23 Cdo 890/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 890/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2017 Spisová značka:23 Cdo 890/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.890.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. § 437 odst. 5 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 7. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.8.2017I.ÚS 2481/17JUDr. Tomáš Lichovník-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 890/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Salzgitter Mannesmann Stahlhandel s.r.o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, IČO 61061638, zastoupené JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti žalované dib s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Křížová 2598/4, PSČ 150 00, IČO 26500108, zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, PSČ 110 00, o zaplacení částky 285 151,85 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 172/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2014, č. j. 2 Cmo 313/2013-759, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2014, č. j. 2 Cmo 313/2013-759, s výjimkou výroku pod bodem II, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. 4 Cm 172/2005-692, ve výrocích pod body I, V, VI a VII se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. května 2013, č. j. 4 Cm 172/2005-692, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 213 863,88 Kč s 3% úrokem z prodlení od 5. prosince 2004 do zaplacení a nahradila jí náklady řízení ve výši 17 385 Kč (výrok pod bodem I), v rozsahu nároku ve výši 2 495,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok pod bodem II), uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované částku 8 670 Kč s 8% úrokem z prodlení od 11. října 2005 do zaplacení (výrok pod bodem III), žalobu co do nároku žalované na zaplacení částky 26 010 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 8 670 Kč od 8. září 2005 do 10. října 2005 zamítl (výrok pod bodem IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body V, VI a VII). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na dodávku zboží – vodících kolejnic pro posuvné skříňové dveře podle normy DIN 59 413. Žalovaná, která je výrobcem nábytku, nejprve zaslala žalobkyni dne 3. srpna 2004 poptávku, v níž objednávala předmětné zboží. Žalobkyně zaslala jako odpověď na poptávku mail ze dne 27. srpna 2004, v němž nabídla dodávku vodících kolejnic – C, dle DIN 59413/17118, s atestem 2.2, pozinkované, C 30x30x10x2 mm, délka 6 m. Žalovaná tento návrh akceptovala mailem ze dne 30. srpna 2004. Žalobkyně poté zaslala žalované potvrzení objednávky č. SHT4002454 ze dne 30. srpna 2004. Shora uvedená norma, byť již zrušená, dostatečně specifikuje vlastnosti výrobku a účastníci potvrzením objednávky dali podle soudu prvního stupně najevo vůli, aby zboží mělo vlastnosti touto normou stanovené. Tvrzení žalované, že žalobkyni byl předán vzorek kolejnice, a že tedy došlo k dohodě o předmětu plnění podle parametru vzorku vodící kolejnice s jezdcem, nebylo v řízení prokázáno. V řízení bylo dále zjištěno, že žalobkyně sjednané zboží žalované dodala dne 4. listopadu 2004 a jeho cenu vyúčtovala fakturou č. 51542075 na částku 285 151,85 Kč se splatností 4. prosince 2004. Žalovaná však zjistila vadnost dodaného zboží, když šíře vodící drážky C profilu neodpovídala, dodávku dne 9. listopadu 2004 reklamovala a vytkla žalobkyni vadu spočívající v tom, že vzdálenosti mezi konci C profilu kolísají mezi 7 a 10 mm, a dále, že šroub 8 mm se v drážce 10 mm, který se měl volně pohybovat, v některých místech do drážky vůbec neprojde nebo drhne. Poté, co žalobkyně reklamaci neuznala, žalovaná dopisem ze dne 10. února 2005 uplatnila vůči žalobkyni nárok z odpovědnosti za vady s výzvou k opravě vad ve lhůtě 10 dnů a následně dopisem ze dne 16. května 2005 odstoupila od smlouvy. Předmět plnění žalovaná uskladnila; za uskladnění uhradila J. T. částku 34 680 Kč, jejíž náhradu uplatnila jako vzájemný návrh vůči žalobkyni. Soud prvního stupně se soustředil na zjištění, do jaké míry bylo poskytnuté plnění vadné s ohledem na skutečnost, že žalovaná odstoupila od smlouvy v rozsahu celé dodávky. Dodávka se sestávala z deseti balíků po 80 kusech, každý kus v délce 6 metrů. Již v předchozím řízení před soudem prvého stupně byl proveden důkaz znaleckým posudkem Ing. Zbyňka Hanuše, CSc., ze dne 7. listopadu 2006. Tento znalec z jednoho balíku odebral 6 profilů a zjistil, že z hlediska průchodnosti jezdce s kotevním šroubem jsou kolejnice funkční, jezdec bylo možno bez drhnutí protáhnout celou délkou profilů, což však neplatí u vzorku o délce 170 mm předaném žalovanou. Přesto dospěl znalec k závěru, že i tento dodaný vzorek vyhovuje tolerancím s tím, že se odchylky volných konců nepohybují na hranici přípustnosti. V dalším řízení zadal soud prvního stupně znaleckému ústavu SVÚOM s.r.o. vypracování znaleckého posudku, jímž měl zjistit, z kolika procent vyhovuje dodávka vodících profilů objednávce, pokud jde o normu DIN a z kolika procent vyhovuje dodávka profilu objednávce, pokud jde o bezproblémové protažení šroubu M8, v jakém rozsahu došlo ke korozi povrchu styčných ploch vodící drážky a jak toto ovlivnilo výsledek zkoušky. K pojmu šroubu M8 zdůraznil, že šroub 8 mm neexistuje, tento pojem byl používán samotnou žalovanou v korespondenci o přípravě zkoušky a v jejím návrhu otázek pro znalce a také znalcem Ing. Hanušem v jeho posudku. Znalecký ústav provedl zkoušku tak, že provedl měření na 10 kusech profilů z otevřeného balíku, stejně jako ze všech ostatních originálně zabalených balíků, a to na základě rozhodnutí soudu, které vycházelo z dohody účastníků o způsobu provedení zkoušky. Nedošlo k přeměření vzorků ze všech balíků z důvodu nesoučinnosti žalované. Znalecký ústav dospěl k závěru, že dodávka válcovaných profilů vyhovuje normě DIN 59 413 ze 75 % co do rozměrů šířky přírub C. Znalec dále měřil šířku mezery mezi přírubami, jakkoliv tato není normovaným rozměrem, a učinil shodný závěr o tom, že hodnocené profily umožnily bezproblémové projetí šroubu M8 v 77 % dodávky. Soud prvního stupně posoudil smlouvu účastníků jako platně uzavřenou podle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v níž sjednali, že zboží má splňovat parametry normy DIN 59 413 a také má splňovat požadavek, že se bude hodit pro účel ve smlouvě stanovený - tedy jako vodící kolejnice. Poukázal na § 420 odst. 1 obch. zák., podle něhož je prodávající povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že zboží dodané žalobkyní nesplňovalo požadavky sjednané v kupní smlouvě, a proto žalovaná platně odstoupila od smlouvy v části plnění, které nesplňovalo provedení určené ve smlouvě, tedy neshodovalo s co do parametrů s normou DIN 59 413 a nebylo vhodné k použití jako vodící kolejnice s ohledem na volný průjezd šroubu M8. Odstoupení od smlouvy pak posoudil jako platné v rozsahu 25 % dodávky. Nárok žalobce je po právu v rozsahu 75 %, tedy v částce 213 863,88 Kč. Ve stejném rozsahu – 25 % shledal soud prvního stupně oprávněným i žalovanou uplatněný nárok na zaplacení částky 34 680 Kč, což činí částku 8 670 Kč. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. února 2014, č. j. 2 Cmo 313/2013-759, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil ve znění: žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 213 863,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od 5. prosince 2004 do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 385 Kč (výrok pod bodem I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV (výrok pod bodem II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V ve znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve věci vzájemného návrhu žalované (výrok pod bodem III), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body VI a VII (výrok pod bodem IV) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem V). Odvolací soud se zabýval odvolacími námitkami žalované.