23 Cdo 77/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 77/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2023 Spisová značka:23 Cdo 77/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.77.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 77/2022-383 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně I. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, PSČ 530 02, proti žalovaným 1) P. K., narozenému XY, bytem v XY, 2) J. K., narozené XY, bytem v XY, oba zastoupeni JUDr. Jarmilou Čermákovou, advokátkou se sídlem v Jaroměři, Husova 112, PSČ 551 01, o zaplacení 202 408,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 55 C 13/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2021, č. j. 21 Co 144/2021-302, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 8. 2021, č. j. 21 Co 144/2021-318, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 8 720 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Náchodě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 55 C 13/2020-250, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 182 082,68 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále žalobu co do částky 20 326,11 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III, IV a V). Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně, žalovaný 1) a V. K. a J. K. se stali na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti po zemřelém V. K. (schválené usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 5. 2017, č. j. 17 D 361/2016-83) spoluvlastníky pozemků p. č. XY a p. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY v katastrálním území XY; spoluvlastnický podíl žalobkyně na předmětných nemovitostech činil 3/16. Dne 30. 6. 2004 uzavřeli oba žalovaní s Hypoteční bankou a. s. smlouvu o hypotečním úvěru a byl jim poskytnut úvěr na rekonstrukci rodinného domu č. p. XY na pozemku p. č. XY v XY ve výši 800 000 Kč úročený sazbou ve výši 4,4%. Žalovaný 1) a zesnulý V. K. uzavřeli dne 30. 6. 2004 s Hypoteční bankou zástavní smlouvu na předmětné nemovitosti k zajištění výše uvedeného hypotečního úvěru [do postavení zástavních dlužníků po smrti V. K. vstoupili žalobkyně jako pozůstalá dcera, žalovaný 1) jako pozůstalý syn, další pozůstalý syn V. K. a pozůstalá manželka J. K.]. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2017, č. j. KSPA 60 INS XY, byl zjištěn úpadek žalobkyně. Žalovaní svůj dluh vůči Hypoteční bance řádně nespláceli; Hypoteční banka a. s. proto přihlásila zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni. Dne 17. 5. 2019 byla uzavřena kupní smlouva na předmětné nemovitosti; prodávajícími byli žalovaný 1), dále insolvenční správkyně V. K., insolvenční správkyně I. K. (žalobkyně) a J. K., kteří prodali předmětné nemovitosti kupujícím za kupní cenu 2 000 000 Kč. Část kupní ceny měla být podle kupní smlouvy uhrazena zástavnímu věřiteli – Hypoteční bance a. s. Část kupní ceny ve výši 375 000 Kč měla být uhrazena insolvenční správkyni I. K. (žalobkyně). Přílohou kupní smlouvy bylo prohlášení o podmínkách zániku zástavního práva, podle něhož Hypoteční banka a. s. byla připravena vzdát se zástavního práva váznoucího na spoluvlastnickém podílu o velikosti 7/16 na předmětné nemovitosti (ve vlastnictví P. K.) a na spoluvlastnickém podílu o velikosti 3/16 na předmětné nemovitosti (ve vlastnictví J. K.) za podmínky, že bance bude uhrazena částka 600 000 Kč a současně bude mít zástavní věřitel možnost tuto částku použít na částečnou úhradu své pohledávky. Uvedenou kupní smlouvou tak byla zpeněžena zástava (spoluvlastnický podíl žalobkyně na nemovitostech) prodejem mimo dražbu a Hypoteční bance a. s. byl insolvenční správkyní vydán se souhlasem insolvenčního soudu výtěžek zpeněžení ve výši 182 082,68 Kč. Žalobkyně následně požadovala po žalovaných celkem 202 408,79 Kč (sestávající z částky vyplacené bance ve výši 182 082,68 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 20 326,11 Kč) s tím, že šlo o plnění, které poskytla za žalované. Soud prvního stupně aplikoval § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „o. z.“), a § 1968 odst. 1 o. z. Uvedl, že žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení po žalovaných z důvodu, že za ně plnila, co měli po právu plnit oni. Soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 182 082,68 Kč s příslušenstvím důvodná, neboť tuto částku žalobkyně plnila Hypoteční bance a. s. namísto žalovaných, kteří měli dle smlouvy o úvěru povinnost tuto částku bance zaplatit. Podle soudu prvního stupně na tom nic neměnila ani vědomost žalobkyně o zatížení nemovitostí zástavním právem, ani o výši dluhu žalovaných vůči bance, ani to, že poskytnutý úvěr byl použit na zhodnocení nemovitosti, jejíž podíl zdědila. Povinnost zaplatit úvěr tížila pouze žalované. Zaplacením části kupní ceny ve výši 600 000 Kč na účet Hypoteční banky a. s. nedošlo k zániku celého dluhu žalovaných vůči této bance; předmětná částka byla v souladu s prohlášením o podmínkách zániku zástavního práva použita na částečnou úhradu dluhu. Soud uzavřel, že částka 182 082,68 Kč byla po zpeněžení nemovitosti poukázána Hypoteční bance a. s. z podílu, který připadl na žalobkyni, pouze proto, že se žalobkyně stala na základě dědictví spoluvlastníkem nemovitostí a tím i zástavním dlužníkem (nikoli obligačním dlužníkem). Šlo tedy výlučně o dluh žalovaných, který žalobkyně v rozsahu částky 182 082,68 Kč za žalované uhradila. Naopak částka 20 326,11 Kč podle soudu prvního stupně není bezdůvodným obohacením žalovaných, neboť jde o náklady související výlučně s procesem insolvence žalobkyně, které musí nést žalobkyně ze svého a nejde o bezdůvodné obohacení žalovaných. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 21 Co 144/2021-302, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 8. 2021, č. j. 21 Co 144/2021-318, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV a V (výrok I rozsudku odvolacího soudu); změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III ohledně placení náhrady nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III a IV rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 17. 5. 2019, její přílohou č. 1 (prohlášení o podmínkách zániku zástavního práva), a výpovědí svědkyně (insolvenční správkyně žalobkyně) a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Podle odvolacího soudu z kupní smlouvy ani z prohlášení o podmínkách zániku zástavního práva nevyplývají důsledky, které prezentují žalovaní. Zaplacením částky 600 000 Kč ze strany žalovaných Hypoteční bance a. s. podle ujednání v kupní smlouvě došlo k zániku zástavního práva váznoucího na spoluvlastnickém podílu P. K. [žalovaného 1)] a na spoluvlastnickém podílu J. K. Podle odvolacího soudu nelze z žádného ujednání kupní smlouvy dovodit, že by touto úhradou byly vyrovnány veškeré závazky vzniklé žalovaným na základě smlouvy o hypotečním úvěru, pro jejíž zajištění byla uzavřena zástavní smlouva, a že by tak došlo k zániku zástavního práva i na dalších spoluvlastnických podílech, tj. na spoluvlastnickém podílu o velikosti 3/16 žalobkyně a spoluvlastnickém podílu o velikosti 3/16 V. K. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že z prohlášení o podmínkách zániku zástavního práva je jednoznačné, že částka 600 000 Kč bude zástavním věřitelem použita na částečnou úhradu jeho pohledávky. Na zbývající část pohledávky zástavního věřitele byly použity právě v částečném rozsahu výtěžky zpeněžení majetku z majetkové podstaty žalobkyně a z majetkové podstaty V. K. Odvolací soud tedy považoval napadený rozsudek za věcně správný; pouze upřesnil, že v řešené věci se nárok žalobkyně opírá o § 1937 odst. 1 o. z. a nikoli o soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovali podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a také otázek, které podle náz