23 Cdo 4143/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4143/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2016 Spisová značka:23 Cdo 4143/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4143.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 4. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.5.2016IV.ÚS 1474/16JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto28.6.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4143/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce D. H., zastoupeného Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Foerstrova 712, PSČ 738 01, proti žalované České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, o zaplacení částky 1 080 000 Kč s příslušenstvím, ve věci místní příslušnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 160/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2015, č. j. 57 Co 385/2015-37, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19. března 2015, č. j. 54 C 160/2014-21, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok pod bodem I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému (výrok pod bodem II). Rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětem sporu je plnění z pojistné smlouvy a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobce uvažoval o místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě podle ustanovení § 87 o. s. ř., tedy o místní příslušnosti dané na výběr. Vzhledem k tomu, že žalovaná sídlí v Praze 1, rozhodl v souladu s ustanovením § 105 odst. 2 o. s. ř. o postoupení věci soudu místně příslušnému. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. června 2015, č. j. 57 Co 385/2015-37, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že z obsahu žaloby nelze dospět k závěru, že by žalobce podáním žaloby u Okresního soudu v Ostravě projevil úmysl zvolit si tento soud jako místně příslušný, neboť z žaloby nejsou zjevné žádné okolnosti, který by svědčily pro možnost příslušnosti dané na výběr. Řízení je ovládáno zásadou perpetuatio fori, žalobce proto nemůže v odvolání doplňovat skutečnosti rozhodné pro posouzení místní příslušnosti. Nadto odvolací soud dodal, že ani skutečnosti, kterými žalobce odůvodňuje odvolání, nejsou způsobilými k přijetí závěru, že se spor týká organizační složky žalované se sídlem v obvodu Okresního soudu v Ostravě. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť soudy se při rozhodování o místní příslušnosti odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatele jsou splněny podmínky pro místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě, neboť v obvodu tohoto soudu dovolatel uzavřel předmětné smlouvy s pracovníky poboček, které jsou výslovně uvedeny v žalobním návrhu. Tyto pobočky sídlí v Ostravě a jsou prostorově odlišeny od sídla žalované v Praze. V obvodu Okresního soudu v Ostravě rovněž žalobce podával veškeré žádosti, výzvy k plnění, jednal s pracovníky žalované. Místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě je dle žalobce odůvodněna i procesní ekonomií a hospodárností, neboť zde mají bydliště i všichni svědci navržení žalobcem. Dovolatel zvolil místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě již tím, že u něj podal žalobu. Dovolatel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 23 Cdo 3176/2014, zdůraznil, že za organizační složku je třeba považovat i provozovnu žalované, a to bez ohledu na to, zda je tato provozovna zapsána v obchodním rejstříku či nikoli. Z těchto důvodů dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu spolu s předcházejícím rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se nevyslovuje místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě a věc se nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Důvodnou není námitka dovolatele, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 23 Cdo 3176/2014. V tomto rozhodnutí dovolací soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 26 Cdo 1975/2014, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. prosince 1965, sp. zn. 5 Co 616/65, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 50/1966) uzavřel, že ustanovení § 87 písm. c) o. s. ř. lze použít i v případě, že nižší složka, které se spor týká, nemá právní subjektivitu. Dovolací soud rovněž zopakoval, že provozovna je ve smyslu § 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, organizační složkou podniku. V nyní posuzované věci však soudy obou stupňů nepostupovaly v rozporu s výše uvedeným závěrem. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozhodnutí soudu prvního stupně, soudy vyslovily místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě z důvodu, že z žaloby nevyplývá úmysl žalobce zvolit si ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř. místní příslušnost soudu danou na výběr. Dovolací soud již v rozhodnutí ze dne 22. ledna 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 29/1976, konstatoval, že pro místní příslušnost soudu podle ustanovení § 87 písm. c) o. s. ř. není nezbytné, aby se této příslušnosti výslovně žalobce dovolal, ale je rozhodující, zda v žalobě uvedl skutečnosti, které tuto na výběr danou příslušnost odůvodňují. Žalobce v žalobě ze dne 12. května 2014 jako žalovanou uvádí „Českou pojišťovnu a. s., Region severní Morava, agentura Ostrava“. K okolnostem uzavření smlouvy uvádí, že pojistnou smlouvu uzavřel s agentem žalované. Souvislost s ostravskými pobočkami žalované žalobce uvádí až v souvislosti s reklamací poskytnutého pojistného plnění. Dovolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, že z žaloby nevyplývá, že by se žalobce dovolával místní příslušnosti na výběr dané. Z jím uvedených okolností nelze ani dovodit, že by se spor týkal některé z poboček žalované v Ostravě, neboť vztah k těmto pobočkám je dán pouze v souvislosti s reklamací žalobce. Odmítnout je třeba i tvrzení žalobce, že místní příslušnost si zvolil již tím, že u Okresního soudu v Ostravě podal žalobu. Z žaloby totiž nevyplývá, že by se spor měl týkat některé z poboček žalované v obvodu Okresního soudu v Ostravě. Soud tedy neměl k dispozici žádné informace, z nichž by na provedení volby příslušnosti na výběr dané, mohl usuzovat. Přiléhavá není ani argumentace dovolatele, že místně příslušným by měl být Okresní soud v Ostravě i s ohledem na hospodárnost řízení a procesní ekonomii. Tímto dovolatel směřuje spíše k delegaci vhodné podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., nikoli k místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud ustáleně judikuje, že k přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a ze závažných důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 3/2012 a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1998 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně o