23 Cdo 4951/2014 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4951/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2016 Spisová značka:23 Cdo 4951/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4951.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Rozsudek pro zmeškání Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 o. s. ř. § 15 předpisu č. 37/1992Sb. § 21 odst. 8 předpisu č. 37/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 11. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.11.2016IV.ÚS 3894/16JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto31.1.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.   23 Cdo 4951/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Internet Info, s. r. o., se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Milady Horákové 116/109, identifikační číslo osoby 25648071, zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, proti žalované Euro Money CZECH a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3428/5a, identifikační číslo osoby 27453995, zastoupené JUDr. Ivo Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, o zdržení se zneužívání ochranné známky a nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 1/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2014, č. j. 3 Cmo 401/2013-84, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2014, č. j. 3 Cmo 401/2013-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne 18. června 2013, č. j. 19 Cm 1/2013-59, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení „měšec“, „iměšec“, „imesec“ a „měšec.cz“, psaných malými písmeny, velkými písmeny či kombinací obou způsobů, ve výtvarném provedení a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200.000 Kč. Ve zbývající části žalobního nároku, týkajícího se jakéhokoliv jiného označení a jakéhokoliv jiného užívání, řízení zastavil (bod I. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále rozhodl, že soudci Městského soudu v Praze JUDr. Roman Horáček, Ph.D., JUDr. Zuzana Čížková a JUDr. Monika Vacková jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v této věci, dosud vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 1/2013. Odvolací soud zrušil rozsudek pro zmeškání vydaný soudem prvního stupně s odůvodněním, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně konaném dne 18. června 2013 nevyplývá, že by proběhla tichá porada senátu. Soud prvního stupně pominul povinnost podle § 37 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dopustil se procesního pochybení, které nelze v odvolacím řízení napravit. Senát rozhoduje po poradě, kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen. Podle § 15 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně. Není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň se svými věcmi opustili. Podle odvolacího soudu z uvedeného vyplývá, že rozhoduje-li senát při jednání, odehrává se porada buď v poradní síni, anebo není-li poradní síň k dispozici, přímo v jednací síni. V takovém případě musí předseda senátu vyzvat přítomné, aby jednací síň opustili. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2013, sp. zn. 21 Cdo 1659/2012, potom dovodil, že vstoupila-li proto do jednací síně, v níž probíhala porada senátu, nebo byla-li poradě senátu přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu, neboť za této situace nelze jednoznačně vyloučit (s ohledem na to, že šlo o poradu senátu, to ani objektivně není možné), že tito soudci získali o věci poznatky neprocesním způsobem (srov. obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 1993, sp. zn. 6 Cdo 74/92, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2, ročník 1994, pod číslem 12). Účastníci řízení se totiž mohli důvodně domnívat, že další osoba (osoby) se mohla na formulaci (tvorbě) rozhodnutí senátu podílet. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř. uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud věc posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, odkazuje přitom na rozsudek ze dne 21. března 2013, sp. zn. 21 Cdo 1659/2012. Podle dovolatelky požadavek uvést v protokolu o jednání výslovně, zda porada senátu, která v průběhu soudního řízení proběhla, byla tichá či hlasitá, nevyplývá z obecně závazných právních předpisů ani judikatury. Nevyplývá z nich ani závěr, že není-li v protokolu o jednání výslovně uvedeno, že proběhla tichá porada senátu, proběhla porada hlasitá. Povahu porady senátu je třeba konkrétně zkoumat vždy v kontextu daného soudního řízení a lze na ni usuzovat zejména s ohledem na jeho vývoj, složitost, povahu rozhodnutí, o němž porada probíhá, ustálené zvyklosti soudů a procesní usance. Zástupce žalobkyně s ohledem na neomluvenou nepřítomnost žalované u jednání dne 18. června 2013 navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. S ohledem na tento návrh nebyla delší porada senátu nutná. V případě jednodušších rozhodnutí (mezi které rozsudek pro zmeškání bezpochyby patří) může proběhnout porada senátu v jednací síni, aniž by bylo jednání přerušeno, což podle dovolatelky vyplývá též z ustanovení § 21 odst. 8 vyhlášky ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Nedošlo k přerušení jednání, a soudci tak nemohli získat poznatky o věci neprocesním způsobem. Přítomnost dalších osob v místnosti, kde probíhá tichá porada, není na překážku a nezpůsobuje žádnou vadu řízení. K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že pro věc není rozhodné, jestli byla porada hlasitá, či tichá, ale to, zda se jednalo o poradu tajnou, tedy takovou, kterou zakotvuje ustanovení § 37 odst. 1 o. s. ř. s výslovným určením, že senát rozhoduje po poradě, které kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný přítomen. Postup před vyhlášením rozhodnutí je podrobně upraven v ustanovení § 15 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, které stanoví, že před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně, není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň se všemi svými věcmi opustili. Podstatou porady senátu má být rozbor věci po skutkové a právní stránce s cílem vyvodit příslušný závěr, kterým je výrok a odůvodnění přijímaného rozhodnutí. Je esenciální náležitostí spravedlivého procesu, aby u porady členů senátu, kteří rozhodují o meritu věci, nebyla kromě členů senátu a zapisovatele přítomna žádná jiná osoba, čímž je zajištěn dostatečný prostor pro diskuzi a svobodnou výměnu názorů mezi jednotlivými členy senátu a nemožnost jejich ovlivnění třetí osobou. Tím spíše je zásadním porušením zásad civilního řízení skutečnost, že poradě senátu byl přítomen pouze jeden z účastníků, resp. právní zástupce jednoho z účastníků. Rozsudek byl vyhlášen „bez přerušení jednání a po poradě senátu“. Přítomností právního zástupce žalobce poradě senátu vyvstávají zásadní pochybnosti o tom, zda tato osoba neměla vliv na formování názoru senátu a výslednou podobu rozhodnutí. Výše uvedený závěr o tom, že poradě senátu nesmějí být přítomni nejen účastníci řízení, ale ani např. předseda soudu, ostatní soudci, justiční čekatelé či zaměstnanci soudu a to, že obsah porady ani následně nesmí být nikým nikomu sdělen, vychází z již konstantní judikatury. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. příp