23 Cdo 681/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 681/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2013 Spisová značka:23 Cdo 681/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.681.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Ručení Společník Veřejná obchodní společnost Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 592/1992Sb. § 19 předpisu č. 592/1992Sb. § 26 odst. 3 předpisu č. 592/1992Sb. § 112 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 681/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40522610, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Českomalínská 516/27, proti žalovaným 1) M. M., 2) P. K., 3) J. K., všem zastoupeným JUDr. Ing. Maxmiliánem Jaškou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Legionářská 1085/8, o zaplacení částky 869.033,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 44/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2011, č. j. 15 Co 506/2010-79, takto: I. Dovolací řízení se ve vztahu k třetímu žalovanému zastavuje. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 43.376,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce obou žalovaných. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 15. října 2010, č. j. 12 C 44/2010-56, uložil žalovaným č. 1), 2) a 3) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 669.319,- Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných (bod I. výroku). Dále uložil žalovaným č. 2) a 3) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 199.714,- Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (bod II. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. a IV. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě byla dne 1. ledna 1993 zapsána společnost NEPTUN výroba a montáž, v. o. s.; jako společníci byli zapsáni 1. žalovaný M. M. od 30. ledna 1996 do 7. března 2000, 2. žalovaný P. K. od 30. ledna 1996 do 3. září 2008, 3. žalovaný J. K. od 5. listopadu 1992 do 11. května 2006. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2002, č. j. 14 K 21/2002, byl na majetek uvedené společnosti prohlášen konkurs. Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky (právní předchůdce žalobkyně) přihlásila v konkursním řízení pohledávku ve výši 869.033,- Kč za nezaplacené pojistné a penále s tím, že jde o pohledávku vykonatelnou. Dále přihlásila nevykonatelnou pohledávku ve výši 337.687,- Kč. Správce konkursní podstaty uznal pohledávku ve výši 1,175.004,- Kč a popřel pravost a výši pohledávky v částce 31.716,- Kč. Dne 7. září 2007 Krajský soud v Ostravě vydal rozvrhové usnesení, přičemž věřiteli AB – CREDIT a.s. byla k proplacení přikázána částka 163.685,70 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2008 byl zrušen konkurs na majetek úpadce (NEPTUN výroba a montáž, v. o. s.); toto nabylo právní moci dne 30. dubna 2008. Společnost NEPTUN výroba a montáž, v. o. s. byla vymazána z obchodního rejstříku dne 3. září 2008. Předmětná pohledávka ve výši 1,175.004,- Kč byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky z 5. prosince 2005. Žalobkyně podle ustanovení § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), oznámila postoupení pohledávky všem třem žalovaným dopisem ze dne 16. listopadu 2009 a současně je vyzvala k zaplacení konkrétní částky z titulu ručení. V projednávané věci nebylo sporu, že byl vydán platební výměr na dlužné pojistné a penále na částku, uvedenou v tomto platebním výměru za konkrétní období. Spor byl o tom, zda pohledávka žalobkyně vůči žalovaným jako ručitelům zaniklé společnosti je promlčena či nikoliv, od kdy začala běžet promlčení lhůta, jak dlouho trvala a zda došlo ke stavění promlčecí lhůty po dobu konkursního řízení na úpadce. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 86, 87, 310, 311, 312 a 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), § 112 obč. zák. a § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že výzvou obligačního dlužníka k splnění závazků ze zdravotního pojištění je platební výměr Vojenské zdravotní pojišťovny ČR ze dne 6. června 2001, č. j. 030082502/01-10, který nabyl právní moci dne 14. června 2001 a dnem 30. června 2001 bylo rozhodnutí vykonatelné. Odkazuje na ustanovení § 16 odst. 2 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, dle kterého se právo vymáhat pojistné a penále promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, konstatoval, že ke dni podání žaloby nebyl nárok věřitele vůči dlužníkovi promlčen. Tudíž dle ustanovení § 310 obch. zák. nemohl být promlčen ani nárok vůči věřitelům. Čtyřletá promlčecí lhůta vůči ručitelům běží ode dne, kdy mohl věřitel nárok proti nim uplatnit poprvé, tj. dnem 30. června 2001, kdy byl předmětný platební výměr vykonatelný. Přihláškou pohledávky do konkursního řízení došlo ke stavění promlčecí lhůty a tato začala znovu běžet ode dne následujícího po zrušení konkursu. Z promlčecí čtyřleté lhůty uplynulo ke dni podání žaloby 37 měsíců a 28 dnů. Nárok žalobkyně tedy není promlčen. K odvolání všech žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby žalovaní 1), 2), 3) byli zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 669.319,- Kč s příslušenstvím a žalovaní 2) a 3) byli zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 199.714,- Kč s příslušenstvím, zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud zdůraznil, že povinnost veřejné obchodní společnosti jako zaměstnavatele odvádět zdravotní pojišťovně část pojistného na zdravotní pojištění sraženou ze mzdy zaměstnance vyplývá z veřejnoprávního předpisu, a to ustanovení § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; nejedná se proto o obchodně závazkový vztah, jak je specifikován v ustanovení § 261 obch. zák. Uzavřel, že tedy nelze použít právní úpravu obchodního zákoníku, a to včetně posouzení otázky promlčení nároku ve vztahu mezi těmito subjekty. Posouzení otázky promlčení soudem prvního stupně dle ustanovení § 310 obch. zák. tak nepovažoval za správné. Uvedl, že s ohledem na to, že zákon č. 592/1992 Sb. a předpisy na něj navazující neobsahují podrobnější úpravu promlčení práva vymáhat pojistné, je zapotřebí analogicky tuto otázku řešit dle ustanovení § 100 a násl. obč. zák. Stejně tak se právní úpravou občanského zákoníku řídí otázka ručení i promlčení nároku ze zákonného ručení společníků veřejné obchodní společnosti. Upozornil, že právní úprava ručení dle ustanovení § 546 - § 550 obč. zák. neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení § 310 obch. zák. Tudíž je pro rozhodnutí věci nevýznamné, zda došlo k promlčení práva vůči dlužníku či zda vůči dlužníku nastaly účinky předpokládané ustanovením § 112 obč. zák. Přihláška pohledávky do konkursu na majetek dlužníka proto na běhu promlčecí doby k uplatnění práva vůči ručitelům ničeho nemění. Vzhledem k tomu, že dlužník přes písemnou výzvu svoji povinnost uhradit svůj dluh nesplnil, vzniklo v souladu s ustanovením § 548 obč. zák. věřiteli právo domáhat se splnění dluhu vůči ručitelům nejpozději dnem následujícím po vykonatelnosti předmětného platebního výměru, tj. 1. července 2001. Dle ustanovení § 101 obč. zák. počala dnem 1. července 2001 běžet zákonná tříletá promlčecí doba k uplatnění práva vůči ručitelům, která marně uplynula dne 2. července 2004. Dospěl tedy k závěru, že námitka promlčení v řízení zahájeném dne 16. února 2010 je důvodná a dle ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. promlčené právo přiznat nelze. Tudíž rozhodl, jak uvedeno shora. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc nesprávné právní posouzení