24 Cdo 1000/2024 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1000/2024-169 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti žalovanému J. N., zastoupenému Mgr. Petrem Noskem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Jana Masaryka 1669/2, o zrušení smlouvy a určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 194/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 37 Co 288/2022-150, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 37 Co 288/2022-150, jakož i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 6. 2022, č. j. 7 C 194/2021-106, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení1. Podanou žalobou se původní žalobce S. C. [jenž zemřel dne XY, dále též „původní žalobce“] domáhal zrušení kupní smlouvy, kterou uzavřel jako prodávající formou notářského zápisu sepsaného dne 4. 9. 2020, pod č. j. NZ 1541/2020, JUDr. Miroslavem Michálkem, notářem v Třebíči s žalovaným jako kupujícím. Z žalobních tvrzení se podává, že předmětem této smlouvy byl úplatný převod pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba – rodinný dům, č. p. XY, vše v obci XY, katastrální území XY (dále jen „předmětné nemovité věci“) do vlastnictví žalovaného za sjednanou kupní cenu ve výši 120 000 Kč. Dále, že byla uzavřena smlouva o zřízení služebnosti spočívající v bezplatném doživotním užívání předmětných nemovitostí ve prospěch původního žalobce. Původní žalobce tuto nemovitost vlastnil od roku 1992, kdy ji zakoupil za částku 100 000 Kčs a dále na ni vynaložil výdaje ve výši asi 20 000 Kč. Původní žalobce žil v domě do prosince roku 2020, od této doby pobýval z důvodu špatného zdravotního stavu v domově důchodců v Třebíči. V době převodu činila obvyklá tržní cena předmětných nemovitostí dle posudku realitní kanceláře cca 690 000 Kč. Sjednaná kupní cena je proto s tržní cenou v hrubém nepoměru, a to i s případným přihlédnutím ke zřízenému věcnému břemenu, jehož reálné naplnění z důvodu špatného zdravotního stavu původního žalobce stejně nepřicházelo v úvahu. Původní žalobce o převodu předmětných nemovitých věcí nikoho ze své vlastní rodiny neinformoval a k tomuto neuváženému kroku se rozhodl pod vlivem žalovaného. Vzhledem k uvedenému proto původní žalobce žádal zrušení předmětné smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení a navrácení do původního stavu. 2. Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2022, č. j. 7 C 194/2021-106, zamítl žalobu, kterou se původní žalobce domáhal zrušení kupní smlouvy spolu se smlouvou o zřízení služebnosti a určení, že původní žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí (výrok I) a původního žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Původní žalobce po předložení věci odvolacímu soudu dne XY zemřel. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále též jen „odvolací soud“) ze dne 27. 9. 2023, č. j. 37 Co 288/2022-140, bylo s odkazem na § 107 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto, že v řízení bude na místě původního žalobce pokračováno s žalobcem – J. C. 4. Krajský soud v Brně poté na základě odvolání podaného původním žalobcem, na němž jeho procesní nástupce setrval, napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a dostatečná. Soud prvního stupně učinil následující skutková zjištění: Mezi původním žalobcem a žalovaným byla dne 4. 9. 2020 formou notářského zápisu uzavřena kupní smlouva a smlouva o zřízení služebnosti. Na základě této kupní smlouvy nabyl žalovaný do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovité věci za částku 120 000 Kč. Obvyklá cena předmětných nemovitostí přitom ke dni podpisu smlouvy činila 330 000 Kč po zohlednění zřízené služebnosti. Původní žalobce a žalovaný byli přátelé, žalovaný stejně jako další kamarádi pomáhal původnímu žalobci v době, kdy měl zdravotní potíže. Původní žalobce si byl vědom toho, že kupní cena sjednaná ve smlouvě je nižší než cena obvyklá. S (nízkou) výší kupní ceny původní žalobce souhlasil s ohledem na jeho vztah k žalovanému a s přihlédnutím ke sjednané služebnosti v jeho prospěch zřizované současně s podpisem kupní smlouvy. Původní žalobce si nepřál, aby se o prodeji předmětných nemovitostí dozvěděla jeho rodina. 6. Po právní stránce odvolací soud rovněž odkázal na závěry soudu prvního stupně, že byť kupní cena za předmětné nemovitosti byla sjednána ve výši 120 000 Kč, přestože obvyklá cena převáděných nemovitostí ke dni podpisu kupní smlouvy činila 330 000 Kč, již při zohlednění hodnoty existence služebnosti bezplatného doživotního užívání ve prospěch původního žalobce, nejsou naplněny zákonné podmínky, aby se žalobce mohl domáhat zrušení smlouvy pro neúměrné zkrácení ve smyslu § 1793 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Byť v posuzované věci lze hovořit o neúměrném zkrácení, nelze současně odhlédnout od zjištěného stavu, že důvod nepoměru hodnoty vzájemných plnění vyplynul ze zvláštního vztahu mezi původním žalobcem a žalovaným, jenž sice nebyl rodinným příbuzným, společně s dalšími kamarády se však o původního žalobce staral a pomáhal mu s pracemi na nemovitých věcech. Současně bylo ze strany žalovaného zčásti bezúplatně plněno i zřízením doživotního užívání předmětných nemovitých věcí ve prospěch původního žalobce. Z uvedených důvodů právo požadovat zrušení kupní smlouvy nevzniklo (§1974 odst. 1 o. z.). Odvolací soud přitakal rovněž závěru soudu prvního stupně, který shledal za naplněný i liberační důvod uvedený v § 1974 odst. 2 o. z. Původní žalobce totiž projevil svůj souhlas se sjednanou výší kupní ceny, přestože mu bylo známo, že obvyklá cena předmětných nemovitých věcí je podstatně vyšší a zkrácením kupní ceny si byl vědom, o čemž sám hovořil s notářem JUDr. Miroslavem Michálkem, jak bylo prokázáno výpovědí tohoto svědka, který text kupní smlouvy jako notář k žádosti obou smluvních stran připravoval. II. Dovolání a vyjádření k němu7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) v celém rozsahu včasně podaným dovoláním. Přípustnost dovolání žalobce vymezil tím, že se odvolací soud při zdůvodnění svého rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, neboť nereagoval na konkrétní odvolací námitky, ale podle dovolatele jen stroze zmínil konečné závěry svých úvah. Dále dovolatel vymezil předpoklad přípustnosti dovolání položením dosud v judikatuře Nejvyššího soudu podle něj neřešených otázek: 1) Zda lze za procesně použitelný důkaz považovat výpověď svědka – notáře, který vypovídal, ač nebyl zákonným způsobem zproštěn povinnosti mlčenlivosti a zda za zákonný způsob zproštění mlčenlivosti lze považovat bez dalšího okolnost, že právní zástupce žalobce klade otázky? 2) Zda bezúplatně zřízená služebnost doživotního užívání nemovitosti může ovlivnit (ne)naplnění podmínek pro neúměrné zkrácení, je-li sjednána prodejní cena této nemovitosti výrazně pod judikatorně stanovenou hranicí vzájemných plnění 45-55 %, a pokud ano, zda je významné, že kupujícímu je znám špatný zdravotní stav prodávajícího, který mu služebnost neumožní reálně dlouhodobě využívat? 3) Zda lze považovat za zvláštní vztah ve smyslu ustanovení § 1794 o. z. běžný přátelský vztah mezi sousedy, kteří se znají a kteří si pomáhají, když tak kupující činil stejně jako další osoby – přátelé žalobce? 4) Zda je pro účely naplnění liberačního důvodu podle ustanovení § 1794 odst. 2 o. z. významné, že žalobci byla známa skutečnost, že hodnota prodávané nemovitosti je pouze obecně vyšší než sjednaná cena, aniž by mu byla známa skutečná hodnota prodávané nemovitosti? Dovolatel k první předkládané otázce odkázal na § 56 notářského řádu a uvedl, že se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení, když připustil výpověď notáře JUDr. Michálka jako důkaz bez toho, aniž by byl tento svědek řádně zbaven povinnosti mlčenlivosti. Za nepřípustný považuje dovolatel závěr odvolacího soudu, že projevil s výslechem svědka souhlas a konkludentně jej zprostil povinnosti zachovávat mlčenlivost tím, že jeho právní zástupce kladl svědkovi otázky. Ke druhé předkládané otázce dovolatel uvedl, že reálné využívání věcného břemene právním předchůdcem žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nepřipadalo v úvahu. Ke třetí otázce dovolatel uvedl, že skutková zjištění k dané otázce jsou zatížena deficitem neprovedení výslechu právního předchůdce žalobce a navrhovaného svědka B. Dovolatel je přesvědčen, že vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo možné považovat