23 Cdo 483/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 483/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:23 Cdo 483/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.483.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2025III.ÚS 3663/25 Veronika Křesťanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 483/2025-141 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně MI Estate s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, Štefánikova 18/25, identifikační číslo osoby 08294208, zastoupené Mgr. Martinem Mačkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Husova 774, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 18 C 146/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 25. 6. 2024, č. j. 54 Co 103/2024-109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 765,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s tvrzením, že žalobkyně a žalovaný byli podílovými spoluvlastníky v žalobě specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. a obci XY, přičemž každému z nich náležel spoluvlastnický podíl ve výši ½. Jelikož žalovaný odmítl uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a žalobkyně neměla zájem ve spoluvlastnictví nadále setrvat, domáhala se jeho zrušení a vypořádání u soudu; navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že žalovanému vyplatí vypořádací podíl ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil s tvrzením, že mezi stranami řízení byla uzavřena ústní smlouva o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě měla být uzavřena kupní smlouva, jíž by žalobkyně převedla svůj spoluvlastnický podíl žalovanému za kupní cenu ve výši 350 000 Kč, přičemž v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 20 C 367/2022 se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření uvedené kupní smlouvy. 2. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 18 C 146/2022-82, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem (výrok I), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v částce 450 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 3. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu žalovaný napadl (výslovně v celém rozsahu) dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí týkající se nemovité věci [potažmo otázky její (ne)platnosti], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021. Žalovaný nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že stranami řízení (ústně) uzavřená smlouva o smlouvě budoucí kupní je neplatná, neboť nebyla uzavřena v písemné formě, kterou zákon vyžaduje u právních jednání týkajících se (byť budoucího) převodu nemovité věci, přičemž nedodržení zákonného požadavku na formu právního jednání má za následek jeho absolutní neplatnost. Žalovaný měl zato, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla platně uzavřena, neboť zákon žádné požadavky na její formu nestanoví. Podle žalovaného se v případě smlouvy o smlouvě budoucí nejedná o právní jednání, jímž se převádí věcné právo k nemovité věci, u něhož § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyžaduje písemnou formu, nýbrž o právní jednání, jímž je založen (pouze) závazek k uzavření smlouvy hlavní. 5. Žalovaný dále namítl, že se odvolací soud nezabýval otázkou předsmluvní odpovědnosti ve smyslu § 1729 o. z., čímž se měl odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu (představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018). Podle žalovaného odvolací soud ve svém rozhodnutí opomněl zohlednit, že „kontraktační proces mezi stranami dospěl již do takové fáze, že zbýval poslední krok, a to podpis návrhu kupní smlouvy“. 6. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně označila dovolání žalovaného za nepřípustné a zjevně bezdůvodné, zpochybnila jeho dovolací argumentaci a podotkla, že v dovolání odkazovaná judikatura nepředstavuje ustálenou judikaturu dovolacího soudu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Námitka, jíž žalovaný brojil proti posouzení otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí týkající se nemovité věci [potažmo její (ne)platnosti] odvolacím soudem (viz bod 4 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) 13. V projednávané věci odvolací soud – při zkoumání, zda zrušení a vypořádání spoluvlastnictví brání žalovaným tvrzená dohoda spoluvlastníků (viz § 1143 o. z.) – vycházel z toho, že jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitých věcí byli v katastru nemovitostí toho času (v době rozhodnutí odvolacího soudu) stále vedeni žalovaný a žalobkyně, jakož i z toho, že žaloba, jíž se žalovaný (v postavení žalobce) s odkazem na existenci zmíněné ústní smlouvy o smlouvě budoucí kupní domáhal nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření kupní smlouvy, kterou by žalobkyně žalovanému převedla svůj spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech za částku 350 000 Kč, byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2023, č. j. 20 C 367/2022-48, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 10. 2023, č. j. 72 Co 106/2023-86, přičemž uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 11. 2023 (viz body 11 a 15 odůvodnění napadeného rozsudku). 14. Za daných okolností napadený rozsudek nezávisí na řešení žalovaným formulované otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí [potažmo otázky její (ne)platnosti], neboť ani odlišné posouzení uvedené otázky dovolacím soudem by nemohlo ničeho změnit na závěru odvolacího soudu, že v projednávané věci byl dán základní předpoklad pro to, aby mohlo být rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť v době rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 243f odst. 1 o. s. ř.) toto podílové spoluvlastnictví – i navzdory žalovaným tvrzené dohodě spoluvlastníků (tj. ústní smlouvě o smlouvě budoucí kupní) – nadále existovalo. 15. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ovšem vyplývá, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako