23 Cdo 932/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 932/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2010 Spisová značka:23 Cdo 932/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.932.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Lhůty Prodlení dlužníka Dotčené předpisy:§ 122 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 11. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.08.2010III.ÚS 3478/10prof. JUDr. Jan Musil, CSc. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 932/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce DRAFT Inc. s. r. o., se sídlem Brno, Spodní 10, IČ 63483009, zastoupeného JUDr. Karlem Chylíkem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 10, PSČ 602 00, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, IČ 60162694, o zaplacení Kč 7,300.000,- s přísl. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 147/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2008, č. j. 11 Co 157/2008-96, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008, č. j. 11 Co 157/2008-96 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 11. 2007, č. j. 8 C 147/2007 se v části týkající se úroku z prodlení za dny 19. a 20. 12. 2004 ve výši 3% p. a. z částky 7,300.000,- Kč, včetně souvisejících výroků a náhradě nákladů, zrušují a věc se vrací soudu k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 8 C 147/2007-78, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7,300.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % p. a. od 19. 12. 2004 do zaplacení (výrok I.), žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,5% p. a. od 13. 12. 2004 do 18. 12. 2004 z částky 7,300.000,- Kč se zamítá (výrok II.), žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5% p. a. od 19. 12. 2004 do zaplacení se zamítá (výrok III.) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 436.450,- Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně považoval jednostranné odstoupení žalovaného od obou předmětných kupních smluv na dodávku zboží (boty 95 s potiskem a kecky) za neplatné, neboť okolnost, že se v důsledku realizace reformy ozbrojených sil ČR stalo předmětné zboží nadbytečným, není překážkou, která nastala nezávisle na vůli povinné strany. Jednostranné odstoupení žalobce od smluv ze dne 29. 6. 2004 z důvodů předpokládaných v ustanovení § 348 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) tak způsobilo ve smyslu § 351 odst. 1 obch. zák. zánik všech práva a povinností ze smluv, s výjimkou práva na náhradu škody, vzniklé porušením smluv podle § 373 an. obch. zák. Žalovaná porušila závazek odebrat předmětné zboží a zaplatit za ně dohodnutou kupní cenu a nárok na náhradu škody spočívá v ušlém zisku žalobce, který byl vyčíslen u zboží „boty 95 s potiskem“ ve výši 5,500.000,- Kč a u zboží „kecky“ ve výši 1,800.000,- Kč (celkem tedy žalovanou částku). Soud prvního stupně tudíž co do jistiny žalobě vyhověl. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. o věci samé a ve výroku IV. o nákladech řízení potvrdil (výrok I.) a uložil žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 185.100,- Kč (výrok II.). Odvolací soud sice nesouhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, že neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil a týká se pouze neplatnosti relativní ve smyslu § 40a občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) a tudíž toto ustanovení je pro daný případ nepoužitelné, avšak vymezení způsobu hodnocení nabídek na veřejnou zakázku v čl. 3 předmětné zadávací dokumentace je podle názoru odvolacího soudu dostatečně určité a proto nelze se ztotožnit s námitkou žalované, že jde o neplatný právní úkon. Závěr soudu prvního stupně, že předmětné kupní smlouvy nejsou neplatnými právními úkony, je proto správný. V odvolacím řízení žalovaná nově tvrdila, že zadávací dokumentace je neplatná i pro rozpor s ust. § 8 odst. 1 písm. a) a b) a § 12 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., když na základě předmětných kupních smluv měl být nabyt nepotřebný majetek. Jde však o nové tvrzení ve smyslu § 205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), které nemůže být řádným odvolacím důvodem a proto se jím odvolací soud nezabýval. Ostatně není patrné, že již v době uzavírání předmětných smluv by byl jejich předmět pro stát nepotřebným majetkem. Odvolací soud rovněž považoval ve shodě se soudem prvního stupně listinné důkazy, předloženého soudu prvního stupně, za dostatečný podklad pro výpočet výše ušlého zisku. Ostatní závěry soudu prvního stupně, zejména týkající se platnosti odstoupení od předmětných smluv vzniku škody, neplnění předpokladů pro odpovědnost žalované za vzniklou škodu a posouzení námitky promlčení uplatněného nároku posoudil soud prvního stupně správně po stránce skutkové i právní a odvolací soud tyto závěry akceptoval. Odvolací soud zvláště zdůraznil, že okolnost, že v důsledku realizace reformy ozbrojených sil ČR se stalo předmětné zboží pro žalovanou nadbytečným, není možno vzhledem k vymezení liberačních důvodů v § 374 obch. zák. a judikatuře soudů, zastávající názor, že se toto vymezení blíží charakteristice vyšší moci, považovat za překážku, která bránila žalované ve splnění jejich závazků. Žalované nejen nic objektivně nebránilo v plnění závazků, ale navíc předmětem kupní smlouvy z 18. 9. 2002 byly „boty 95 s potiskem pro vojáky základní vojenské služby a vojáky z povolání“, takže tvrzení o nadbytečnosti v důsledku ukončení základní vojenské služby neobstojí. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve věci samé i v akcesorickém výroku o nákladech řízení jako věcně správný. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání ze dne 11. 9. 2005, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem a uplatňuje důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle mínění dovolatelky jsou ustanovení zadávací dokumentace neurčitá a tudíž kupní smlouvy jako výsledek veřejné obchodní soutěže jsou ve smyslu § 37 obč. zák. neplatné. Dovolatelka dovozuje, že zadavatel v bodu 3 zadávací dokumentace neurčitě stanovil způsob hodnocení nabídek podle jím stanovených kriterií a podle toho neurčitě hodnotil nabídky uchazečů. Tuto neurčitost dovolatelka spatřuje v absenci mechanismu, jakým bylo (mělo být) převedeno slovní hodnocení jednotlivých kategorií technické dokumentace (technické podmínky, zkušební vzorky, vzorky materiálu) dle čl. 3. 3. 1. zadávací dokumentace Úřadem zabezpečení služeb v hodnotícím listu na výsledek hodnocení formou slovního vyjádření, ke kterému bude přiřazen určitý počet bodů dle tabulky uvedené v čl. 3. 3. 2. zadávací dokumentace. Pojmy uvedené v čl. 3. 3. 1. pod písmeny a) až f), tj. konstrukce provedení, technologie zpracování, použitý materiál, hodnocení celkového vzhledu, laboratorní rozbor a návrh technických podmínek, jsou podle názoru dovolatelky bezobsažné. Proto je nemožné porovnat výrobky jednotlivých soutěžitelů na výstrojní materiál (boty 95 s potiskem pro Armádu ČR a kecky a trepky pro Armádu ČR). Není např. jasné, zda maximální počet bodů měl být přidělen za nejobsáhlejší technickou dokumentaci nebo za nejméně obsáhlou dokumentaci apod. Dovolatelka má za to, že zvolený způsob hodnocení nebyl koncipován pro všechny účastníky rovně a je porušením zásady nediskriminace podle § 11 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek a z tohoto důvodu jsou smlouvy neplatné pro rozpor s § 39 obč. zák. Neplatný je čl. 3 zadávací dokumentace a tudíž jsou neplatné i smlouvy, uzavřené na tyto veřejné zakázky. Odvolací soud posoudil čl. 3 předmětné zadávací dokumentace jako dostatečně určitý, aniž by svůj právní názor odůvodnil a proto je v této části napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru dovolatelky odvolací soud rovněž nesprávně právně posoudil způsob hodnocení nabídek v předmětném čl. 3 jako dostatečně určitý a platný. Dovolatelka nesouhlas