23 Cdo 967/2016 — Nejvyšší soud

23 Cdo 967/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2016 Spisová značka:23 Cdo 967/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.967.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Dotčené předpisy:§ 566 obch. zák. § 574 odst. 4 obch. zák. § 262 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 967/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobců a) V. J., a b) M. J., zastoupených Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, proti žalovanému JUDr. M. Č., advokátovi se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, identifikační číslo osoby 13102885, zastoupen ému JUDr. Jarmilou Pokornou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, o zaplacení částky 33.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 393/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 72 Co 246/2015-81, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 72 Co 246/2015-81, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, č. j. 31 C 393/2014-40, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 33.452 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 33.452 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení žalobci uzavřeli dne 14. 8. 2012 s žalovaným smlouvu označenou jako mandátní, v níž se žalovaný zavázal pro žalobce zprostředkovat uzavření kupní smlouvy o prodeji blíže určené bytové jednotky. Jelikož nebyl prodej bytu zajištěn, žalobci smlouvu dne 27. 11. 2013 vypověděli, nicméně dne 6. 1. 2014 uhradili žalovanému částku 33.452 Kč. K vrácení této částky, na níž žalovanému dle názoru žalobců nárok nevznikl, jej žalobci posléze vyzvali. Z mandátní smlouvy soud prvního stupně zjistil, že smlouva byla uzavřena na dobu do prodeje předmětného bytu, obě strany ji mohly vypovědět s šestiměsíční výpovědní lhůtou, v čl. II bodu 2.3 bylo ujednáno: „Ve smyslu ustanovení § 574 odst. 4 obchodního zákoníku má mandatář v případě výpovědi smlouvy mandantem nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů a přiměřenou část úplaty. V takovém případě uzavírají strany dohodu, že mandatáři náleží úhrada nákladů ve výši 1/3 odměny podle čl. 4.1 a poměrná část odměny ve výši 1/3 odměny dle čl. 4.1 této smlouvy.“ Odměna mandatáře byla stanovena v čl. IV. tak, že činí 3 % z realizované kupní ceny s připočtením 20% DPH. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém ději o tom, že byla uzavřena předmětná smlouva, že během jejího trvání nedošlo k prodeji předmětné bytové jednotky, a že tato smlouva byla žalobci vypovězena. Spornou zůstala otázka vzniku práva mandatáře k úhradě vynaložených nákladů, které žalobci uhradili ve výši 33.452 Kč, a jejichž vrácení se soudně domáhají. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda volba režimu obchodního zákoníku učiněná účastníky je dle § 262 odst. 1 obch. zák. neplatná, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť relevantní ustanovení smlouvy svou nejasností zhoršují postavení spotřebitelů. Smlouvu proto soud prvního stupně posuzoval dle ustanovení o zprostředkovatelské smlouvě podle § 774 a násl. obč. zák. Soud prvního stupně uvedl, že z předmětné zprostředkovatelské smlouvy jasně neplyne, zda žalovaný měl, či neměl nárok na náhradu svých nákladů. Na první větu čl. II. bodu 2.3., z níž by se tento nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podával, navazuje totiž věta druhá uvozená slovy „v takovém případě“, kdy následně v této druhé větě je vznik nároku na náklady spojen se vznikem nároku na odměnu, a takto je upravena i výše nákladů. Dle soudu prvního stupně nicméně odměnu vypočítat nelze, neboť ta by se měla odvíjet od realizované kupní ceny bytu - k tomu však během trvání smlouvy nedošlo. Obdobně je to s nárokem žalobce na odměnu v případě výpovědi smlouvy. Žalobcům v tomto kontextu nutno přisvědčit, že odměna zde uvedená je nevypočitatelná, tudíž neurčitě stanovená. S ohledem na § 55 odst. 3 obč. zák. ale i na § 776 obč. zák. proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému nárok na úhradu nákladů jím vynaložených nevznikl. Nadto soud prvního stupně doplnil, že ujednání o nároku žalovaného na úhradu účelně vynaložených nákladů je neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák., protože v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitelů značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně o tom, že smlouva uzavřená účastníky dne 14. 8. 2012, byť označená jako smlouva mandátní, je svou povahou smlouvou o zprostředkování ve smyslu § 774 a násl. obč. zák. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně v rozporu s ujednáním stran nepřípustně zúžil předmět uzavřené smlouvy pouze na činnost zprostředkovatelskou. Žalovaný se však v uvedené smlouvě nezavázal pouze k zprostředkovatelské činnosti ve vlastním slova smyslu, kterou lze charakterizovat tak, že vyhledá osoby se zájmem o uzavření smlouvy, seznámí zájemce s třetí osobou a umožní zájemci vyjednávat o smlouvě, nýbrž se zavázal jménem žalobců uskutečnit veškeré právní úkony, které budou směřovat k prodeji předmětné bytové jednotky, včetně právního poradenství, zajištění veškeré dokumentace, uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní a přijetí kupní ceny do úschovy. Takto vymezený závazek žalovaného však již nelze subsumovat pod hmotněprávní úpravu zprostředkovatelské smlouvy, nýbrž svojí povahou odpovídá vymezení mandátní smlouvy upravené v § 566 a násl. obch. zák. K samotnému nároku na úhradu účelně vynaložených nákladů odvolací soud uvedl, že podle § 572 obch. zák. je mandant povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě. Z uzavřené smlouvy, konkrétně z ustanovení upravujících nárok žalovaného na úhradu účelně vynaložených nákladů pro případ ukončení závazkového vztahu výpovědí, přitom zcela jasně vyplývá, že nárok na úhradu nákladů měl žalovanému vzniknout vedle nároku na úplatu. Přestože za situace, kdy nedošlo k prodeji bytu, nelze dle ujednání stran výši takové náhrady nákladů stanovit, neznamená to, jak se soud prvního stupně domnívá, že by mandatáři nárok na náhradu nutně a účelně vynaložených nákladů neměl vzniknout. Zmíněný nárok lze totiž subsidiárně posoudit podle dispozitivní zákonné úpravy obsažené v § 574 odst. 4 obch. zák. Odvolací soud proto uzavřel, že co do základu je tedy nárok žalovaného na úhradu nákladů, který uplatnil vůči žalobcům poté, co předmětnou smlouvu ukončili výpovědí, po právu. Otázkou jejich výše se však pro nedostatek skutkových zjištění soudem prvního stupně v odvolacím řízení soud nezabýval. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřují dovolatelé v posouzení otázky týkající se typu smlouvy uzavřené mezi účastníky, tj. zdali se jedná o smlouvu zprostředkovatelskou, mandátní nebo smíšenou, pokud smlouva obsahuje závazek zajistit zájemce o koupi, a vedle toho i poskytnutí právních služeb, když na straně dodavatele takového plnění stojí advokát. Dále dovolatelé předkládají otázku právního posouzení nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů dle uzavřené smlouvy, když zájemce o koupi nebyl zajištěn. Žalovaný se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí n