23 Cdo 505/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 505/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2011 Spisová značka:23 Cdo 505/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.505.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 505/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České republiky-Ministerstva obrany, Tychonova 1, Praha 6, jejímž jménem jedná JUDr. Jan Rylich, ředitel Úřadu pro právní zastupování Ministerstva obrany, proti žalované VESTAP Pardubice, s. r. o., se sídlem V zahrádkách 54, Mikulovice, IČ 47470364, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Dražkovicích 122, Pardubice o zaplacení 2,378.855,90 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 462/2007 o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. září 2009, č. j. 22 Co 267/2009-122, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta se sídlem v Pardubicích, Dražkovice č. 122, PSČ 533 33. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. března 2009, č. j. 10 C 462/2007-85, uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila 76.741,90 KČ s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 3.11.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5% ročně od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% ročně od 1.7.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25% ročně od 1.1.2009 do zaplacení, nejpozději však do 30.6.2009, a dále s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodleni odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenního repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tři dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II okresní soud žalobu zamítl co do 2.302.114,- Kč s úrokem z prodlení. Ve výroku III okresní soud žalobkyni uložil, aby žalované nahradila náklady řízení 96.214,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku IV stanovil, že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení a právo na zaplacení soudního poplatku. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela dne 20. 9. 2005 s žalobkyní smlouvu o dílo č. 80/2005, jejíž součástí byl položkový rozpočet a dva dodatky ze dne 8. 11. 2005 a 11. 10. 2005 (tyto dodatky se nevztahovaly k předmětu sporu). Na základě této smlouvy provedla žalovaná pro žalobkyni dílo - rekonstrukci objektu ubytovny č. 30 CE 010617 na letecké základně v Čáslavi. V písemné smlouvě bylo sjednáno, že může být měněna jen písemně. Pro případ nedodržení termínu dokončení díla byla sjednána smluvní pokuta 1% z ceny díla za každý den prodlení. Žalovaná dokončila a předala dílo včas a žalobkyně je bez výhrad převzala dne 29.11.2005. Za žalobkyni dílo převzala a protokol podepsala její pracovnice, která dle smlouvy byla oprávněna ke kontrole a převzetí díla. Žalobkyně zaplatila za dílo Sjednanou cenu 2.302.114,- Kč. V rámci vymezení předmětu díla položkovým rozpočtem bylo ve smlouvě mimo jiné dohodnuto, že budou dodány dveře od výrobce SAPELI, v provedení folie buk v ceně 194.611,60 Kč bez montáže, jejíž cena byla předmětem samostatného ujednání. Okresní soud vzal za prokázané, že v průběhu prací žalovaná, resp. její subdodavatel, zjistila, že dohodnutý typ dveří není pro osazení vhodný, neboť' zárubně nebyly rovné a dveře bylo nutno individuálně upravovat. Vzhledem k tomu, že na dohodnutých foliových dveřích nebyly úpravy možné, rozhodla se žalovaná nahradit foliové dveře SAPELI dřevěnými dveřmi jiného výrobce, které jednotlivě upravila a osadila. O této skutečnosti informovala pracovníky žalobkyně, kteří se změnou projevili souhlas a navíc projevili přání, aby dodané dveře byly bílé, protože takové dveře byly osazeny v již opravené části budovy. Pracovník žalobkyně ing. F. současně informoval žalovanou, že není osobou, která by byla oprávněna sjednávat změnu smlouvy. Nebylo prokázáno, ani tvrzeno, že by smlouva o dílo byla písemně změněna ve smyslu změny předmětu díla. Okresní soud dále zjistil, že dveře, které byly do objektu žalobce dodány, byly v ceně 104.201,16 Kč. Na základě zjištěných skutkových okolností vyslovil okresní soud právní závěr, podle něhož žalovaná dodala žalobkyni jiné dveře, než podle smlouvy měla dodat, její plnění bylo proto vadné. Nárok z vad - slevu z ceny díla ve výši 76.741,90 Kč - uplatnila žalobkyně po více než dvou letech od převzetí díla, dne 19.10.2007. Žalobkyně mohla vadu objektivně zjistit již při převzetí díla dle § 526 obch. zák., nárok z vady tedy neuplatnila bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Okresní soud však přesto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a nárok z odpovědnosti za vady žalobkyni přiznal, neboť' žalovaná jako zhotovitelka o vadách věděla již při dodávce dveří (§ 428 odst. 3 obch. zák.). Požadovanou slevu shledal okresní soud důvodnou, když měl prokázáno, že dveřní křídla, která osadila do rekonstruované stavby žalovaná, byla o více než 90.000,-Kč levnější než ta, která dle smlouvy měla být dodána a která byla žalobkyní v rámci celkové ceny díla i zaplacena. Cenu montáže dveřních křídel nevzal okresní soud v úvahu, neboť' se jednalo o samostatnou položku rozpočtu, která nebyla součástí ceny dveří. Žalobkyně se kromě slevy z ceny díla domáhala také zaplacení smluvní pokuty ve výši celé ceny díla za nedodržení termínu dokončení díla. Tvrdila, že vadné dílo nebylo vlastně nikdy dokončeno, proto trvale narůstá smluvní pokuta, která byla sjednána procentní sazbou. Do současnosti již mnohokrát přesáhla samotnou cenu díla. Tento nárok okresní soud neshledal důvodným a zamítl jej s tím, že takto uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty pokládá za výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Přihlédl totiž k tomu, že jediná vada díla spočívala v dodání dveřních křídel, která sice byla odlišná od smluvně sjednaných, ale byla vhodná pro stávající zárubně v objektu. Dílo bylo předáno ve lhůtě dle smlouvy a za žalobkyni je zcela bez výhrad a připomínek převzala osoba, která k tornu byla oprávněna. Žalobkyně dle zjištění okresního soudu vyslovila žalované pochvalu za řádné dílo a až po dvou letech od jeho převzetí oznámila žalované vady díla. Proti výroku I rozsudku podala odvolání žalovaná. Podle jejího názoru neuplatnila žalobkyně práva z odpovědnosti za vady bez zbytečného odkladu, nárok jí tudíž neměl být přiznán. Také poukázala na skutečnost, že nešlo o skrytou vadu, ale o použití jiného materiálu, které bylo patrno na první pohled. Navíc o tom byla žalobkyně informována ještě před převzetím díla a s touto změnou bez výhrad dílo převzala. Podle žalované je zřejmé, že žalobkyně pokládala plnění za bezvadné. Skutečně dodané dveře byly sice levnější, ale v důsledku potřebných úprav náklady na jejich osazení byly větší než u dveří dle rozpočtu. Proti výroku II rozsudku podala odvolání žalobkyně. Zdůraznila, že mezi účastníky byla platně, písemně a určitě sjednána smluvní pokuta za porušení smluvní povinnosti. Žalovaná smluvní povinnost porušila, když dodala vadné plnění, tedy nesplnila smlouvu včas a řádně. Žalobkyně je přesvědčena, že by měla právo na smluvní pokutu v mnohem vyšší částce, než které se domáhá. Právo na zaplacení smluvní pokuty, které uplatňuje, není dle jejího názoru možno pokládat za postup, jenž je v rozporu s poctivým obchodním stykem nebo dobrými mravy. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. září 2009, č.j. 22 Co 267/2009-122, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením věci. Námitky žalované posoudil jako nedůvodné, neboť mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva podle obchodního zákoníku, dle textu mohla být měněna jen písemně (§ 272 odst. 2 obch. zák.). Předmět smlouvy byl vymezen konkrétně v položkovém rozpočtu, jenž byl její součástí. Žalovaná věděla, která osoba je oprávněna za žalobkyni sjednat písemnou změnu smlouvy. Přesto k takové změně nepřistoupila a žalobkyni dodala plnění v rozporu s položkovým rozpočtem po projednání s osobami, o nich jí bylo známo, že nejsou oprávněny dohodnout za žalobkyni změnu předmětu plnění. Její plnění tedy v tomto směr