23 Cdo 454/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 454/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2012 Spisová značka:23 Cdo 454/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.454.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 9 odst. 4 předpisu č. 222/1994Sb. § 415 obč. zák. § 427 obč. zák. § 432 obč. zák. § 428 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 454/2012-428ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 24729035, proti žalované HYDROGEOLOGIE CHRUDIM spol. s r.o., se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 10, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 47470631, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 425.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 200/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soud v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. 1 Cmo 128/2010-392, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. 1 Cmo 128/2010-392, se ve výroku I. 2), jímž byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 212.500,- Kč s úrokem z prodlení z této částky v sazbě 10 % p.a. od 15. února 2001 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 425.000,- Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody, která jí měla vzniknout v důsledku skutečnosti, že při hloubení vrtu žalovanou došlo ke vzlétnutí vodícího drátu do rozvodny 35 kV Tuněchody, k její poruše a následně k přerušení dodávky elektrické energie pro společnost CUKRSPOL Praha – Modřany, a.s., Cukrovar Hrochův Týnec. Tato společnost vyúčtovala žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, škodu a žalobkyně vyúčtovanou škodu uhradila. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 43 Cm 200/2001-350, zamítl žalobu na zaplacení částky 425.000,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky a vůči České republice (body II., III. a IV. výroku). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci žalovaná odpovídá žalobkyni, resp. jejímu předchůdci dle ustanovení § 423 (správně § 432) občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) za škodu vyvolanou povahou zvlášť nebezpečného provozu, kdy za tuto škodu odpovídá provozovatel bez zřetele na zavinění, když k poškození rozvodny v Tuněchodách došlo v důsledku výbuchu při povádění trhacích prací. Žalovaná tak odpovídá za škodu, která při výbuchu vznikla na rozvodně v Tuněchodách, neodpovídá však za škodu třetí osobě, která této osobě vznikla v důsledku přerušení dodávek elektrické energie, protože dle ustanovení § 9 odst. 4 a odst. 7 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (dále jen „zákon č. 222/1994 Sb.“), má dodavatel právo omezit nebo přerušit dodávky energie podle uzavřené smlouvy v nezbytném rozsahu též při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních pro rozvod energie, když při odstraňování těchto poruch a závad je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 212.500,- Kč s příslušenstvím zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 212.500,- Kč s příslušenstvím (první výrok); ve výroku II. ho změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů České republice (třetí a čtvrtý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (pátý výrok). Odvolací soud zopakoval důkaz znaleckým posudkem Ing. Jiřího Kadrmana. Jádrem odvolacího přezkumu bylo posouzení, zda podmínky pro aplikaci ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) a odst. 7 zákona č. 222/1994 Sb. byly naplněny, tedy zda v daném případě šlo o „poruchu na zařízení pro rozvod energie“, jak má uvedený zákon na mysli. S poukazem na gramatický a logický výklad odvolací soud konstatoval, že výraz porucha je zpravidla užíván v případě, kdy v důsledku zejména delšího užívání věci nebo zvýšeného namáhání dojde ke ztrátě funkčnosti. Naproti tomu v případě poškození věci působením vnější síly, vyvolané jinou osobou, používáme obvykle formulaci, že došlo ke škodě. Dospěl tedy k závěru, že v daném případě nešlo o poruchu ve smyslu zákona č. 222/1994 Sb. a tudíž na žalobkyni nedopadá výjimka dle ustanovení § 9 odst. 7 tohoto zákona a škodu jiné osobě, vzniklou v důsledku přerušení dodávky elektrické energie, musela cukrovaru hradit. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni nemůže být přiznána náhrada jí vzniklé škody v plné výši, neboť cukrovar vznik škody do jisté míry umožnil (přesněji nezabránil jejímu vzniku), když v rámci své preventivní a zádržné činnosti se nezajistil proti výpadku elektrické energie vybudováním náhradního zdroje elektrické energie. Vzhledem k tomuto zanedbání preventivní a zádržné povinnosti cukrovaru odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal žalobkyni na náhradu škody jen částku 212.500,- Kč s příslušenstvím, tedy poloviční ve vztahu k tomu, co žalobkyně cukrovaru uhradila. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v plném rozsahu, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc všechny dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka je přesvědčena, že nárok žalobkyně na náhradu škody vznesený vůči ní je neoprávněný. Ke kompenzaci, kterou žalobkyně poskytla společnosti CUKRSPOL Praha – Modřany, a.s., Cukrovar Hrochův Týnec, a jejíž náhradu nyní uplatňuje vůči žalované, nikdy nebyla žalobkyně povinna. Pokud tak učinila, jde pouze o její pochybení a žalovaná nemůže být v tomto případě nucena k regresu. Uvádí, že při provádění vrtných prací byly dodrženy všechny příslušné bezpečnostní předpisy a podniknuta všechna nutná opatření dle povolení báňského úřadu. I přes tyto skutečnosti došlo k události, která neměla původ v popsané činnosti žalované, nýbrž nastala důsledkem nečekaného prudkého poryvu větru, který zanesl při provádění trhacích prací vodivý drát do vzdáleného ochranného pásma rozvodny elektrické energie, což způsobilo její zkrat a dočasný výpadek dodávky elektrické energie. Dovolatelka je toho názoru, že tuto událost nezavinila, nýbrž byla způsobena okolností vis maior, mající původ mimo provoz a mimo rámec působení žalované. Nedostatky ve skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřuje žalovaná v tom, že odvolací soud konstatoval odpovědnost žalované za nastalý stav a způsobené ztráty, aniž by bylo prokázáno, že okolnosti vis maior zde dány nejsou. Dále namítá nesprávné právní posouzení. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud zjištěné povětrnostní podmínky daného dne neshledal za okolnosti vis maior. Neztotožňuje se ani s výkladem ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) a odst. 7 zákona č. 222/1994 Sb. Za nesprávný považuje názor odvolacího soudu, že toto ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Dle jejího mínění odvolací soud vyložil stěžejní pojem dotčeného ustanovení, a to pojem „porucha“ příliš intenzivně. Upozorňuje, že výklad dotčeného ustanovení podaný odvolacím soudem navíc zásadním způsobem ohrožuje postavení dodavatelů energií. Vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud řádně nezaprotokoval její námitky vůči znaleckému posudku znalce Ing. Jiřího Kadrmana učiněné na jednání. S odůvodněním rozsudku odvolacího soudu souhlasí žalovaná pouze v bodě, ve kterém soud shledal určitou odpovědnost poškozeného cukrovaru. Neztotožňuje se však s mírou účasti dotčeného cukrovaru. Počínal-li by si tento cukrovar dle ustanovení § 415 obč. zák. a v souladu s běžnou praxí ostatních cukrovarů, k žádným ztrátám by v daném případě nedošlo. S ohledem