23 Cdo 4909/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4909/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2012 Spisová značka:23 Cdo 4909/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4909.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 předpisu č. 441/2003Sb. Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:13. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4909/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně ENERGETEC Gesellschaft für Energietechnik mbH, se sídlem v Neuwarmbüchener Str. 2, 30916 Isernhagen, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 32, proti žalované EURO TEPLO s.r.o., se sídlem v Praze 5, Radlická 120, PSČ 158 00, IČO 26333384, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 37, o ochranu práv z ochranné známky Společenství, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 33/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2009, č. j. 3 Cmo 378/2008-328, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2009, č. j. 3 Cmo 378/2008-328, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2008, č. j. 32 Cm 33/2007-258, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. srpna 2008, č. j. 32 Cm 33/2007-258, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná povinna zdržet se výroby, propagace a uvádění na trh teplovzdušných kamen, jejichž vnější tvar je tvořen válcově uspořádanou spalovací komorou, kterou vedou konvekční trubky uspořádané symetricky střídavě z obou stran takovým způsobem, že bezprostředně za sebou ve směru osy kamen obklopují z levé a pravé strany spalovací komoru přes polovinu obvodu zespodu směrem vzhůru a přitom lze rozeznat jejich hřebenovité uspořádání s vnějšími otvory podél spodního i podél horního okraje spalovací komory, přičemž úseky stěn nalézající se mezi konvenčními trubkami jsou zahnuty stejným způsobem jako konvekční trubky (výrok pod bodem I.1), aby byla žalovaná povinna popsaná teplovzdušná kamna stáhnout z trhu (výrok pod bodem I.2), aby žalovaná byla povinna jí vyrobená a dosud skladovaná nebo z trhu stažená popsaná teplovzdušná kamna zničit (výrok pod bodem I.3) a aby byla žalovaná na své náklady povinna uveřejnit výrokovou část rozsudku s identifikačními údaji stran řízení formou placeného inzerátu o rozměrech ¼ strany v celostátních vydáních deníků Hospodářské noviny, MF DNES a Právo (výrok pod bodem I.4), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Žalobkyně dovozuje svůj nárok z titulu majitele ochranných známek Společenství č. 3723822 a 3763224. Obě tyto ochranné známky jsou dosud účinné na území České republiky s prioritou od 1. 5. 2004 a chrání kamna v mezinárodní třídě 11. Soud prvního stupně ze znaleckého posudku znalce prof. Ing. F. H., CSc. z 27. 3. 2008 zjistil, že konstrukce kamen vychází z původního amerického patentu, který je v zásadě totožný s kamny, které vyrábí jak žalobkyně, tak žalovaná. Toto stávající řešení je nejen důležité pro účinnost a efektivitu výrobku, ale zejména i pro dlouhodobou spolehlivou životnost výrobku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované svědčí právo předchozího uživatele ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., neboť kamna, jejichž technické řešení je ve skutečnosti předmětem tohoto sporu, vyráběla a uváděla na trh před právem přednosti obou těchto ochranných známek, tedy před 1. 5. 2004. Soud dospěl i k závěru, že za žalobou podanou v této věci je snaha bránit žalované používat volné technické řešení, původně chráněné americkým patentem, a omezit tak konkurenci. Takové jednání, tedy spekulativní registrace ochranných známek nikoli v dobré víře a jejich formální užívání k omezování konkurence, je obcházením zákona a je i v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, a proto nemůže požívat soudní ochrany, neboť byť i formálně nabyté právo nesmí být použito v rozporu se zásadami spravedlivé a rovné soutěže a poctivého obchodního styku. Shodně se znaleckým posudkem dospěl soud prvního stupně k závěru, že tvar předmětných kamen vycházející z původního amerického patentového řešení, které je již dnes k volnému použití, je determinován předem stanovenými požadavky na dosažení technického výsledku a užitné hodnoty kamen a že práva k výsledkům technického řešení nelze chránit prostorovou ochrannou známkou na dobu časově neomezenou, když navíc žalobkyně ani neprokázala, že by žalovaná takto umisťovala označení žalobkyně na výrobky nebo jejich obaly, nabízela, dovážela nebo užívala v listinách nebo v reklamě pod sporným označením. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2009, č. j. 3 Cmo 378/2008-328, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl tvrzení žalobkyně, že uplatněné nároky jsou rovněž nároky z nekalé soutěže podle § 53 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož to považoval za nepřípustné uplatnění nových nároků ve smyslu § 216 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Jelikož tvrzené porušování práv k ochranné známce Společenství započalo po přistoupení České republiky do Evropské unie, vycházel odvolací soud z nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství (dále též jako „nařízení“), a ve věcech neupravených nařízením pak podle čl. 97 odst. 1 nařízení z vnitrostátní právní úpravy, tj. včetně zákona č. 441/2003 Sb. Z právní úpravy (čl. 2 První směrnice č. 89/104/ES i čl. 4 nařízení) i judikatury Evropského soudního dvora (ESD - nyní Soudního dvora Evropské unie, dále jako „SDEU“) vyplývá, že trojrozměrný tvar výrobku může být ochrannou známkou, pokud je a) schopný grafického ztvárnění a b) schopný rozlišit výrobky a služby jednoho podniku od výrobků a služeb druhého podniku. Žalobkyně tedy má podle článku 9 nařízení právo jako vlastník ochranných známek známku užívat a právo zakázat takové užívání třetím osobám, přičemž podle článku 95 odst. 1 nařízení soud zásadně vychází z platnosti ochranné známky. Bylo tedy nadbytečné zabývat se okolnostmi, jež žalovaná tvrdila k důvodům zápisné nezpůsobilosti daných označení, nedostatku dobré víry žalobkyně při přihlášení ochranných známek a jejího jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Podle názoru odvolacího soudu formulace žalobního návrhu neodpovídá vymezení skutku, žalobnímu tvrzení, neodpovídá povaze práva, jež žalobkyně uplatnila. Podle ustálené judikatury SDEU je základní funkcí ochranné známky zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu zboží nebo služby označených ochrannou známkou tím, že mu umožní bez možnosti záměny odlišit toto zboží nebo tuto službu od zboží nebo služeb, které mají jiný původ. Ochranné známky chrání určitý tvar (produktu, pro nějž je známka zapsána) a opět jen výhradně s určitým tvarem (produktu) mohou být poměřeny pro zjištění, zda jde o tvar totožný, podobný či rozdílný, přičemž je zcela nerozhodné, co vlastně (jaké části, v jaké dílčí podobě a z jakého materiálu) vytváří souhrn prvků v celku spojených do určitého výsledného tvaru (podoby výrobku), jenž jedině je chráněn. Jak z osvědčení a výpisu z registru ochranných známek plyne, chráněn je zde určitý výsledný tvar produktu, jenž je prostorově určen geometrickými hledisky a veličinami, včetně poměrů velikostí. To, co žalobkyně v petitu žaloby vymezila, je popis funkčního technického řešení, nikoli tvar, pro který je vlastní funkce jednotlivých částí, z nichž se výrobek skládá, zcela nepodstatná. Těm označením, jež jsou zachycena v osvědčení o zápise ochranných známek, a lze je vizuálně seznat, popis užitý žalobkyní k určení žalovanou užívaného tvaru výrobku nijak nekoresponduje. Již z tohoto důvodu pro tvrzenému právu neodpovídající znění požadavků žalobkyně vyhovět žalobě ani nelze. Odvolací soud dovodil, že podle čl. 95 nařízení platí, že žalovaná má v daném řízení vedeném podle čl. 92 písm. a) nařízení možnost vznést námitku neplatnosti mj. z důvodu vlastních prioritně starších práv [čl. 52 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení]. Vlastní úprava účinků ochranné známky dle oddílu 2 hlavy II nařízení neupravuje sama výslovně omezení práva vlastníka ochranné známky právem držitele nezapsaného označení. Z toho důvodu ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení soud prvního stupně nepochybil, když z