23 Cdo 926/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 926/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2013 Spisová značka:23 Cdo 926/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.926.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 344 obch. zák. § 345 odst. 2 obch. zák. § 428 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 926/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce RNDr. K. H., zastoupeného JUDr. Petrem Čichovským, advokátem, se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní 411, proti žalované ASSISTA CZECH spol. s r.o., se sídlem v Brně – Stránice, Soukopova 536/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 48588547, zastoupené JUDr. Petrem Matějkou, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 23b, o zaplacení částky 350.180,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 139/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2011, č. j. 8 Cmo 264/2010-348, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2011, č. j. 8 Cmo 264/2010-348, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 17. prosince 2009, č. j. 36 Cm 139/1999-262, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 36 Cm 139/1999-303, a doplňujícího usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 36 Cm 139/1999-307, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 350.180,- Kč s příslušenstvím oproti předání analyzátoru Larson Davis 824, SPM – Datalog.Mode 824-OPT 01, výrobní číslo 824 AO 183 (bod I. výroku), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 159.412,- Kč (bod II. výroku) a České republice na svědečné částku 232,- Kč (výrok doplňujícího usnesení). Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena kupní smlouva č. 19008 ze dne 25. listopadu 1998 na koupi analyzátoru Larson Davis 824, SPM – Datalog.Mode 824-OPT 01 (dále též jen „LD-824“) v ceně 333.505,- Kč + 5 % DPH. Žalovaná v čl. 5.1 kupní smlouvy prohlásila, že analyzátor – zvukoměr má v ČR platné typové osvědčení. V čl. 8 smlouvy byla smluvena možnost odstoupit od této smlouvy při nedodržení jakéhokoli ustanovení smlouvy. Žalovaná dodala analyzátor žalobci dne 24. prosince 1998 a žalobce do konce roku 1998 zaplatil smluvenou kupní cenu ve dvou splátkách. Dopisem ze dne 26. dubna 1999 žalobce reklamoval závady uvedené v tomto dopise a tyto závady byly odstraněny. Žalobce doručil žalované podání ze dne 30. června 1999 nazvané „Odstoupení od kupní smlouvy č. 19008“, ve kterém uváděl, že odstupuje od předmětné kupní smlouvy z důvodů závad vyjmenovaných v tomto odstoupení od smlouvy a má za to, že výskytem závad uvedených v tomto podání žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem, a proto tedy žalobce od této smlouvy odstupuje. Dopisem ze dne 4. srpna 1999 žalobce doplnil své odstoupení od kupní smlouvy č. 19008, připojil další důvod pro odstoupení, a to, že analyzátor neměl v době jeho prodeje v ČR platné typové osvědčení. Po právní stránce věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), zejména dle jeho ustanovení o kupní smlouvě a odstoupení od smlouvy. Odstoupením (resp. doplněním odstoupení) žalobce od kupní smlouvy ze dne 4. srpna 1999 se soud prvního stupně již nezabýval, neboť byl vázán závazným právním názorem soudu odvolacího (který Vrchní soud v Olomouci vyslovil ve svém usnesení ze dne 27. ledna 2009, č. j. 8 Cmo 133/2008-232), že žalobcovo odstoupení od kupní smlouvy, datované dne 4. srpna 1999, není důvodné, účinné a tudíž platné. Odvolací soud k tomu uvedl, že žalobce v rámci tohoto odstoupení od smlouvy použil jako dodatečný důvod pro odstoupení skutečnost, že osvědčení na zvukoměrnou část analyzátoru bylo vydáno až dne 4. března 1999 a až v červenci 1999 si všiml, že toto osvědčení se týká jen zvukoměrné části. Toto prohlášení žalobce odvolací soud hodnotil jako nevěrohodné a irelevantní s ohledem na odbornost žalobce v oboru měření hluku a měl tedy za to, že tato skutečnost byla žalobci známa a nebo mu s ohledem na jeho odbornost a okolnosti případu známa být měla již při převzetí přístroje dne 24. prosince 1998, a pokud žalobce až dne 4. srpna 1999 pro tento důvod od smlouvy odstoupil, nebyl tento úkon učiněn bez zbytečného odkladu, tedy včas. K odstoupení od smlouvy ze dne 30. června 1999 soud prvního stupně uvedl, že žalobcem tvrzené závady předmětného zvukoměru – analyzátoru nebyly prokázány. Žalobce k jejich prokázání v původním řízení nenavrhl žádné důkazy a v dalším řízení, probíhajícím po rozhodování odvolacího soudu, se nařízených jednání nezúčastnil a proto si sám odňal možnost být soudem poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dodal, že existence vad uvedených v odstoupení od smlouvy ze dne 30. června 1999 žalobcem nebyla prokázána, proto ani nelze postavit najisto, zda by v případě prokázání těchto žalobcem tvrzených vad přístroje byla porušena smlouva podstatným způsobem tak, jak dovozoval žalobce, a zda tedy byl žalobce oprávněn odstoupit od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 písm. c) [správně d)] obch. zák., a v případě, že ano, zda tento úkon učinil včas. Dospěl tedy k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce oprávněn platně odstoupit od předmětné kupní smlouvy č. 19008 ze dne 25. listopadu 1998, tudíž není oprávněn domáhat se vrácení zakoupeného přístroje žalované a po žalované požadovat vrácení kupní ceny, kterou žalobce za tento přístroj zaplatil. Proto žalobu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně. Ohledně posouzení „doplnění“ odstoupení od smlouvy ze dne 4. srpna 1999 odkázal na své předchozí zrušovací usnesení, v němž vyslovil závěr, že jestliže žalobce odstoupil od smlouvy až dne 4. srpna 1999, nebyl tento úkon učiněn bez zbytečného odkladu, tedy včas. Dodal, že tento závěr učinil i s přihlédnutím k ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. Co se týče odstoupení od smlouvy ze dne 30. června 1999, přitakal soudu prvního stupně, že důkazy provedenými soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalobci byl prodán tzv. DEMO přístroj. Stejně tak nebyla prokázána existence vad namítaných v tomto odstoupení od smlouvy. Odvolací soud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, výslovně v plném rozsahu, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) i c) o. s. ř., namítaje nesprávné právní posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud sice posoudil věc podle ustanovení § 344 obch. zák., avšak toto ustanovení neaplikoval správně. Rozhodování odvolacího soudu považuje za zjevně nepřiměřené zjištěným okolnostem případu. Dovolatel namítá, že žalovaná jako prodávající ho při prodeji zařízení úmyslně uvedla v omyl, když tvrdila nepravdivé skutečnosti a přesto prohlásila nepravdivě na straně č. 2 kupní smlouvy v bodě 5.1 – že analyzátor – zvukoměr má v ČR platné typové osvědčení. Nesplnila tak povinnost dle § 417 obch. zák., když nedodala se zařízením všechny doklady nutné k užívání věci – tj. doklad o typové zkoušce na analyzátorovou část zařízení. Dále upozorňuje, že bylo prokázáno, že zařízení žalované navíc sloužilo původně jen k demonstračním účelům a nebylo nové. Uvádí, že jednáním žalované došlo k podstatnému porušení kupní smlouvy (5.1), když byla v bodě 8. kupní smlouvy sjednána možnost odstoupení od smlouvy při nedodržení kteréhokoliv ustanovení kupní smlouvy, tj. bylo vyjádřeno, že porušení kteréhokoliv ujednání se považuje za podstatné porušení. Tudíž se domnívá, že řádně odstoupil od smlouvy podle ustanovení § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. Namítá, že účinky ustanovení § 428 odst. 1 a 2 obch. zák. v projednávané věci nenastaly z důvodu uvedeného v ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. Dále upozorňuje na ustanovení § 424 obch. zák. s tím, že žalo