23 Cdo 840/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 840/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2010 Spisová značka:23 Cdo 840/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.840.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 605 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        23 Cdo 840/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese  a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ABC EUROPEAN AIR + SEA CARGO DISTRIBUTION, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Aviatická 12/1048, PSČ 160 08, IČ 49689401, zastoupené JUDr. Miroslavou Otčenáškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, proti žalované                      BRU-SPORT, spol. s r.o., se sídlem v Olomouci, Chválkovice, Libušina 526/101,                     PSČ 772 11, IČ 64608662, zastoupené JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, o zaplacení částky 134 209 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 450/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2007, č. j. 2 Cmo 63/2007-91, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení vymáhané částky na základě nezaplacené faktury č. CABC 102490 ze dne 11. 6. 2003, splatné dne 25. 6. 2003, kterou žalobkyně přeúčtovala žalované náklady spojené s leteckou přepravou zboží od společnosti NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006,                                         č. j. 16 Cm 450/2003-59, zamítl žalobu na zaplacení částky 134 209 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od 26. 6. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve smlouvě č. OLOMOUC/II/2003 ze dne 22. 1. 2003 se žalovaná jako kupující a NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED se sídlem v T. jako prodávající  dohodli na dodávce zboží (příslušenství pro jízdní kola). Na základě mezinárodního leteckého listu č. 160-86985356-WWI-0202231 byla mezi společností NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED, jako přepravcem (odesílatelem), a společností WORLD WAY INTERNATIONAL CORP, jako dopravcem, uzavřena přepravní smlouva. Společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. vyúčtovala fakturou ze dne 28. 3. 2003 žalobkyni částku 4 356 USD za přepravu č. 160-86985356-WWI-0202231. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uhradila dne 21. 5. 2003 společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. částku 4 356 USD. Na danou věc aplikoval soud prvního stupně Úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě uveřejněné pod č. 15/1935 Sb. (dále jako „Varšavská úmluva“). Z článku 11 Varšavské úmluvy vyplývá, že letecký nákladní list je, pokud nebude prokázáno jinak, důkazem, že smlouva byla sjednána. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala (a nevyplývá to ani z mezinárodního leteckého listu č. WWI-0202231), že by společnost WORLD WAY INTERNATIONAL CORP. byla pouze smluvním dopravcem a skutečným dopravcem byl někdo jiný, v daném případě společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., jak tvrdila žalobkyně. Samotný fakt, že společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. přepravu vyúčtovala fakturou ze dne 28. 3. 2003 žalobkyni k prokázání realizace přepravy touto společností a k prokázání jejího smluvního vztahu se žalobkyní nepostačuje. Soud dále nevzal za prokázané, že se žalobkyně stala smluvní stranou přepravní smlouvy tím, že převzala zásilku a letecký nákladní list, protože žalobkyně toto tvrzení nijak neprokázala a mezinárodní nákladní list CMR prokazující navazující silniční nákladní přepravu z F. do sídla žalované vystavila společnost CARGO Partner Gmbh a nikoli žalobkyně. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni nelze přiznat žalovanou částku z titulu úplaty za realizovanou přepravu, když nebylo prokázáno, že žalobkyně byla stranou přepravní smlouvy. Soud prvního stupně dále uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla konkludentně uzavřena smlouva o obstarání přepravy ve smyslu § 601 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož přepravní smlouvu uzavřel prodávající a společnost WORLD WAY INTERNATIONAL CORP. a žalobkyně neprokázala, že by tato společnost byla jeho mezizasílatelem ve smyslu § 605 odst. 2 obch. zák. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda žalobou uplatněný nárok lze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 454 občanského zákoníku (dále jako „obč. zák.“). Pro posouzení tohoto nároku bylo dle soudu prvního stupně rozhodující současné splnění dvou podmínek – žalovaná by musela mít povinnost platit přepravné společnosti  Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. a žalobkyně, ač tuto povinnost neměla, jí přepravné zaplatila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neměla povinnost k placení přepravného společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by přeprava byla uskutečněna touto společností. Z toho dovodil, že žalovaný nárok nelze žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, ačkoli žalobkyně náklady spojené s přepravou uhradila. Soud prvního stupně shledal námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně důvodnou a žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. října 2007, č. j. 2 Cmo 63/2007-96, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jelikož ten provedl v řízení všechny potřebné důkazy, které byly účastníky předloženy, a vyvodil z nich správná skutková zjištění. Správným shledal odvolací soud i právní hodnocení věci. Existence dopravní smlouvy mezi účastníky řízení nebyla prokázána a z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky řízení byla uzavřena zasílatelská smlouva. Žalobkyně v řízení ani neprokázala, že by společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. byla jejím smluvním dopravcem. Jelikož v řízení nebyla prokázána povinnost žalované uhradit přepravu společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že uplatněný nárok nelze přiznat žalobkyni ani z titulu bezdůvodného obohacení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává dovolatelka v tom, že řešená právní problematika byla odvolacím soudem posouzena jinak, než je vykládána dle konstantní judikatury, a dále v tom, že řešení předmětné právní otázky v napadeném rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka předně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje žalobkyně v tom, že soud neprovedl důkaz dle návrhu žalobkyně o tom, zda náklady na předmětnou přepravu nesl vedle žalobkyně někdo další, když k tomu dle závěrů soudů obou stupňů nebyla žalobkyně legitimována. V rozporu s § 120 o. s. ř. tedy nebyly v řízení zjištěny všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předmětnou přepravu realizovala, neprokázala ani své tvrzení, že převzala zásilku a letecký nákladní list, čímž se stala smluvní stranou přepravní smlouvy, a že za stávající situace nelze žalobkyni uplatněný nárok přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, když nebyla prokázána povinnost žalované uhradit přepravu společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. Žalobkyně je přitom toho názoru, že prokázala svoji aktivní legitimaci ve sporu, případně že prokázala, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně proto v dovolání zopakovala svá skutková tvrzení, z nichž dovozuje, že má právo na úhradu vynaložených nákladů spojených s obstaráním přepravy pro žalovanou. V důsledku rozhodnutí odvolacího soudu byl nastolen stav, že žalobkyně nese náklady za přepravu zboží, které byla dle sjednaných podmí