23 Cdo 5508/2007 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5508/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2010 Spisová značka:23 Cdo 5508/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5508.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zánik závazku Dotčené předpisy:§ 536 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5508/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce R. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 7a, proti žalovanému M. M., zastoupenému Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, o zaplacení částky 230.469,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 187/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. května 2007, č. j. 8 Co 543/2007-202, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. května 2007, č. j. 8 Co 543/2007-202, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2007, č. j. 9 C 187/2006-176, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. ledna 2007, č. j. 9 C 187/2006-176, zamítl žalobu na zaplacení částky 230.469,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 120.036,- Kč od 1. 3. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Rozhodl tak poté, co byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. 1 Cmo 198/2005-112, zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 2005, č. j. 13 Cm 649/2004-96, z důvodu věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu prvního stupně a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném jednak zaplacení částky 120.036,- Kč, jež představuje neuhrazenou daň z přidané hodnoty ve výši 5 % k zaplacené ceně díla, jednak zaplacení smluvní pokuty ve výši 110.433,- Kč za prodlení s úhradou částky 120.036,- Kč za dobu od 1. 3. 2005 do 31. 8. 2005. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 1. 7. 1999 smlouva o dílo jejímž předmětem bylo provedení stavby rodinného domu v Římově. Ve smlouvě o dílo bylo v článku V specifikováno, jakým způsobem bude postupováno při fakturaci – provedené práce budou objednatelem placeny měsíčně na základě faktur vystavených zhotovitelem (žalobcem), a objednatel (žalovaný) tak uhradí zhotoviteli veškeré faktury až do výše 90 % sjednané ceny. Zbývající část, tj. 10 % měla být zaplacena objednatelem na základě konečně faktury zhotovitele. Ve smlouvě o dílo je přesně popsáno, jaké náležitosti musí konečná faktura obsahovat s tím, že pokud je neobsahuje, je neplatná. V článku V smlouvy o dílo nazvaném Způsob a placení díla (fakturace, zálohy) se pod bodem 8 uvádí, že nepředloží-li zhotovitel konečnou fakturu do 60 dnů po předání díla či odstranění posledních vad a nedodělků, má se za to, že dílo bylo zaplaceno a zhotovitel nemá další finanční pohledávky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k řádnému předání díla a vyhotovení zápisu ve formě záznamu do stavebního deníku došlo dne 1. 4. 2003. Od toho dne se odvíjí právo žalobce vystavit konečnou fakturu podle článku V odst. 7 smlouvy o dílo, na základě které se stal splatný doplatek ceny za dílo. Konečná faktura s patřičnými náležitostmi byla vystavena dne 7. 2. 2005. Soud prvního stupně dospěl s odkazem na § 262 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jako „obch. zák.“) k závěru, že na smlouvu o dílo je třeba aplikovat úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, jelikož smlouva byla jednak uzavřena podle § 536 a násl. obch. zák., nad to se ve smlouvě uvádí, že další vzájemně neupravené vztahy se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Soud prvního stupně vycházel při rozhodování ve věci především z ujednání účastníků v článku V bodě 8 smlouvy o dílo. Dovodil, že žalobce nepostupoval podle smlouvy o dílo, nepředložil konečnou fakturu do 60 dnů po předání díla, a nastoupila tak fikce, kdy se má za to, že dílo bylo zaplaceno a zhotovitel nemá další finanční pohledávky. Ujednání v článku V bodu 8 smlouvy o dílo nepovažoval za neplatné pro rozpor se zákonem. Dospěl k závěru, že citované ustanovení nezakládá faktickou prekluzi práva. Podle § 538 občanského zákoníku (dále jen jako „obč. zák.“) dochází k zániku práva proto, že nebylo uplatněno ve stanovené době, pouze v případech uvedených v zákoně. Ve smlouvě se neuvádí, že nepředložením konečné faktury v určité době po předání díla zanikne právo, ale stanoví se zde domněnka, že se má za to, že dílo bylo zaplaceno a zhotovitel nemá další finanční pohledávky. Soud prvního stupně proto zamítl jak žalobu na zaplacení doplatku ceny za dílo, tak na zaplacení smluvní pokuty jako nedůvodnou. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. května 2007, č. j. 8 Co 543/2007-202, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením věci. S ohledem na § 262 odst. 1 obch. zák. na daný spor aplikoval stejně jako soud prvního stupně příslušná ustanovení obchodního zákoníku. Odvolací soud interpretoval ujednání článku V bodu 8 smlouvy o dílo v celém kontextu dohodnutého způsobu placení díla jako nevyvratitelnou domněnku o neexistenci finanční pohledávky žalobce. Nerespektování 60denní lhůty pro vystavení konečné faktury zhotovitelem účastníci ve smlouvě spojili s nastolením domnělého skutkového stavu, nikoli s primárními právními důsledky v podobě prekluze práva. Zkoumaná domněnka je nevyvratitelná pro svoji smluvní povahu (není výslovně ujednáno, že lze prokázat opak ujednaného domnělého stavu), a tudíž nelze operovat s § 133 občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), který se týká zákonem stanovených domněnek. Dohoda účastníků nemůže být postižena neplatností ani proto, že by se jí zhotovitel do budoucna vzdával svých práv. Nic takového dohodnuto nebylo, právo na doplacení ceny díla po předání díla a odstranění posledních vad a nedodělků vzniklo a rezignační projev zhotovitele by tak do budoucna nesměřoval. Odvolací soud odmítl argumentaci žalobce, že citované ujednání je v rozporu s dobrými mravy. Režim obchodního zákoníku používá specificky pojem obchodních zvyklostí. Ujednaná domněnka účastníků obsahovala pro obchodní styk dostatečnou délku k vystavení konečné faktury, odpovídající svými šedesáti dny obvyklé komerční uzanci. Cíl obou smluvních stran, tedy dosáhnout co nejdříve právní jistoty ve svých vztazích, se poctivému obchodnímu styku z logiky věci nemůže příčit a je zároveň zcela konformní obchodním zvyklostem. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel to, jaký dopad mělo marné uplynutí šedesátidenní lhůty na jeho pohledávku za žalovaným z titulu nedoplatku ceny za dílo a na možnost uplatnění této pohledávky u soudu. Dovolatel předně namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, jaký důsledek pro právo věřitele má smluvní ujednání, které stanoví, že opomenutím věřitele vykonat určitý právní úkon ve stanovené lhůtě nastává právní domněnka, podle které bylo právo věřitele zcela uspokojeno a věřitel vůči dlužníkovi již žádné právo nemá. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud v této souvislosti dovodil, že předmětné smluvní ujednání zakotvilo ve vztahu mezi zhotovitelem a objednatelem nevyvratitelnou právní domněnku, že cena za dílo byla zaplacena a že neexistuje žádná finanční pohledávka zhotovitele za objednatelem. Aplikovatelná právní úprava nenabízí žádné ustanovení, které by pojednávalo o domněnkách v závazkových vztazích. Dovolatel je toho názoru, že z projevu vůle, který smluvní strany vtělily do článku V bodu 8 smlouvy o dílo, nelze dovodit, že by zhotoviteli bylo kategoricky odňato právo uplatnit svoji pohledávku za objednatelem u soudu po uplynutí oné šedesátidenní lhůty. Po marném uplynutí lhůty lze mít pouze za to, že cena za dílo byla zaplacena a že zhotovitel nemá žádné další finanční pohledávky. S o