročně, tj. 9 467 Kč, a zákonný úrok z prodlení se zaplacením smluvní pokuty. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-143, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2009, č. j. 4 Cmo 241/2008-155, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 109 467 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 109 467 Kč od 27. 1. 2007 do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené ČNB pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení žalované, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, ve zbývající části se žaloba zamítá (výrok pod bodem I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně s tím, že opakoval důkaz smlouvou o dílo. Odvolací soud zjistil, že ve smlouvě o dílo byla dohodnuta možnost dílčího plnění – po jednotlivých rozpočtech či projektech. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že splněním povinnosti provést část díla vzniklo žalobkyni právo na zaplacení tohoto dílčího plnění, nebo