23 Cdo 99/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 99/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2015 Spisová značka:23 Cdo 99/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.99.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o přepravě věci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 136 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 10. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 99/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Pierrea, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Papírníkova 617/7, PSČ 142 00, IČO 45790027, zastoupené JUDr. Taťánou Chvalovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 18, PSČ 130 00, proti žalované KRONEX, s.r.o., se sídlem v Kotojedech 56, okres Kroměříž, PSČ 767 01, IČO 25583921, zastoupené JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Železné lávky 568/10, PSČ 118 00, o zaplacení částky 104 049 EUR, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 32/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2014, č. j. 12 Cmo 67/2014-283, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Taťány Chvalové, advokátky, se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 18, PSČ 130 00. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 4. října 2013, č. j. 39 Cm 32/2010-237, opětovně zamítl žalobu na zaplacení částky 104 049 EUR (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako odesílatel objednala u žalované objednávkou ze dne 3. listopadu 2004 č. 401166 přepravu blíže nespecifikovaných zimních oděvů v kartonech z Prahy 10 do Itálie (Říma) s datem nakládky dne 4. listopadu 2004, s neuvedeným datem vykládky a s navrhovanou cenou přepravy ve výši 42 000 Kč plus DPH. V dodacím listu č. 035 ze dne 4. listopadu 2004 byla jako dodavatel zboží označena společnost „VIGASS S. R. O.“, (jedná se o VIGASS CO. LTD s.r.o., se sídlem v Ostravě – Staré Bělé, Korandova 768/13, PSČ 724 00, IČO 26831643, dále jen „VIGASS“) a odběratel společnost BETEL SRL se sídlem v Římě a jako předmět dodávky označen „dámský svetr“. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné, stejně jako skutečnost, že žalovaná z celkového počtu 571 kartonů předala příjemci zásilky pouze 350 kartonů a 221 kartonů chybělo. Z nákladního listu ani z dodacího listu č. 035, který byl k němu připojen, však nebylo možno zjistit žádné konkrétnější údaje o přepravovaném zboží (o jeho druhu, jakosti, o počtu svetrů v jednotlivých kartonech, ceně apod.). Výše škody byla žalobkyní dovozována z dopisu společnosti VIGASS, který jí dne 27. ledna 2005 zaslala, v němž sdělila, že jí vznikla krádeží 221 kartonů zboží škoda „o 15 % nižší než částka fakturovaná našemu italskému odběrateli“ a škodu vyčíslila částkou 104 049 EUR. Z žalobkyní navrhovaného důkazu prohlášením společnosti VIJA TRANS s.r.o. soud prvního stupně zjistil, že tato společnost potvrdila, že při přepravách, které provádí, se používají typizované kartóny a svetry jsou do nich vkládány v počtu 60 kusů, a že takto jsou baleny i jinými obchodníky, resp. i výrobci. Nedostatek důkazů se soud prvního stupně pokusil zhojit postupem podle § 128 a § 129 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vyzval společnost VIGASS k předložení dokladů o tom, jaké konkrétní zboží předala žalobkyni k přepravě a jaká byla jeho kupní cena, včetně dokladů o jakosti, počtu, výrobci apod. a k předložení nabývacích dokladů, faktur apod. Na to reagoval jeden ze společníků VIGASS dopisem ze dne 15. července 2013, v němž sdělil, že jednatel společnosti již před delší dobou odcestoval do Vietnamu, termín jeho návratu není znám a podepsaný společník není schopen požadované doklady soudu poskytnout. Za této situace již soud prvního stupně neustanovil znalce z oboru ekonomika ke zjištění hodnoty ztracené zásilky, neboť nebylo vyjasněno, jaké konkrétní zboží ztracené kartóny obsahovaly, a znalci nemohl být zadán dostatečně určitý úkol. V právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně ze závazného právního názoru odvolacího soudu v jeho zrušovacím rozsudku ze dne 19. ledna 2012, č.j. 12 Cmo 267/2011-183, že mezi účastníky byla uzavřena podle § 630 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) smlouva o přepravě věci podléhající Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou č. 11/1975 Sb. (dále jen Úmluva CMR“), a že po případném doplnění tvrzení a důkazů žalobkyní podle § 118a o. s. ř. lze stanovit výši náhrady podle článku 23 Úmluvy CMR, případně postupem podle § 136 o. s. ř. Soud prvního stupně však konstatoval, že žalobkyně ani po výzvě podle § 118a o. s. ř. neuvedla o povaze a jakosti přepravovaného zboží nic bližšího kromě předpokládané hmotnosti jednoho kusu a nemohl proto postupovat podle § 136 o. s. ř., neboť pro tento postup chyběl alespoň nějaký základní rámec, v němž se úvahy podle uvedeného ustanovení mohou pohybovat. Výši škody nebylo možno dovodit ani postupem podle článku 23 odst. 2 Úmluvy CMR, neboť ani po výzvě soudu podle § 128 a § 129 odst. 2 o. s. ř. nebylo doloženy nabývací či daňové doklady k předmětnému zboží, které by měly být u legálně podnikajícího subjektu zcela běžně dostupné. Uzavřel, že oprávněnost požadavku žalobkyně na náhradu škody za ztracenou zásilku podle článku 23 odst. 1 a 2 Úmluvy tak nebyla v řízení prokázána. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. srpna 2014, č. j. 12 Cmo 67/2014-283, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v rozsahu, kterým byla žaloba na zaplacení částky 104 409 EUR zamítnuta, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 40 830,68 EUR, a ve zbývající části zamítavého výroku o zaplacení 63 218,31 EUR tento výrok potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ohledně ztráty části přepravované zásilky odkázal také na protokol č. EFCS112004900922 ze dne 9. listopadu 2004 sepsaný italskou policií o odcizení části zásilky; ztráta 221 kartonů se zbožím vyplývá též ze zápisu příjemce zásilky na nákladním listu č. 0111507 a na dodacím listu č. 035. Odvolací soud potvrdil i správnost závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o přepravě věci podle § 610 obch. zák., a že podle článku 17 Úmluvy CMR nese odpovědnost za ztrátu části zásilky při přepravě žalovaná. Ohledně sporného rozsahu náhrady škody dospěl odvolací soud k závěru, že určení obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtíženi nebo dokonce vůbec vzhledem k tomu, že nebylo možno zjistit přesný druh, počet a provedení předmětného ztraceného zboží, k dispozici nebyla ani obchodní faktura za zboží. Odvolací soud proto za použití ustanovení § 136 o. s. ř. ve smyslu článku 23 bodu 3 a 7 Úmluvy CMR určil výši náhrady škody v této věci ve výši maximálního limitu vzhledem k tomu, že žalobou požadovaná výše náhrady škody tento limit, který by bylo možno zjistit z údajů zjištěných dokazováním, přesahuje. Těmito údaji jsou celková hrubá váha zásilky 11 000 kg zjištěná z mezinárodního nákladního listu, ztracená část zásilky v počtu 221 kartónů zboží, které odpovídá hrubá váha 4 257,44 kg. Náhradu škody pak odvolací soud vypočítal podle článku 23 bod 3 Úmluvy CMR tak, že hrubá váha ztracené části zásilky 4 257,44 kg byla vynásobena koeficientem 8,33 zúčtovacích jednotek, dle kurzu XDR = 32,041 Kč, platného v den vydání rozsudku (článek 23 bod 7 Úmluvy CMR). Výslednou výši náhrady škody tak odvolací soud určil částkou 1 136 318,04 Kč a v přepočtu podle kurzu platného v době, kdy se o náhradě škody rozhodovalo (1 EUR = 27,83 Kč), částkou 40 830,68 EUR. Uvedený postup při zjišťování výše náhrady škody odpovídá podle závěru odvolacího soudu rozumnému uspořádání vztahů mezi účastníky, kdy je najisto postavena odpovědnost žalované za vznik předmětné škody při přepravě zboží, přičemž nepřiznání náhrady škody s poukazem na to, že nelze zjistit skutečnou škodu, by odporovalo logice věci a zdravému rozumu. Odvolací soud nepovažoval za možné přijmout názor žalované, že i při použití matematického modelu náhrady škody podle článku 23 bod 3 Úmluvy CMR je potřebné zjistit skutečnou hodnotu ztracené části zásilky