23 Cdo 840/2008 – Nejvyšší soud

23 Cdo 840/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese  a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ABC EUROPEAN AIR + SEA CARGO DISTRIBUTION, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Aviatická 12/1048, PSČ 160 08, IČ 49689401, zastoupené JUDr. Miroslavou Otčenáškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, proti žalované                      BRU-SPORT, spol. s r.o., se sídlem v Olomouci, Chválkovice, Libušina 526/101,                     PSČ 772 11, IČ 64608662, zastoupené JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, o zaplacení částky 134 209 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 450/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2007, č. j. 2 Cmo 63/2007-91, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení vymáhané částky na základě nezaplacené faktury č. CABC 102490 ze dne 11. 6. 2003, splatné dne 25. 6. 2003, kterou žalobkyně přeúčtovala žalované náklady spojené s leteckou přepravou zboží od společnosti NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006,                                         č. j. 16 Cm 450/2003-59, zamítl žalobu na zaplacení částky 134 209 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od 26. 6. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve smlouvě č. OLOMOUC/II/2003 ze dne 22. 1. 2003 se žalovaná jako kupující a NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED se sídlem v T. jako prodávající  dohodli na dodávce zboží (příslušenství pro jízdní kola). Na základě mezinárodního leteckého listu č. 160-86985356-WWI-0202231 byla mezi společností NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED, jako přepravcem (odesílatelem), a společností WORLD WAY INTERNATIONAL CORP, jako dopravcem, uzavřena přepravní smlouva. Společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. vyúčtovala fakturou ze dne 28. 3. 2003 žalobkyni částku 4 356 USD za přepravu č. 160-86985356-WWI-0202231. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uhradila dne 21. 5. 2003 společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. částku 4 356 USD. Na danou věc aplikoval soud prvního stupně Úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě uveřejněné pod č. 15/1935 Sb. (dále jako „Varšavská úmluva“). Z článku 11 Varšavské úmluvy vyplývá, že letecký nákladní list je, pokud nebude prokázáno jinak, důkazem, že smlouva byla sjednána. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala (a nevyplývá to ani z mezinárodního leteckého listu č. WWI-0202231), že by společnost WORLD WAY INTERNATIONAL CORP. byla pouze smluvním dopravcem a skutečným dopravcem byl někdo jiný, v daném případě společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., jak tvrdila žalobkyně. Samotný fakt, že společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. přepravu vyúčtovala fakturou ze dne 28. 3. 2003 žalobkyni k prokázání realizace přepravy touto společností a k prokázání jejího smluvního vztahu se žalobkyní nepostačuje. Soud dále nevzal za prokázané, že se žalobkyně stala smluvní stranou přepravní smlouvy tím, že převzala zásilku a letecký nákladní list, protože žalobkyně toto tvrzení nijak neprokázala a mezinárodní nákladní list CMR prokazující navazující silniční nákladní přepravu z F. do sídla žalované vystavila společnost CARGO Partner Gmbh a nikoli žalobkyně. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni nelze přiznat žalovanou částku z titulu úplaty za realizovanou přepravu, když nebylo prokázáno, že žalobkyně byla stranou přepravní smlouvy. Soud prvního stupně dále uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla konkludentně uzavřena smlouva o obstarání přepravy ve smyslu § 601 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož přepravní smlouvu uzavřel prodávající a společnost WORLD WAY INTERNATIONAL CORP. a žalobkyně neprokázala, že by tato společnost byla jeho mezizasílatelem ve smyslu § 605 odst. 2 obch. zák. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda žalobou uplatněný nárok lze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 454 občanského zákoníku (dále jako „obč. zák.“). Pro posouzení tohoto nároku bylo dle soudu prvního stupně rozhodující současné splnění dvou podmínek – žalovaná by musela mít povinnost platit přepravné společnosti  Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. a žalobkyně, ač tuto povinnost neměla, jí přepravné zaplatila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neměla povinnost k placení přepravného společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by přeprava byla uskutečněna touto společností. Z toho dovodil, že žalovaný nárok nelze žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, ačkoli žalobkyně náklady spojené s přepravou uhradila. Soud prvního stupně shledal námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně důvodnou a žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. října 2007, č. j. 2 Cmo 63/2007-96, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jelikož ten provedl v řízení všechny potřebné důkazy, které byly účastníky předloženy, a vyvodil z nich správná skutková zjištění. Správným shledal odvolací soud i právní hodnocení věci. Existence dopravní smlouvy mezi účastníky řízení nebyla prokázána a z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky řízení byla uzavřena zasílatelská smlouva. Žalobkyně v řízení ani neprokázala, že by společnost Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. byla jejím smluvním dopravcem. Jelikož v řízení nebyla prokázána povinnost žalované uhradit přepravu společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd., ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že uplatněný nárok nelze přiznat žalobkyni ani z titulu bezdůvodného obohacení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává dovolatelka v tom, že řešená právní problematika byla odvolacím soudem posouzena jinak, než je vykládána dle konstantní judikatury, a dále v tom, že řešení předmětné právní otázky v napadeném rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka předně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje žalobkyně v tom, že soud neprovedl důkaz dle návrhu žalobkyně o tom, zda náklady na předmětnou přepravu nesl vedle žalobkyně někdo další, když k tomu dle závěrů soudů obou stupňů nebyla žalobkyně legitimována. V rozporu s § 120 o. s. ř. tedy nebyly v řízení zjištěny všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předmětnou přepravu realizovala, neprokázala ani své tvrzení, že převzala zásilku a letecký nákladní list, čímž se stala smluvní stranou přepravní smlouvy, a že za stávající situace nelze žalobkyni uplatněný nárok přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, když nebyla prokázána povinnost žalované uhradit přepravu společnosti Prime Air & Sea Int’l Co. Ltd. Žalobkyně je přitom toho názoru, že prokázala svoji aktivní legitimaci ve sporu, případně že prokázala, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně proto v dovolání zopakovala svá skutková tvrzení, z nichž dovozuje, že má právo na úhradu vynaložených nákladů spojených s obstaráním přepravy pro žalovanou. V důsledku rozhodnutí odvolacího soudu byl nastolen stav, že žalobkyně nese náklady za přepravu zboží, které byla dle sjednaných podmínek povinna uhradit žalovaná, aniž by žalovaná uhradila náklady za mezinárodní leteckou přepravu zboží, které si objednala. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka i v závěru odvolacího soudu, že skutečnost, že žalobkyně uhradila za žalovanou náklady na přepravu zboží určeného pro žalovanou, není bezdůvodným obohacením. Dovolatelka namítá, že v řízení prokázala, že uhradila za žalovanou náklady za přepravu zboží, které měla hradit žalovaná, což žalobkyně doložila výpisem ze svého účtu. Pro posouzení nároku z tohoto právního titulu je dle názoru žalobkyně podstatné, že náklady za přepravu byla povinna uhradit žalovaná, což potvrdil v napadeném rozsudku i soud prvního stupně, a že tyto náklady za žalovanou uhradila žalobkyně. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je i to, že se majetek obohaceného nezmenšil, ač se zmenšit měl, např. z toho důvodu, že za něj plnil někdo jiný. Bezdůvodné obohacení tak může spočívat i v tom, že se dosavadní majete